Českotřebovské kalendárium - duben 2000

 

Anděla Kučerová - Hubálková  - nedožitých 100 let  (1900 – 1981)

                Narodila se v České Třebové. Její otec byl známým organizátorem hasičského hnutí a vlastenecký učitel Josef Bonaventura Hubálek. Věrna rodinné tradici, vystudovala Anděla Hubálková učitelský ústav v Praze a stala se učitelkou. Byla velkou přítelkyní zvířat, přírody, výtvarného umění a ochotnického divadla. Za téměř 40 let u divadla odehrála 45 představení a 27 jich režírovala. K tomu lze připočítat ještě celou řadu školních představení. Režírovala nejen pohádkové hry, ale také detektivky, komedie a náročné tragédie. Pro divadlo dokázala získat i nejmladší generaci. Od narození Anděly Kučerové uplyne 19. dubna neuvěřitelných 100 let.

 

Nedožitých 90 let akademického malíře a pedagoga Jiřího Pávka

(14. 4. 1910 – 29. 12. 1988)

                Byl nejmladším ze čtyř dětí (tři starší sestry) manželů Františka a Boženy Pávkových z České Třebové. Z páté třídy obecní školy nastoupil na studia na místní reálce. Profesor kreslení, akademický malíř František Bělský okamžitě rozpoznal chlapcův talent a všemožně jej podporoval. Dokonce navrhl rodičům, aby svého syna dali na umělecká studia.

                V roce 1926 byl přijat na uměleckoprůmyslovou školu do Prahy (profesoři Schusser, Kysela, Hoffbauer…). Do roku 1932 zde studoval všeobecnou a speciální školu, obor figurálního kreslení a figurální malbu kompoziční.. Jeho spolužáky byli pozdější národní umělci Josef Brož, Desider Milly, Ján Mudroch, zasloužilý umělec Rudolf Hanych ze Svratky, hořický Roman Kocian, syn sochaře Q. Kociana, Miroslav Čančík z Ústí nad Orlicí a další.

                Věnoval se figurální tvorbě kompoziční, kresbě a malbě portrétní, malbě krajin a zátiší. Jeho obrazy se vyznačují sytými odstíny barev a osobitým realistickým rukopisem.           

                Ke škodě věci bylo tříštění jeho výtvarného talentu s pozdějším povoláním pedagoga. Od září 1936 vyučoval na státních měšťanských školách v Opavě, Sudicích a Komořanech. Od ledna 1941 působil na škole uměleckých řemesel v Uherském Hradišti. Po válce se vrátil do rodného města. Učil na základní odborné škole, Vyšší průmyslové škole železniční a pedagogickou činnost zakončil na tehdy nově otevřené škole na Skalce. V roce 1962 odešel ze zdravotních důvodů do invalidního důchodu a téměř se na něho zapomnělo. Zemřel po delší nemoci ve věku 78 let. 

 Jan Skalický

Vzpomínka na Jana Zindulku

                Přesné stovky let by se v dubnu 2000 dožil pan Jan Zindulka, na kterého si jistě vzpomenou starší Třebováci. Narodil se v dubnu 1900 v Osíku u Litomyšle a do Třebové přišel po I. světové válce. Vystavěl si zde rodinnou vilku čp. 1408 v Kubelkově ulici. Po válce vystudoval vysokou školu a pracoval v Praze jako učitel. Sepsal knížku o elektrických tramvajích. Vypravuje se, že Jan Zindulka prostřednictvím svého kamaráda sloužícího u Němců  zachránil Českou Třebovou od leteckého bombardování. Ve stáří, po návratu z Prahy do České Třebové,  ho však čekalo zklamání. Jeho děti mu prodali rodinnou vilku  a nepříliš dobře  s ním i zacházeli. Zemřel  ve vysokém věku 21. září 1992. Kdykoliv přijedu do České Třebové, vždy se se svou ženou, (jeho vnučkou) zastavím u jeho hrobu na hřbitově.

                                                                              Bohumír Sejkora, Zásmuky u Kolína

 

 

Budova "Habrmanovy škola práce"pětašedesátiletá

                Na podzim loňského roku tomu bylo 65 let, co byla zahájena pravidelná výuka učňů na zdejší učňovské škole v nově postavené budově v dnešní Habrmanově ulici. Do této doby se učňové vzdělávali ve třídách rozmístěných po budovách národních škol. V těchto třídách také vyučovali učitelé z národních škol. První učitel s výhradním působením na učňovské škole byl ustanoven až po reorganizaci živnostenského školství v r. 1933, kdy bylo také o výstavbě českotřebovské živnostenské školy rozhodnuto. "Habrmanova škola práce" byla nazvána na počet českotřebovského rodáka a pozdějšího ministra československé vlády Gustava Habrmana. Škola se stala největší v našem obvodu. O její chod se staral školní výbor dvanáctičlenný učitelský sbor. Ministerstvo školství hradilo tehdy třetinu stavebního i zařizovacího nákladu. Stavbu provedlo obecní zastupitelstvo a vzalo na sebe odpovědnost za úhradu nemalého nákladu. Pomoc při vybavení školy poskytla zdejší živnostenská společenstva a obchodní grémium.

                I dnes po letech je tato školní budova, rozšířená o nemalou přístavbu, jednou z nejdokonaleji vybavených školních budov na okrese i po mnoha letech dalšího rozvoje města. Budovu dnes využívá Vyšší dopravní akademie, která zaujala významné místo v českotřebovském středním a vyšším školství. Tato škola získá od nového školního roku 2000/2001 nový název – místo dnešní VDA se stane „Vyšší odbornou školou a střední odbornou školou Gustava Habrmana“. S novým pojmenováním již souhlasila zdejší městská rada.

I dnes je třeba ocenit  činnost městského zastupitelstva v letech 1900 - 1935, kdy bylo z městských prostředků postaveno 5 velkých školních budov.

 

120 let od první českotřebovské stávky v parnické textilce

V roce 1880 vyvrcholil spor majitele továrničky pana Abelese a zástupci dělnictva v tkalcovně vyhlášením stávky. Stávkový výbor tehdy po čtrnáctidenním vyjednávání dokázal prosadit snížení pracovní doby o 1 hodinu (na 12 hodin denně). Zosnovatelé stávky však byli propuštěni.

 

 Vzpomínka na D. P. Josefa Markla  -  75 výročí narození - 50. výročí vysvěcení na kněze

                Josef Markl se narodil 26. ledna 1925 jako nejmladší z pěti dětí. Jeho matkou byla Otylie Marklová, rozená Doležalová, ze Zhoře, otcem Ludvík Markl. Nejstarším sourozencem byl bratr Ludvík, narozený roku 1916, sestra Marie se narodila roku 1918, druhá sestra Milada spatřila světlo světa roku 1920,, bratr Josef zemřel po půl roce života, další Josef se narodil před 75 lety. Bydlel s rodiči na Trávníku v Dobrovského ulici čp. 132. Jako spolužák v obecné škole byl milý, dobrosrdečný, upřímný a dokázal hájit pravdu. Byl vychován v katolické rodině. Vychodil obecnou a měšťanskou školu v České Třebové, pak vystudoval obchodní akademii v Chocni, kde maturoval. Po skončení studia byl totálně nasazen a pracoval na výstavbě rozdvojky ČSD, tehdy ovšem ČMD, u Třebovic. Dočkal se osvobození a v roce 1945 byl přijat do semináře v Hradci Králové.  Po pěti letech byl vysvěcen spolu s ostatními biskupem Dr. Mořicem Píchou ve dnech 16. a 17 dubna 1950.

                Primice se konala v České Třebové krátce po vysvěcení za veliké spoluúčasti věřících spoluobčanů. Slavnostní průvod vyšel ze čtvrti Trávník z Dobrovského ulice a pokračoval po Litomyšlské ulici. Za zvuků hudby v něm kráčelo velké množství drůžiček, duchovních, důstojný pán Josef Markl s rodiči a příbuznými, množství věřících a ti všichni zcela zaplnili kostel sv. Jakuba. Bylo to krásné a dojemné.  Slavnostní nezapomenutelné chvíle vystřídala vzápětí vojenská služba, samozřejmě u PTP, čili pověstných pétépáků. Trvala od 1.9. 1950 do 28. 12. 1953 a pracovištěm byl lesní závod Nový Jičín a pila Plumlov u Prostějova. Nic netrvá věčně a tak i dřina a ponižování jednou skončilo. Dne 28. ledna 1954 byl D.p. Josef Markl jmenován kaplanem v Hlinsku v Čechách a dostal farnost v Kameničkách jako farář. Jeho nadřízeným byl D.p. vikář Juřena. PO jeho smrti převzal páter Josef celou farnost Hlinsko a byl jmenován děkanem. Celou svoji životní dráhu faráře prožil v Hlinsku, kde byl velmi oblíbený jako duchovní i jako občan. Zamiloval si zdejší kraj i lidi, kraj Českomoravské vysočiny s množstvím přírodních krás, kraj upřímných a srdečných lidí.

                Své poslání vykonával s příkladnou svědomitostí a na kněžské povolání připravil několik mladých mužů. Dne 22. listopadu 1992 zemřel a byl pochován na hřbitově v Hlinsku v Čechách. O jeho oblibě svědčila mimořádně velká účast při posledním rozloučení s ním, a to občanů z Hlinska a okolí i z České Třebové. Hodně bylo i duchovních. D.p. Josef Markl byl oblíben i pro svoji upřímnost a dobrotu, která vyzařovala z jeho tváře. Byl to hodný člověk a takový zůstal i v našich vzpomínkách.

                Potřebné údaje obětavě nashromáždil pan Václav Hadraba, na svého spolužáka zavzpomínali A.S. a Z.V.

  

Neznámý českotřebovský rodák Josef Ignác Havelka

Česká Třebová byla až do poloviny 19. století malým městem a nemá mnoho významných rodáků. Jména známých lidí, kteří se proslavili v nějakém oboru lidské činnosti a mají spojitost s Českou Třebovou, se uvádějí při jejich výročích v Českotřebovském zpravodaji a jsou po nich pojmenované ulice. Tak jsou v České Třebové ulice s názvem Chorinova, Kubelkova, Rybičkova a další. Nikde se ale nenachází ulice Havelkova, a to je ten neznámý rodák z České Třebové.

-------------

Josef Ignác Havelka (1716-1788) je významný moravský barokní malíř, který pochází podle literatury (1) z České Třebové. Celý svůj život strávil na Moravě, hlavně na Moravě, kde pracoval pro řád minoritů. Obrazy, které byly od tohoto autora identifikovány se nacházejí na různých místech jižní Moravy a také v Horním Slezsku v Polsku, kde též tvořil pro řád minoritů. Nejvíc obrazů, které je možné i dnes vidět, vlastní klášter minoritů v Brně. Klášter tvoří komplex budov v Minoritské ulici. Je to rovnoběžná ulice s ulicí Masarykovou, která vede od brněnského hlavního nádraží na náměstí Svobody. Je to opravdu několik minut od nádraží a prakticky ve středu města. Na začátku od nádraží se ulice jmenuje Josefská (začíná tržištěm plným stánkařů) a je tu i malý kostel sv. Josefa a dál už předchází v ulici Minoritskou, kde jsou už uvedené stavby kláštera minoritů. Jedná se o klášterní budovu, dále kostel sv. Janů, nazývaný v Brně "U dvou Janů", t.j. sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty, proto to množné číslo "Janů". Sousední objekt vedle kostela je stavba s krásným barokním průčelím a bohatou sochařskou výzdobou, která vypadá jako další kostel. Není to kostel, ale uvnitř jsou další drobné stavby, které se s oblibou stavěly v době vrcholného baroka a to Loretánská kaple a Svaté schody. Právě vedle Svatých schodů se nacházejí dvě rozměrná plátna s pašijovými výjevy a to Kristus klesá pod křížem a Ukřižování. V klášteře minoritů se nacházejí další obrazy a to soubor obrazů ze života sv. Josefa Copertinského a velký obraz 122 x 168 cm "Podobenství o bohatci a Lazarovi". Právě tento obraz je uvedený mezi významnými díly moravského baroka a to v barevné obrazové části publikace (1) "Umění baroka na Moravě ve Slezsku", kde je jeho reprodukce.

Barokní umění na Moravě je podrobněji zkoumané až v poslední době zásluhou pracovníků Masarykovy univerzity v Brně, kteří výsledky výzkumu publikovali a proto bylo možné identifikovat díla dalších malířů na Moravě. Ze soupisů památek (2) vyplývá, že obrazy J.I.Havelky jsou v okrese Žďár nad Sázavou a to v Jimramově (kostel Narození Panny Marie) a v v Bohdalově, kde v kostele sv. Vavřince je většina obrazů od J.I.Havelky. Další obrazy jsou v kostele v Domašově (okres Brno venkov) a ve Sloupu (Moravský kras, okres Blansko), kde ve významném barokním kostele P. Marie Bolestné jsou od J.I.Havelky (3) obrazy křížové cesty. Zajímavé obrazy se nacházejí ve farním kostele sv. Vavřince v Dačicích (u Telče). Nejblíže od České Třebové je z jeho známého díla obraz Křtu sv. Augustina v kostele v Jevíčku.  Na Moravě v Lošticích (2) působili dva malíři otec a syn Havelka Jan (1757-1829) a František Havelka (1817-1882) jednalo se patrně jen o jmenovce s J.I.Havelkem. 

Uvedený rozsah jeho díla není určitě úplný a postupným dokončováním a upřesňováním soupisů památek je předpoklad, že budou identifikována další díla. I z tohoto uvedeného přehledu je vidět, že se jedná o významného moravského barokního malíře druhé poloviny 18. století, který je našim rodákem. Česká Třebová má málo významných rodáků a proto by bylo vhodné, i na základě známého soupisu identifikovaných obrazů od J.I.Havelky a významnosti jeho malířského díla pro moravské baroko, pojmenovat po něm ulici. Případně si vyžádat z Masarykovy univerzity další soupis literatury, která se váže k tomuto baroknímu malíři.

Ing. František Bruna

Literatura:

(1) Krsek, Kudělka, Stehlík, Válka, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Academia Praha 1996

(2) Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska, Academia Praha 1999

(3) Muk a kol., ABC kulturních památek Československa, Panoráma Praha 1985