Českotřebovské kalendárium na měsíc duben

 František FORMÁNEK ( 1.4. 1888 – 5.4. 1964 ) – 40 let od úmrtí

Jeho rodná chaloupka s čp. 294 stávala Na Skalce při dnešní ulici Dr. E. Beneše. Ještě než patřila manželům Formánkovým, provozoval zde živnost řezník František Krása. Otec Jan Formánek byl chudým tkalcem, matka Františka, rozená Fialová z Bezděkova, se starala o domácnost a malé hospodářství. Zručnost, poctivost a umělecký talent zdědil po otci, pracovitost a dobrosrdečnost po matce.

Po absolvování měšťanské školy odešel jako šestnáctiletý do Prahy. U firmy Jindřich Říha na Smíchově se vyučil sochařem a štukatérem, dalšího uměleckého vzdělání se mu dostalo na uměleckoprůmyslové škole ( profesoři St. Sucharda, L. Šaloun, Jos. Drahoňovský, C. Klouček …) a na Akademii výtvarných umění, kde navštěvoval v letech 1920 až 1923 ateliér prof. Jana Štursy.

Láska ke starým a nemocným rodičům a také k rodnému městu byla silnější než lákavá budoucnost v Praze. Po krátkém pobytu v hlavním městě se vrátil v roce 1924 definitivně do České Třebové. Bohužel zde byl pověřován jen drobnými zakázkami. Známé jsou jeho umělecky hodnotné sošky, ozdobné předměty, pamětní desky rodáků, plakety, plastiky na fasádách některých domů, betlémy, návrhy uren a pomníků a také portál na budově dnešní VOŠ a SOŠ Gustava Habrmana. Na jeho tvorbě je patrný citlivý přístup k materiálu, dostatek tvůrčí fantazie, vyhraněný cit pro realitu, krásu a dokonalost.

Krátce také učil kreslení a modelování na českotřebovské reálce a Živnostenské pokračovací škole. Pro neshody ze školství odešel.

Rád cestoval. Za studentských let opakovaně navštívil Německo a byl v Jugoslávii. V prosinci roku 1937 absolvoval s přítelem Zapletalem cestu do Francie, Anglie a severní Afriky.

Od studentských let se také zabýval vědeckým studiem letectví. Přemýšlel, počítal, kreslil, rýsoval a konstruoval modely. Po mnoha neúspěšných pokusech postavil model vrtulníku, o nějž se zajímali odborníci z tehdejšího Vojenského leteckého ústavu. Výsledky celoživotní badatelské práce odkázal Národnímu technickému muzeu v Praze, uměleckou pozůstalost získalo Městské muzeum v České Třebové. Pochován je na českotřebovském hřbitově.

 Otto FUSEK ( 9.4. 1909 – 6.4. 1987 ) – nedožitých 95 let

Narodil se v Ostravě – Hrušově. Na Státní odborné škole textilní ve Frýdku jej velice zajímalo kreslení. Proto nikoho nepřekvapilo, když po ukončení školy nastoupil dráhu textilního návrháře. V roce 1938 byl po konkurzu přijat do ateliéru firmy Hermann, Polack a synové na Parníku. Po druhé světové válce zde vybudoval a dále řídil exportní vzorkový ateliér, kde postupně vychoval řadu mladých výtvarníků – návrhářů.

Veškerý volný čas věnoval výtvarnému umění – olejomalbě, akvarelu, kresbě a hlavně grafice. Jeho lepty dosahovaly špičkové profesionální úrovně. Lept Kaple na Horách byl vysoce hodnocen komisí výtvarníků Pardubického kraje. Na základě tohoto leptu a dalších předložených prací byl v roce 1958 přijat za člena krajské organizace SČVU v Pardubicích a později v Ostravě. Náměty ke svým obrazům čerpal nejen doma ( Českotřebovsko, Ostravsko, Beskydy ), ale i ze studijních a služebních cest ( Švýcarsko, Itálie, Francie, Anglie, Holandsko, Belgie, Jugoslávie, Rakousko, NDR, NSR ).

Mnohokráte vystavoval v pardubickém Díle, účastnil se výtvarných salónů v Poličce. V našem městě vystavoval v městském muzeu ( 1959, 1962, 1963 ) a v ZK ROH n.p. Perla O2 v roce 1965.

Po dovršení důchodového věku, uposlechl hlasu srdce a přestěhoval se do kraje svého mládí, do Frýdku – Místku ( 1970). Ani zde neodpočíval a pokračoval ve výtvarné a výstavní činnosti. Naposledy jsme se s jeho pracemi mohli setkat v Okresním vlastivědném muzeu ve Frýdku – Místku v roce 1985. 

Jan Skalický

 Jaroslava Mokrá  ( * 6. 4. 1928   † 5. 4. 1949)

V dubnu letošního roku si zejména parničtí občané připomenou 55. výročí předčasného úmrtí slečny Jarušky Mokré, známé a oblíbené členky parnického Junáka.

Narodila se dne 6. dubna 1928 v České Třebové v rodině zaměstnance zdejších železničních dílen Josefa Mokrého a jeho manželky Marie. S rodiči a svým o čtyři roky mladším bratrem Radomírem žila v domku 154 v Havlíčkově ulici na Parníku. Jaruščin otec Josef Mokrý se po vzoru svého bratra Václava, známého českotřebovského hasičského činovníka, věnoval práci v parnickém hasičském sboru. Při hasičských vycházkách k tzv. Jestřábí chatě v Rybkově lese nad parnickým hřbitovem, které ustaly po otevření restaurace na Habeši, spolu s kolegy Josefem Venclem a Josefem Kroulou čepoval žíznivým návštěvníkům pivo. Činným byl i v parnickém spolku divadelních ochotníků Vojan, kde zastával funkci hospodáře. Kromě své práce na železnici po řadu let dvakrát denně docházel plnit olejem skleněné maznice vodního trkače u „Máchadla“ na Parníku, který dopravoval vodu na kopec k Habigerovu statku.

Jaruška Mokrá se v roce 1946 po založení parnického 1. dívčího oddílu Junáka stala členkou družiny Bodlák, vedené Zdenkou Jasanskou. Se svým oddílem se účastnila skautských táborů, z nichž první dva se konaly v roce 1946 v Koutech nad Desnou a o rok později na Drozdovské Pile.

Po ukončení školní docházky se Jaruška Mokrá vyučila švadlenou v krejčovském závodě Jana Kráčmera Na Skalce, kde po nějaký čas pracovala. A právě tehdy se u ní projevily příznaky tuberkulózy, která začala neúprosně nahlodávat její mladý nadějný život a která v tomto boji nakonec zvítězila. Nepomohlo ani léčení v sanatoriu na Buchtově kopci za Jimramovem, kde ji skupina parnických kamarádů - skautů několikrát navštívila. Jaruška jakoby v předtuše svého krutého osudu tyto projevy přátelství vřele vítala.

Své blízké i kamarády Jaruška opustila v domě svých rodičů 5. dubna 1949, den před svými jedenadvacátými narozeninami. V témže roce, dne 27. prosince, zemřel i její otec Josef Mokrý. Svůj věčný sen odpočívají v rodinném hrobě na parnickém hřbitově.

(Dle vzpomínek pamětníků a bývalých skautů z Parníka.)       Martin Šebela