Českotřebovské kalendárium na duben 2005

LADISLAV BERAN starší – narozen 16.4.1920 – 85 let

Narodil se na Lhotce, v rodině zemědělce a místního starosty. Měl ještě tři sourozence – sestru a dva bratry. Obecnou školu absolvoval v místě rodiště, do měšťanské školy docházel na nedaleký Parník. Následovala studia na Obchodní akademii v Chocni. Po absolvování školy nastoupil do obchodu pana Čeňka Koblice (obchodní příručí) v České Třebové odkud přešel do tehdejší textilní továrny firmy Hermann, Pollack a synové na Parníku. V této továrně působil v různých funkcích téměř až do svého odchodu do důchodu. Posledních pět let dojížděl na podnikové ředitelství do Ústí nad Orlicí.

Ve volném čase hrával závodně fotbal a hokej (SK Parník), později se věnoval organizační a brigádnické činnosti. Ještě pod hlavičkou parnické Jiskry zajišťoval budování fotbalového stadionu Pod Jelenicí, podílel se na výstavbě kluziště a tenisového areálu Za Vodou, lyžařského skokanského můstku na Habeši a na vybudování lyžařského střediska v Čenkovicích.V letech, kdy působil ve funkci předsedy Tělovýchovné jednoty Lokomotiva, byla jeho zásluhou provedena rekonstrukce vycházkové restaurace na Habeši. Nemalou měrou také přispěl při výstavbě krytého plaveckého bazénu.

Přes svůj pokročilý věk se nadále zajímá o sportovní činnost a ostatní dění ve městě. Dokonce jej můžeme spatřit mezi skalními fotbalovými fanoušky na stadionu Pod Jelenicí, kam pravidelně dochází.

MVDr. ČENĚK KESLER (27.3.1898 – 10.4.1970) – 35 let od úmrtí

Narodil se v malém městě Žirovnici. Krátce studoval na pražské konzervatoři (housle), vystudoval telčské Gymnázium a po I. světové válce, které se osobně zúčastnil, Vysokou školu veterinární v Brně.

Nejprve působil jako zvěrolékař v Čermné u Kyšperka (dnes Dolní Čermná), po konkurzu vykonával praxi městského zvěrolékaře v České Třebové. V našem městě se věnoval sokolskému hnutí, hlavně však jeho divadelnímu odboru. Po svém příchodu vytvořil nový soubor, ve kterém vypomáhali herci z Hýbla, Vojana a dalších spolků. Opona jeviště Na Skále se po delší době otevřela na podzim v roce 1929. Jako první byla uvedena hra O. Scheinpflugové Madla z cihelny. Na oplátku za účast herců z Hýbla vytvořil Č. Kesler mnoho vynikajících postav na jevišti spolku Hýbl. Protože byl pravověrným Sokolem, přitahovalo jej hlavně hraní a režírování Na Skále. Za II. světové války byla veškerá sokolská činnost zakázána a tak se sporadicky objevoval na scéně spolku Hýbl. Po ukončení války v roce 1945 se opět pustil do budování nového sokolského divadla. Dostalo název Dramatický odbor Sokola v České Třebové. Činnost byla zahájena začátkem roku 1946 a trvala pouhé 4 roky. Za tuto dobu bylo nastudováno 16 premiér. Nejvýznamnější z nich byly Drdovy Hrátky s čertem a Pogodinův Kremelský orloj, který byl také poslední inscenací souboru před jeho likvidací. Když došlo k násilnému zrušení Divadelního odboru Sokola a následnému převedení do tehdejšího Závodního klubu Orlana, odešel MVDr. Čeněk Kesler do ústraní. Vzdal se všech svých funkcí a věnoval se jenom svému zaměstnání. Pracoval u veterinární správy na jatkách v České Třebové a později na pracovišti v Lanškrouně, kde působil až do svého odchodu do důchodu. Za divadlem jezdil ke svým příbuzným do Brna. Zemřel v České Třebové, pochován je v Brně.

Akademický malíř JIŘÍ PÁVEK (14.4.1910 – 29.12.1988) – 95 let od narození

Byl nejmladším ze 4 dětí vlakvedoucího ČSD Františka Pávka. Z páté třídy Obecné chlapecké školy nastoupil studia na českotřebovské reálce. Výtvarné nadání mladého studenta zde okamžitě rozpoznal a následně všemožně podporoval profesor kreslení, akademický malíř František Bělský. Ten také rodičům doporučil, aby syna Jiřího dali na umělecká studia. Uměleckému vzdělání se mu dostalo v letech 1926 – 1932 na UMPRUM v Praze, kde studoval Všeobecnou a speciální školu, obor figurální kreslení a figurální malbu kompoziční.Po studiích se věnoval kresbě a malbě portrétní, malbě krajin, květin a zátiší. Své obrazy vystavoval v České Třebové, Uherském Hradišti, Stokholmu, Londýně, Brně a Praze. Znali jsme jej nejenom jako malíře a výtvarníka, ale i jako pedagoga a veřejného funkcionáře řady organizací.

MUDr. ANTONÍN PĚTNÍK (10.10.1866 – 9.4.1910) – 95 let od úmrtí

Narodil se v České Třebové v Hýblově ulici čp. 70. Měl ještě tři mladší sourozence. Jeho otec Antonín Pětník byl pernikářem a voskařem. Matka Kateřina, rozená Kunstová, pocházela z mlýnu čp. 79 na Parníku. Antonín nejprve studoval na německém Gymnáziu v Moravské Třebové, odkud přešel na české Gymnázium do Olomouce, kde maturoval.Následovala studia lékařství v Praze. Po promoci (1894) se stal vojenským lékařem. Postupně působil v Linci, Olomouci a nakonec v Praze. V roce 1897 zažádal o propuštění z armády. O dva roky později si v rodném městě otevřel lékařskou praxi. V témže roce se také oženil s Aloisií Pospíšilovou. Manželství zůstalo bezdětné. Ve volném čase se věnoval sokolskému hnutí. V letech 1906 až 1910 v místním Sokole zastával místo starosty. Z jeho iniciativy došlo v roce 1908 k výstavbě tzv. velkého sálu sokolovny Na Skále. Když MUDr. Pětník zemřel, zdejší tělocvičné jednotě Sokol odkázal obnos 1000 K, svoji knihovnu a vlastní sokolský kroj. Pochován je na českotřebovském hřbitově.  Jan Skalický

 Anděla Kučerová – 105 let od narození (* 19. 4. 1900  † 11. 8. 1981)

Narodila se jako nejmladší ze sedmi dětí zdejšího učitele, ředitele škol, hasičského pracovníka, odborného spisovatele J. B. Hubálka. Z dětí se dospělosti dožily pouze čtyři. Mladá Anděla v poměrně mladém věku propadla kouzlu ochotnického divadla. Prvně stanula na jevišti v roce 1920 v komedii „Když jsem ještě poupě byla“. Od malých roliček postupovala k dalším a větším rolím a postupně se stala jednou z nejznámějších členek zdejšího divadelního spolku Hýbl. Věnovala se i divadelní režii (režijní debut dne  10. října 1926 ve hře „Minulost pana rady“. Ochotnickému souboru zůstala věrna po čtyři desítky let.

V době, kdy Anděla Hubálková přemýšlela o svém budoucím životě, rozhodla se vydat ve šlépějích svého otce a zaměřit se na učitelskou dráhu. A jako učitelku ji pamatuje řada obyvatel našeho města. Místnímu a okolnímu školství věnovala dlouhých čtyřicet let.

Slečna učitelka Anděla Hubálková se stala manželkou obchodníka textilem Adolfa Kučery, rovněž nadšeného divadelního ochotníka. Z manželství se narodila jediná dcera Hana.

Paní Anděla Kučerová v roce 1948 v almanachu zdejšího sboru dobrovolných hasičů věnovala láskyplnou vzpomínku zemřelému otci J. B. Hubálkovi.

Dlouhá léta po odchodu do důchodu věnovala paní učitelka zdejší Ochraně zvířat. Ráda se v případě potřeby ujala opuštěných psů a koček. V posledních letech života jí společnost dělali dva chundelatí psi rasy chow-chow, s nimiž jsme ji  mohli vídat na každodenních procházkách.

Zemřela dne 11. srpna 1981 ve věku jedenaosmdesáti let.

 

Martin Šebela