Českotřebovské kalendárium - červen 2003

Josef Bonaventura Hubálek  (* 2.11.1851 + 26.8.1918)
Do vytvářené galerie nejlepších osobností města určitě patří Josef Bonaventura Hubálek, u kterého si letos připomínáme dvě výročí - 85. výčočí úmrtí a 80 let od odhalení pamětní desky na jeho rodném domě. Je málo Třebovanů, kterým odhalujeme na jejich domech pamětní desky....
Pocházel z 11 dětí řídícího učitele Jana Hubálka. Ten bydlel v Dlouhé Třebové a byl znám nejen jako dobrý pedagog a hu- debník, ale i věrností k jedné škole, kde učil plných 47 let.
V jeho šlépějích kráčel i syn Josef. Po studiích na učitelském ústavu v Hradci Králové (1871) nastoupil jako podučitel na obecnou školu v České Třebové. Kromě dvou let, kdy učil v Jilemnici, působil dalších 44 let v našem městě. Na zasloužený odpočinek odcházel v roce 1917 jako ředitel měšťanské školy dívčí. Penze si však dlouho neužil...
Zasloužil se o zřízení pokračovacího kurzu pro mladé dívky při měšťanské škole, přičinil se o vybudování nové školy v Komenského ulici i o zřízení městské opatrovny. Pracoval v Sokole, Občanské besedě, Okrašlovacím i Divadelním spolku... Po velkém požáru roku 1872 se plně oddal hasičství. Byl cvičitelem a starostou sboru, odborným spisovatelem, učitelem hasičských škol, zemským hasičským dozorcem, starostou hasičské župy, předsedou technické komise a náměstkem starosty Zemské ústřední jednoty hasičů, přísedícím rady Hasičské vzájemné pojišťovny v Praze.
Roku 1901 založil v České Třebové hasičskou jinošskou družinu. Získané zkušenosti teoreticky propracoval a zveřejnil samostatně v publikaci Jinošské družiny při sborech dobrovolných hasičů. Podobně tak vznikl spisek Ženské odbory při sborech dobrovolných hasičů. Československé hasičstvo zastupoval na mezinárodních sjezdech a výstavách v Paříži, Amsterdamu, Berlíně, Budapešti, Mi- láně, Bruselu, Varšavě a Lublani.
Pro svoji moudrost, zkušenost, spravedlnost, vlídnost a neobyčejnou skromnost požíval úcty většiny českotřebovských občanů. Ti jej také pravidelně volili do městského zastupitelstva, kde patřil k neohroženým zastáncům prospěchu obce a všestranného pokroku.
Francouzská hasičská federace a četné domácí spolky jej jmenovaly svým čestným členem, byl držitelem zla- tého záslužného kříže s korunou, stříbrné medaile za lite- rární práce o hasičství a odznaku II. třídy Červeného kříže.
Za celoživotní zásluhy o rozvoj hasičského hnutí u nás byla v roce 1923 Josefu B. Hubálkovi odhalena na jeho domě čp. 475 v dnešní Moravské ulici bronzová deska, kterou věnovala Česká zemská hasičská jednota v Praze. Deska byla později několik let v depozitáři Městského muzea a poté byla v osmdesátých letech nově umístěna na budově hasičské zbrojnice v Chorinově ulici. J. B. Hubálka si připomínáme současně se 130. výročím založení hasičského sboru jako jeho nejvýznamnější osobnost.

 Vzpomínka na Prof. Ing. Jiřího Izera, CSc.
Dne 29. dubna 2003 nás navždy opustil vážený kolega, pan Prof. Ing. Jiří Izer, CSc. Prof. Izer byl v roce 1993 spoluzakladatelem Dopravní fakulty Jana Pernera při tehdejší Vysoké škole chemickotechnologické v Pardubicích. Po celou dobu svého působení na fakultě - na Katedře dopravních prostředků se staral jako vedoucí o budování a rozvoj oddělení kolejových vozidel. Dislokované pracoviště Dopravní fakulty v České Třebové v něm ztrácí svou vůdčí osobnost.
Byl autorem vědecké školy, která je odbornou veřejností uznávána nejen v České republice, ale i v zahraničí. Byl vynikajícím a nadšeným učitelem, kterého studenti bezvýhradně uznávali. Věnoval se intenzivně výchově doktorandů, z nichž řada dosáhla na svých pracovištích- vynikajících úspěchů i postavení. Ve svém profesním zaměření se věnoval zejména simulačním výpočtům chodových vlastností kolejových vozidel. Výsledky jeho práce byly publikovány a přednášeny na mezinárodních fórech a respektovány v rámci Mezinárodní železniční unie.
Pan profesor Izer byl rovněž předsedou Asociace strojních inženýrů - klubu Česká Třebová. Byl jeho vůdčí osobností jak po stránce odborné náplně činnosti klubu, tak na poli jeho společenské prezentace.
Dovolte nám, abychom těm, kteří pana profesora neznali osobně, připomněli významné události jeho života. Prof. Ing. Jiří Izer se narodil 5. prosince 1937 v Praze. Po přesídlení rodiny do Trutnova zde vystudoval gymnázium.
Po ukončení studií na gymnáziu přichází na ještě novou Vysokou školu železniční v Praze a v roce 1961 absolvuje s červeným diplomem Strojní fakultu - obor Kolejových vozidel. Na rozdíl od mnoha jiných obor neopouští, a ten se mu stává povoláním po celý život.
Prvá léta praxe, tedy do roku 1963, věnuje konstruktérské činnosti u ČSD, kde získává nasměrování do oblasti vývoje a konstrukce železničních vozů. V témže roce přechází na Vysokou školu dopravní do Žiliny, kde se v roce 1964 stává odborným asistentem Katedry kolejových vozidel, tehdy vedené nezapomenutelným profesorem Robertem Nejepsou, dok- torem věd. V té době však již na katedře působí profesor Ladislav Freibauer, jehož se Jiří stává dlouholetým spolupracovníkem. Z této spolupráce a z osobní iniciativy vyrůstá odborná erudice docenta Izera, kterou později tak výrazně zúročuje.
Je to zejména oblast lineárních soustav vypružení a chodových vlastností kolejových vozidel, později nelineárních systémů a konečně výzkum geometrických vztahů a charakteristik systému dvojkolí - kolej a problematika bezpečnosti proti vykolejení.
Přichází rok 1968, kdy Ing. Jiří Izer dává jednoznačně najevo svou nekompromisní zásadovost a mravní a společenské postoje - za což je postižen následnými prověrkami a důsledně brzděn ve svém odborném postupu. Po všech možných šikanách je připuštěn k obhajobě kandidátské disertační práce až v roce 1979. Po té, kdy situace mírně polevuje a odbornost se začíná pomalu ke kladům počítat, se v letech 1980 až 1986 stává zástupcem vedoucího katedry. Teprve po revoluci se habilituje jako docent pro obor Stavba strojů a dopravních zařízení a stává se vedoucím Katedry kolejových vozidel, motorů a zdvihadel na Strojní a elektrotechnické fakultě Vysoké školy dopravy a spojů v Žilině. V těchto letech se docent Izer začíná intenzivně zabývat otázkou simulace jízdy kolejových vozidel, kde s dalšími mladšími spolupracovníky vytváří kvalifikovaný a vysoce erudovaný tým. Vznikají první návrhy nových jízdních obrysů kol a řeší se celá řada odborných problémů zadávaných z praxe. V té době docent Izer již působí na celofakultní úrovni, stává se členem vědecké rady i dalších odborných komisí a poradních orgánů.
Čas nelze zastavit, jak v životě, tak v politice a nastává proces dělení Československa na Česko-Slovensko a pak již nezadržitelně Česko a Slovensko. Toto období nás nutí k osobním rozhodnutím, která řešíme přechodem do Čech a budováním Dopravní fakulty Jana Pernera v Pardubicích, zvláště pak Dislokovaného pracoviště v České Třebové. Tam také nachází docent Izer s celou rodinou nové působiště.
Právě tady, s týmem spolupracovníků, který tu docent Izer znovu buduje, přichází velmi plodné období a dá-li se to tak říci i vrchol tvůrčí činnosti. Ze své skupiny vytváří nejen celostátně, ale i v zahraničí uznávané pracoviště pro určování vodicích vlastností vozidel v oblouku koleje, bezpečnosti proti vykolejení sunutých souprav pomocí zde vytvořených počítačových programů a to jak pro výrobní závody ČKD Praha, MSV Studénka, tak i pro Ministerstvo dopravy a spojů. Stává se nositelem významné grantové úlohy “Vozidlo a kolej na modernizovaných tratích” řešené pro Ministerstvo dopravy a spolupodílí se na řešení grantové úlohy “Bezpečnost vedení vozidla kolejí” pro Grantovou agenturu ČR.
V pedagogické oblasti pro studijní obor Dopravní prostředky - kolejová vozidla, zavádí a přednáší předměty “Mechanika vlakové dopravy”, “Teorie vozidel” a “Konstrukce vozidel”. Vede semestrální a diplomové projekty, přednáší v kurzech pro odborníky průmyslových závodů.
V oblasti vědecké výchovy se významně podílí na úsilí o vytvoření doktorandského postgra- duálního studia “Dopravní prostředky a infrastruktura”, které je poté úspěšně akreditováno.
Toto plodné období je úspěšně zakončeno v profesorském řízení, když v roce 1998 je prezidentem republiky jmenován profesorem pro obor “Dopravní prostředky a infrastruktura”.
Profesor Izer je autorem cca 50-ti odborných prací publikovaných u nás i v zahraničí, 30-ti příspěvků na našich i zahraničních konferencích, z nichž nejvýznamnější byl “Balancing older rolling stock with new high quality track: The relationship of wheel set to rail in after the modernisation of Czech railway lines”, přednesený v zimě roku 2002 v Amsterodamu, na níž seznámil evropskou odbornou komunitu s výsledky své dlouholeté vědecké práce. Snad souhrou neúprosného osudu bohužel právě v tomto čase propuká u profesora Izera zákeřná nemoc.
V pedagogické činnosti byl vynikajícím přednášejícím, trpělivým a zároveň náročným školitelem doktorandů, autorem řady skript, členem komisí pro obhajoby disertačních i diplomových prací. Dále členem mnoha odborných komisí i vědeckých rad, vyhledávaným posuzovatelem, poradcem i konzultantem výrobních podniků i Českých drah. Je jednoznačně uznáván vědeckou komunitou, našimi i zahraničními institucemi, oceňujícími zejména přínosy v zavádění nových jízdních obrysů kol a v simulacích jízdy vozidel a jejich účinků na trať. O tom svědčí citace profesora Izera v odborné naší i zahraniční literatuře i zprávy výrobců a uživatelů kolejových vozidel, aplikujících navržené jízdní obrysy kol.
Pan profesor Jiří Izer byl člověkem citlivým, laskavým a miloval přírodu. Nedočkal se však jara, i když se na něj velmi těšil. Pana profesora Izera si nepřestaneme vážit a zůstává našim trvalým vzorem nejen pro své hluboké odborné znalosti a schopnosti, pedagogické mistrovství, ale především pro své lidské vlastnosti. Pro jeho pevný charakter, důslednost, cílevědomost, nekompromisnost i schopnost hlubokého přátelského vztahu.
V České Třebové, dne 9.5.2003.
nejbližší spolupracovníci, Dopravní fakulta Jana Pernera Univerzita Pardubice

Za MUDr. Vasylem Melnykem
V těchto dnech nás pustil člověk, který za vzděláním prošel Evropu od východu na západ, aby se nakonec usadil v České Třebové, kterou tolik miloval. Jejím občanům i občanům okolních obcí pomáhal v jejich těžkých chvílích nemoci a mírnil jejich utrpení. Svým nesmírně lidským postojem a krásným vztahem zejména k dětské populaci se nesmazatelně zapsal do srdcí všech, kterým pomáhal, do srdcí dětí i jejich rodičů. Zůstane pro nás všechny vzorem lidské ochoty, skromnosti a obětavosti vykonat něco dobrého. Osud k němu nebyl vždy příznivý a několikrát se k němu otočil zády, trpělivě však snášel tyto ústrky. Zůstane pro nás v trvalé vzpomínce zachován jako člověk, který dokázal dát druhým více, než mu oni nabídli. Tímto vzácným spoluobčanem byl pan MUDr. Vasyl Melnyk, obětavý lékař, dobrý přítel i kamarád mnohých z nás a čestný a vzdělaný kolega. Buď čest jeho památce! Jménem třebovských lékařů a za jeho pacienty mu moc děkujeme. Sdružení praktických lékařů ČR

Zemřel Přemysl Slezák
Byl to českotřebovský rodák a kamarád. Bydlel od nás daleko, až v Chlumčanech u Přeštic v okrese Plzeň jih. Byl to nejmladší politický vězeň v České Třebové. bylo mu tehdy 16 let, když ho zatklo gestapo. Přemysl Slezák mek vzácnou povahu, vždy byl ochoten pomoci, když jen trochu mohl. Byl také dlouholetým čtenářem Čt zpravodaje.

Neuvěřitelných 95 let Boženky Michalské
Málokterý občan našeho města může o sobě prohlásit, že pamatuje císaře pána. Mezi tyto pamětníky patří i učitelka Boženka Michalská, která se v těchto dnech dožívá v pohodě a duševní svěžesti neuvě- řitelných 95 let! Narodila se 1. června 1908 ve Školní uličce a školní prostředí se jí také stalo druhým domovem. Splnil se její dětský sen o životním poslání - stala se učitelkou. Učitelskou praxi započala v roce 1928 na východním Slovensku a oklikou přes severní Čechy se vrátila do svého rodného města, kde působila na různých školách až do svých osmdesáti let. Ke kantořině přivedla i své děti (dceru a syna). Na její pedagogické působení vzpomínají celé generace Třebováků.
I dnes, v pokročilém věku, žije paní učitelka smysluplným životem. Věnuje se svým zálibám, mezi které patří především drhání a háčkování. Podle vlastní fantazie vytváří závěsy i figurální kompozice, u kterých kombinuje tkaniny s přírodninami. Její práce jsme mohli v nedávné době spatřit v galerii Ještěr nebo ve výstavní síni Kulturního centra. Obklopena péčí členů rodiny se vydává i na procházky Javorkou či okolím města. Sleduje vše, co se ve společnosti děje a zachovává si životní optimismus.
Milá Boženko, vážená kolegyně, jménem obce kantorské, všech přátel a známých a jménem svým Vám přeji pevné zdraví, hodně spokojenosti a pohody do dalších let!   Jiří Musílek.

Za Vlastimilem Mehlem
 V polovině měsíce května nás zastihla smutná zpráva o úmrtí česko- třebovského patriota, betlemáře a vyznavače trampingu pana Vlas- timila Mehla.Narodil se dne 18. 6. 1921 v domě čp. 13 na Starém náměstí ve známé sklenářské rodině Mehlově. Od mládí pomáhal otci v drobném hospodářství a jak velela rodinná tradice osm roků cvičil v místním Sokole, kde po tři generace jeho předkové zastávali místo- starosty jednoty. V patnácti letech nastoupil do učení k zámečníku Josefu Rosenbergerovi na Trávníku. Po likvidaci firmy přešel do učení k Josefu Štarmanovi ve Slovanské ulici.
V roce 1946 po návratu z vojenské služby nastoupil zaměstnání ve zdejším lokomotivním depu, kde setrval až do odchodu do důchodu v roce 1981. A právě zde se seznámil s Květoslavem Tomšem a spolu založili trampskou osadu Bílý obláček. V roce 1958 spolu s Josefem Tesařem založili hudební skupinu Tramp-trio, jejíž byl pan Vlastimil Mehl posledním žijícím členem.
Již jako malý chlapec spolu s otcem Felixem, ve Třebové známým malířem betlémových figurek, se před vánočními svátky účastnil stavby rodinného betlému. Tradici později převzal sám a každoročně o Vánocích svůj betlém ochotně představil mnoha generacím zdejších občanů. V posledních letech do stavby betlému zasvětil i svoji dceru Jitku s vnoučaty. Znal se i se všemi dalšími třebovskými majiteli betlémů a nescházel na žádné z místních betlemářských výstav. V roce 1950 se pan Vlastimil Mehl oženil a po celý život se vzorně staral o svoji rodinu.
V posledních letech jsme jej mohli potkávat v ulicích města na pravidelných vycházkách, častokrát v družném rozhovoru s mnoha přáteli a známými. A právě ty, hned po členech rodiny, nejvíce zarmoutil dne 14. 5. 2003, kdy nás v rodinném kruhu za obětavé péče MUDr. Štěpánkové navždy opustil. Čest jeho památce! Martin Šebela

Zemřel P. František Kettner
Dne 19. května 2003 zemřel ve věku nedožitých 85-ti let P. Fran- tišek Kettner, děkan a bývalý vikář. Narodil se 27. 8. 1918 v Činěvsi u Poděbrad. Na kněze byl vysvěcen 28. 6. 1942 v Hradci Králové. Působil v Novém Městě nad Metují, Solnici, Libčanech, Opatově, Hronově a od roku 1970 v České Třebové. Za život zemřelého jsme poděkovali při bohoslužbě ve farním kostele sv. Jakuba v České Třebové v pondělí 26. května 2003 za přítomnosti všech králové- hradeckých biskupů. Jeho tělo bylo uloženo do kněžského hrobu na místním hřbitově. M.Kolovratník

Vzpomínka na paní učitelku Libuši Horákovou
Před patnácti lety zemřela paní učitelka Libuše Horáková. Učila nás ve 4. a 5. třídě obecné školy dívčí v letech 1946 - 48. Je to už hodně dávno, takže mnoho konkrétních vzpomínek z doby, kdy nám bylo 10 - 11 let, se už nevybavuje. Ale v každém případě vidím před sebou krásnou bělovlasou paní v tmavomodrých šatech, která se nám všem moc líbila. Kromě toho byla vždy vlídná a laskavá, takže myslím, že mohu i za ostatní spolužačky říci, že jsme ji téměř zbožňovaly.
Ze školních událostí si dobře vzpomínám na dva krásné výlety na konci 4. i 5. třídy, a to do Ratibořic a na Staré bělidlo a na zámek v Náchodě. Na konci školního roku v páté třídě jsme dostaly za úkol napsat sloh na téma “Čím budu?” nejspíš pod vlivem právě naší Libušky jsem tenkrát zvolila profesi učitelky. Své rozhodnutí jsem dodržela a nikdy nelitovala. A za to děkuji i své paní učitelce Libušce Horákové. Hana Habrmanová

Chládkovo knihkupectví na náměstí čp. 47

V roce 1907 převzal Josef Chládek (22. 10. 1880 - 4. 1. 1958), syn krejčího Josefa Chládka st. z čp. 152 na Trávníku, knihkupectví Jana Mikoleckého v domě čp. 45 na náměstí, tehdy jediné ve Třebové. V témže roce získal Josef Chládek živnostenský list na “knihařství, obchod papírem, školními potřebami, ozdobným zbožím, hračkami a prodej c. k. hracích karet” se sídlem v čp. 45.
Roku 1912 přemístil Josef Chládek svůj závod do domu čp. 47. Ten dříve náležel kupci Janu Čížkovi, v letech 1850 - 1862 staros- tovi města, s jehož dcerou se oženil zdejší učitel a básník Gabriel B. Kubelka. Josef Chládek dal provést adaptaci přízemí domu a in- stalaci nového krámského portálu. Menší výkladní skříň vpravo od vstupních dveří do krámu sloužila k vystavení několika desítek místopisných a uměleckých pohlednic, jejichž byl Josef Chládek vydavatelem. V levé výkladní skříni mívaly své místo dětské hrač- ky, jako dřevění koníčci, plechové vláčky apod. Okolo vstupních dveří byly rozvěšeny kožené brašny a aktovky. V pozdějších letech při nedělním korse mívali Chládkovi ve dveřích svého obchodu sklápěcí prkno, sloužící jako pult a Josef Chládek zde spolu s manželkou Annou, roz. Borovičkovou, prodával korzujícím občanům denní tisk. Pravidelným zákazníkem býval i obchodník a majitel kořalny z domu čp. 74 v Hýblově ulici Otto Rybička, jenž vždy s paní Chládkovou dlouho vesele rozmlouval. Před Chládkovým krámem mívali své místo zelináři Beranovi z domu čp. 204 v dnešní Riegrově ulici.
Chládkův závod se vedle knihařství a rámování obrazů, prováděného ve vlastní dílně v přístavku ve dvoře, zabýval také prodejem papírnického zboží, knih a časopisů. U Chládků též býval sklad reprodukcí obrazů v rámech i bez rámů a probíhal zde také prodej kufrů, aktovek, dámských kabelek, věnců, stuh, dopisnic, hracích karet, dětských hraček a dalšího zboží. Součástí závodu býval také antikvariát, zajištění výroby firemních razítek, prodej školních sešitů v zelených, modrých, hnědých a šedých deskách s vytištěným jménem prodejce při dolním okraji. Josef Chládek působil ve 30. letech 20. století jako předseda dozorčí rady zdejší Živnostenské záložny.
Manželé Chládkovi přivedli na svět dvě děti. Dcera Marie (1908 - 1931) dlouho trpěla tuberkulosou. Po neúspěšném léčení v sanatoriu v Jevíčku a ozdravném pobytu s maminkou ve zdravějším prostředí kozlovské hájenky v mladém věku třiadvaceti let zemřela. Její pohřeb do rodinné hrobky na českotřebovském hřbitově dne 15. 7. 1931 proběhl za účasti mnoha rodinných přátel a známých. Chládkův hrob, dnes v majetku rodiny Kvapilovy, zdobí plastika představující kříž s andělem a dívčí postavou. Anděl nese podobu slečny Marie Chládkové.
Dalším z Chládkových dětí byl syn Bohuslav (6. 7. 1911 v Hylvátech - 5. 1. 1963). Před druhou světovou válkou získal od rodičů zánovní vůz Tatra 57, zvaný “Hadimrška” a stal se tak jedním z několika tehdejší místních motoristů. Bohuslav Chládek jako nástupce svého otce vedl papírnický a knihkupecký obchod. Dne 18. 11. 1941 získal od Okresního úřadu v Litomyšli živnostenský list na “obchod papírnický, školními potřebami, galanterií, hračkami a hracími kartami”. Jeho manželkou se stala slečna Anna Štýrská, pocházející z domu čp. 780 na Tyršově náměstí, dlouholetá členka zdejšího Sokola, která v papírnictví také prožila několik let života po znárodnění firmy a odchodu svého manžela poté, co nalezl zaměstnání u ĆSD jako výhybkář. Dne 17. 9. 1960 rozhodl Finanční odbor rady ONV v Ústí n. O., že Chládkův dům přechází dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí do vlastnictví čs. státu a nadále bude zařazen pod Domovní správu MNV Česká Třebová.
Papírnictví v domě čp. 47 zůstalo zachováno až do roku 1990. A až do doby jeho zániku se mezi lidmi udržel starý název obchodu “U Chládků”, což svědčí o popularitě někdejší firmy.