Narodil se 29.7. 1920 v České Třebové.
Ve svém rodišti navštěvoval reálné gymnázium a v nedaleké Chocni
abiturientský kurs při obchodní akademii. Po těchto studiích střídal různá
zaměstnání až do konce války. Naposledy pracoval v českotřebovských
dílnách ČSD. V roce
1945 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze (profesoři
Sychra, Slánský), kde absolvoval v roce 1953. Restaurování jako
umělecké disciplíně věnuje téměř všechen svůj čas. Napsal řadu
odborných článků, do dnešních dnů opravil nespočet nástěnných maleb,
hlavně závěsných obrazů všech dob a slohů, naši vlast zastupoval na
kongresech pořádaných organizací UNESCO. Na akademii vychoval celou řadu svých
následovníků. Střídavě žije v Praze a Miroticích u Písku.
Narodil se 14. 7. 1945 v České Třebové. Přestože se vyučil nástrojařem,
nikdy se tomuto řemeslu nevěnoval. Přitahovalo jej výtvarné umění, pro
které měl vrozený talent. Působil v propagaci n.p.
Perla 02 a v OPMP Koventa. Od roku 1991 má svou vlastní reklamní
agenturu.
Do dnešních dnů namaloval velké množství obrazů a obrázků, které
zdobí některé významné prostory ve městě (Městský úřad, restaurace
Hory…) Ilustroval řadu knížek, připomeňme nejen letos vydanou publikaci
“Toulky minulostí Českotřebovska“, do které namaloval na 50 obrázků,
ale i další publikace: Hudební brebty aneb perličky z říše hudby
1995, Škola hry na kytaru (1994), Krásná pasačka (1994),
O bílé lišce (pohádky - 1991), Z minulosti Českotřebovska
(1988) a další. Je autorem dvou zajímavých papírových vystřihovacích
betlémů. Třetí betlém s čistě českotřebovskou tématikou připravuje
k tisku nakladatelství OFTIS k letošnímu vstupu města do třetího
tisíciletí. Je originalitou je to, že postavy betlému mají podobu skutečných
českotřebovských občanů. V posledních
letech také vydal ve spolupráci s Městským muzeem a nakladatelstvím
OFTIS kreslené pohledy s českotřebovskou tematikou.
Největší
úspěch měl s kresleným humorem. První vtip otiskli Pavlu Langhansovi v „Našem
vojsku“ a od té doby Získal novou zálibu ve vymýšlení a kreslení
karikatur. Více než dvacet let
pak uvádí své obrázky v nejrůznějších novinách a časopisech i na
výstavách doma i v zahraničí. Do jisté míry vrcholem v této
oblasti byl pro Pavla rok 1989, kdy byl pozván i s manželkou do Anglie k převzetí
II. ceny mezinárodní výstavy kresleného humoru. Ostatně obrázky Pavla
Langhanse byly i letos součástí mezinárodní výstavy kresleného humoru pořádaného
v Knokke-Heistu v Belgii při příležitosti letošního
fotbalového Mistrovství Evropy EURO
FOOTBALL 2000. V neposlední
řadě je třeba se zmínit o jeho spolupráci s Amatérským filmovým
studiem v Ústí nad Orlicí (psaní a kreslení stovek titulků) v letech
1974 – 80.
Účast
na výstavách: Hradec Králové (1985), Praha (Malostranská beseda 1985),
Jablonné n.Orl. (1985), Česká Třebová (leden 1986), Ústí n.O.(1986), Ekofór
Brno (1986), Skoplje (Makedonie 1987), Norsko Biennalen (1987), Humorest Hradec
Králové (1987), Leeds (V. Britanie 1988), Knokke Heist (Belgie 1988), Margate
– Velká Britanie (1989). Pavel Langhans je také autorem heraldicky uznané
verze městského znaku České Třebové a městské vlajky.
Nedožitých
85 let Ing. Otakara Runy (26.7. 1915 – 28.11. 1941)
Byl mimořádně nadaný, vzorných osobních
vlastností, vědecky založený, výborný sportovec a muzikant, milovník výtvarného
umění.. Na smrt nenáviděl fašismus, proto se stal odbojářem. Působil ve
skupině Štancl – Stricker a současně udržoval spojení s ilegální
skupinou v rodné České Třebové. Pro tajnou výrobu zápalných náloží,
pro sabotážní a destrukční akce byl v říjnu 1941 zatčen a brzy s dalšími
svými spolupracovníky popraven (zastřelen) v Praze Ruzyni. K 50. výročí
jeho smrti byla na jeho rodném domě
čp. 20 na Starém náměstí 28. 11. 1991 odhalena pamětní deska, kterou připravila
a zaplatila Hlávkova nadace Praha. Slavnosti se zúčastnili i tehdejší
Runovi spolužáci z vysoké školy. Při opravě fasády domu však byla před
časem pamětní deska odstraněna a znovu umístěna byla až nyní
koncem června 2000..
Miroslav
Škrabal – 125 let od narození (10.7. 1875 – 21.6. 1896)
Narodil se v České Třebové v rodině učitele a hudebníka Ferdinanda Škrabala v domě čp. 17 na náměstí. Na pražské konzervatoři, kterou navštěvoval v letech 1888 – 1895, patřil k nejlepším žákům profesora Antonína Bennewitze. Po absolvování školy uspořádal několik koncertů ve východních Čechách (Kostelec n. Orl., Chroustovice, Vysoké Mýto, Česká Třebová, Pardubice, Holice v Čechách). Komponovat začal pravděpodobně v 18 letech. Dochovala se tvorba písňová, melodramatická, z okruhu komorní hudby (klavírní tria a smyčcová kvarteta, skladby pro klavír a drobnější skladby pro housle). Před odjezdem na umělecké turné do Ameriky onemocněl z přepracování zánětem mozkových blan a ve zemřel v nedožitých 21 letech.
Jaroslav
Benátský st. (* 17. 4. 1913
† 3. 7. 1995)
Tytam jsou
časy, kdy v přeplněném sále desítky dětských oček pohlížely na
jeviště a netrpělivě očekávaly začátek loutkového představení a příchod
svého oblíbeného hrdiny na scénu. Nebyla televize, nebylo video a pro děti
byla návštěva loutkového divadla skutečným zážitkem, na nějž se vzpomínalo
ještě dlouho poté. Jedním z těch, kteří ukryti v zákulisí za
oponou, zahaleni tmou, měli vlastně vše, co se v tu chvíli v sále
odehrávalo, „na svědomí“, byl i dlouholetý člen, herec a režisér
tehdejšího loutkářského odboru JKP ROH v našem městě pan Jaroslav
Benátský st. Narodil
se dne 17. dubna 1913 v České Třebové jako nejmladší ze šesti dětí
v rodině strojvedoucího Viléma Benátského. Ten měl zálibu v loutkovém
divadle a proto jí velice záhy propadl i malý Jaroslav. Otec mu zhotovil několik
loutek pro jeho první divadélko, sestra ušila
kostýmy, navrhla scény a životní cesta malého Jaroslava byla jednoznačně
určena.
Po
ukončení základní školní docházky se Jaroslav Benátský vyučil zámečníkem
u firmy Josef Štarman v České Třebové a v letech 1930 – 1932
absolvoval Průmyslovou školu strojnickou v Kolíně. Poté nastoupil na místo
zámečníka do tehdejší Šreflovy továrny na armatury. Po nelehkém životním
období bez zaměstnání a ukončení vojenské služby pracoval nějaký čas
jako konstruktér elektrických strojů a přístrojů v Brně. Po návratu
do rodného města prožil tříleté období v českotřebovských železničních
dílnách a dne 15. června 1941 se stal zaměstnancem výtopny, kde zastával
nejprve místo strojního topiče, později se stal strojvedoucím. V roce
1961 byl ze zdravotních důvodů přeřazen do funkce personálního
strojmistra lokomotivního depa, kterou vykonával až do svého odchodu do důchodu.
Láska
k loutkovému divadlu vyvrcholila v roce 1943, kdy se Jaroslavu Benátskému
podařilo dát dohromady kolektiv sedmi lidí stejného nadšení
a začalo se hrát na malém rodinném divadélku. V roce 1945, po
rozšíření souboru o další členy a zhotovení scén pro závěsné loutky
o výšce 50 cm, se začalo hrát v malém sále Dělnického domu.
Nevyhovující podmínky vedly v roce 1947 k postavení vlastní
budovy na pozemku Československé církve na Trávníku (bývalá zahrada Vyskočilovy
vily čp. 900), pod jejímž patronátem bylo divadlo provozováno. Dřevěná
budova s názvem ÚSVIT se na řadu let vryla do paměti zdejších občanů.
Mezi těmi, kteří s Jaroslavem Benátským účinkovali na scéně ÚSVITU,
byli např. manželé Pařízkovi, Fojtovi, Rédlovi, Štanclovi, Opatřilovi, J.
Kunst a také akademický malíř Jiří Josefík, který sál vyzdobil dvěma
obrazy, umístěnými po stranách jeviště, představujícími Sněhurku a čarodějnici,
a po řadu let vedl divadelní scénu. ÚSVIT se záhy dostal na úroveň moderních
loutkových scén s vyhovujícím jevištěm, technickým a zvukovým zařízením.
Z představení zde v prvních letech provedených, je možno připomenout
např. tituly Broučci, Perníková chaloupka, Kašpárek čaruje, O Popelce a
další.
V roce
1951 přešel soubor pod hlavičku ZK ROH ČSD a začala jeho účast na okresních
, krajských i celostátních přehlídkách
a soutěžích. (Chrudim, Bratislava, Ústí nad Labem).
Jaroslav Benátský se po řadu let věnoval také
dramaturgii úpravám některých
pohádek pro potřeby loutkového divadla. Byly to především pohádky Boženy
Němcové, a K. J,. Erbena (Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Popelka, Šípková
Růženka aj.). Stal se také autorem hry Ztratila se Mánička.
Zásluhy o soubor „dřevěných herců, loutek, měl
modelář a výtvarník Václav Fojt, z jehož rukou pochází řada dodnes
dochovaných půvabných loutek, které po řadu let na scéně ÚSVITU přinášely
malým divákům radost a smích.
V padesátých
letech loutkářský soubor uvedl hry Pan Johanes, Venoušek se učí čarovat
od Josefa Skupy, Jak dědeček zasadil řepu, Hrdinové severu, O domečku
na kopečku, Zvířátka a loupežníci, Kůzlátka a vlk a mnohé další. Za
provedení hry Hrdinové severu ze života polárních badatelů se v roce
1955 dostalo našemu soubopru čestného uznání Ústředního domu lidové tvořivosti
na národní přehlídce v Chrudimi a současně soubor obdržel za
provedení této hry čestné uznání na celostátní loutkářské přehlídce
v Bratislavě.
Neúnavná činnost pana Jaroslava Benátského a
celého souboru neupadla ani v šedesátých letech, kdy došlo v rámci
výstavby dnešního Nového náměstí k demolici budovy ÚSVITU. Veškeré
zařízení bylo uloženo po domácnostech a na dalších, často nevyhovujících
místech.
V roce
1960 byla v blízkosti bývalého Fialova mlýna v Mlýnské ulici na
Trávníku zahájena v tzv. „Akci Z“ stavba budovy Malé scény, jež měla
nahradit zmizelý ÚSVIT. Na stavbě pracovala řada rodičů dětí, členů
tehdejších občanských výborů a samozřejmě se zapojili i loutkáři.
Stavba byla dokončena v roce 1962 a občané města získali důstojný stánek
kultury. Od doby jeho postavení
zde byla českotřebovskými loutkáři i jejich hosty v rámci okresních a
krajských přehlídek nekonečná řada představení
V roce 1974 navázal Jaroslav Benátský písemnou spolupráci s Václavem
Čtvrtkem, týkající se dvoudílné dramatizace pohádek o Rumcajsovi. Známý
spisovatel s provedením souhlasil a tak v našem městě byla uvedena
hra Jak se stal Rumcajs loupežníkem.
Loutkářství se stalo Jaroslavu Benátskému celoživotní
láskou. Vždyť také do roku 1978 za dlouhých pětatřicet let trvání loutkářského
souboru v České Třebové shlédly tři až čtyři generace dětí více
než pětadevadesát her, které soubor nacvičil a sehrál na 550 představeních,
která navštívilo přibližně 48 000 diváků.
V červnu
roku 1982 bylo v rámci zakončení 31. ročníku tradiční přehlídky
Loutkářská Chrudim uděleno mimo pěti individuálních cen také sedm čestných
medailí ministerstva kultury ČSR „Za rozvoj amatérského loutkářství“.
Jednu z nich získal i pan Jaroslav Benátský. Jeho životní práce byla
poprávu oceněna.
Jaroslav Benátský byl činný i ve svazu invalidů,
kde organizoval zejména autobusové zájezdy. Od svých čtyřiasedmdesáti let
se zabýval stavbou modelů parních lokomotiv. Pátý model, zmenšená
lokomotiva Modrý Albatros, zůstal již pro nemoc nedokončen.
Bylo toho mnoho, co Jaroslav Benátský pro naše město
nezištně vykonal. V den svých
osmdesátých narozenin očekával vedle gratulantů z řad členů rodiny,
přátel a známých také návštěvu tehdejších představitelů města. Ti
bohužel nepřišli a Jaroslav Benátský do konce svého života nezapomněl na
toto velké zklamání.
Se svojí rodinou i naší veřejnost se pan
Jaroslav Benátský, zasloužilý kulturní pracovník, rozloučil dne 3. července
1995 ve věku dvaaosmdesáti let. V těchto dnech si připomínáme páté
výročí jeho úmrtí.
Na
Jaroslava Benátského dodnes vzpomínají jeho kamarádi a spolupracovníci z českotřebovských
loutkářských souborů a to především mladší generace, jíž vždy s ochotou
a rád předával své dlouholeté zkušenosti.
Martin Šebela