Českotřebovské kalendárium - červenec 2003
Josef CÍSAŘ (4.10. 1894 - 10.7. 1983 ) - 20 let od úmrtí
Narodil se v České Třebové. Jeho otec byl zednickým mistrem, ale hrál na housle
a citeru a k hudbě vedl i svého syna. Prvním učitelem hudby malého Josefa byl
známý českotřebovský spisovatel a básník, ředitel školy Karel Otakar Hubálek. Od
něho získal základy hry na housle. Klavírní začátky si odbyl u jeho choti, paní
M. Hubálkové a ředitele kůru Josefa Hommera.
Po absolvování obecné a hlavní školy v místě rodiště odešel na učitelský ústav
do Hradce Králové. Odtud v roce 1911 přešel na varhaní oddělení pražské
konzervatoře. Školu úspěšně zakončil v roce 1914. V letech 1920 až 1925 ještě
studoval koncertní hru na klavír u prof. Adolfa Mikeše.
Byl varhaníkem v Počátkách ( 1914 ), ředitelem kůru v Žirovnici (1914 až 1916),
odborným učitelem na městské hudební škole v Pardubicích ( 1919 až 1925 ) a
zároveň klavírním doprovazečem Stanislava Ondříčka, houslového virtuosa. V
Pardubicích měl i svoji soukromou klavírní školu, pracoval jako hudební referent
časopisu “ Bratrství”, dirigoval ženský sbor zpěváckého spolku “ Suk” a také
působil ve funkci ředitele kůru arciděkanského kostela. Ve skladbě dával
přednost “ malé formě” písňové - Podzim k vesně ( slova dr. J. Pařízek ),
Biblické písně ( slova P.E. Mattes ), V rozjímání na horách ( vlastní slova )…..
Dále napsal mužské sbory Svým horám ( slova dr. Jindřich Štemberka, Jen
jedenkrát ( slova R. Těsnohlídek). Mimoto napsal skladby církevní, melodramy,
houslové skladby. Z posledních jeho větších prací je Missa jubilei pro sóla,
smíšený sbor a varhany - vysíláno pražským rozhlasem a Meditace na chorál sv.
Václava pro sólo baryton, mužský a smíšený sbor s doprovodem varhan.Jako pedagog
vychoval nespočet žáků. Pravděpodobně nejznámějším z nich je hudební skladatel
Miloslav Ponc. Posledním bydlištěm umělce byly Pardubice, Sedláčkova ul. čp.
446. Zemřel v Rybitví.
Prof. Miroslav CHUDÝ ( 7.7. 1913 - 5.11. 2001 ) - nedožitých 90 let
Narodil se v České Třebové v rodině krejčího. Měl ještě dva bratry. Své nadání
zúročil studiem na reálce v místě rodiště a v dalších letech při dálkovém studiu
na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Praze. To již měl za sebou zkoušky
způsobilosti pro povolání učitele pro školy obecné a měšťanské. Jako učitel
matematiky, deskriptivní geometrie, kreslení a hudební výchovy působil na
školách nejen v České Třebové, ale i na venkovských školách v blízkém i
vzdáleném okolí . Po ukončení vysokoškolských studií nastoupil na místo stře-
doškolského profesora na českotřebovském gymnáziu a své povolání zde vykonával
až do odchodu do důchodu.
Prof. Miroslav Chudý byl také významným osvětovým pracov- níkem. Jako herec a
režisér působil v divadelním odboru Sokola Na Skále, později v DS Hýbl. Byl
zapáleným spolupracovníkem zdejší Osvětové besedy, sbor- mistrem pěveckého sboru
Bendl, sportoval, uměl velice dobře malovat. S jeho obrazy jsme se mohli setkat
jednak na výstavě k 75.výročí českotřebovského gymnázia v bunkru na Novém
náměstí, nebo na výstavách “ Třebováci vystavují” ( stará radnice - září 1996,
výstavní síň Dělnického domu - květen 2001 ).
Za svou kulturní a pedagogickou činnost byl mnohokrát oceněn - na Jiráskově
Hronovu, na pěveckých festivalech i na matematických olympiádách prostřednictvím
svých žáků. Když ovdověl, zbytek života prožil u své dcery Mirky a zetě
Františka Staňkových v Hradci Králové.
Marie MARKLOVÁ ( 5.12. 1905 - 17.7. 1983 ) - 20 let od úmrtí
Narodila se v České Třebové, v dnes již neexistující Svatováclavské ulici na
Trávníku. Znali jsme ji jako dlouholetou městskou kronikářku, obětavou
knihovnici a redaktorku závodního časopisu Kolem dokola, který vycházel v
parnické textilce. Napsala dvě knížky ( 110 let českotřebovského textilu,
Pazdeří), několik povídek, básně a nespočet článků do novin a časopisů. Zajímala
ji regionální historie. O své vědomosti se ráda podělila s občany na mnoha
besedách. V místní jednotě Sokol působila jako cvičitelka dorostenek, náčelnice
jednoty, hrála divadlo a tancovala. Když zemřela, dostala od svých přátel a
sousedů kytici z větví Šimonova trávnického kaštanu. Bylo to její poslední
přání.
Antonín Vratislav PIŠTA ( 30.7. 1883 - 18.6. 1936 ) - 120 let od narození
Byl v pořadí druhým ředitelem spořitelny v České Třebové. Narodil se v
Kostelci nad Orlicí, v Hradci Králové vystudoval obchodní akademii.Po
absolvování školy v roce 1901 pracoval po celý zbytek života ( mimo povinnou
vojenskou službu ) v bankovnictví. Působil v bankovních domech v Českém
Krumlově, Židlochovicích, Volini, Heřmanově Městci a České Třebové.
Do našeho města přišel v roce 1910, aby zde zakotvil natrvalo. Ve Spořitelně
města České Třebové prošel řadou funkcí. Z pokladníka se během let vypracoval až
na ředitele ústavu. V České Třebové se také seznámil se svoji nastávající,
slečnou Zdeňkou Štanclovou, dcerou majitele hotelu Štancl v Nádražní ulici (
dnes prodejna nábytku ). Mladí manželé bydleli nejprve u rodičů manželky,
později se ještě několikrát stěhovali, až v roce 1935 se nastěhovali do bývalé
Ry- bičkovy vily Zora čp. 957 na Trávníku, kterou rodina Pištova obývala až do
roku 1995. Antonín Pišta zemřel po delší nemoci v Brně. Jan Skalický
Vzpomínka na pana Oldřicha Šebelu
Na měsíc červenec letošního roku připadají nedožité devadesáté naro- zeniny
českotřebovského občana pana Oldřicha Šebely, výborného spo- lečníka, dobrého
kamaráda a člověka s velkým smyslem pro humor, na něhož dodnes jeho bývalí
spoluzaměstnanci, přátelé a známí vzpomínají.
Narodil se dne 13. července 1913 v Hodoníně v rodině Ludvíka Šebela, dělníka v
cukrovaru, a jeho manželky Anežky jako jeden z pěti souro- zenců. Přestože si od
dětství přál být holičem, aby drobným spropitným vylepšil finanční situaci
početné rodiny, vyučil se nakonec po vzoru staršího bratra v roce 1930 u Emila
Smejkala v Hodoníně fotografem. Od vyučení po dva roky pracoval jako
fotografický pomocník a retušér negativů ve fotoateliérech firem Emil Sladký v
Hodoníně a P. Černohlávek v Milevsku, až jej osud zavál k nám do Třebové, kde v
roce 1932 přijal práci v ateliéru Jana Tomka v Litomyšlské ulici. Zde setrval až
do nástupu vojenské prezenční služby do Košic v roce 1935. Po dvou letech se
opět navrátil do Tomkova fotoateliéru. S rodinou svého “šéfa” velice dobře
vycházel, stal se takřka členem jejich domácnosti a na léta prožitá u Tomků
vždycky rád vzpomínal. Zde při své práci poznal i svoji budoucí manželku Jiřinu
Šillerovou. Klidná léta porušila mobilizace, okupace a nakonec totální nasazení
v letech 1943 - 1945 v hnědouhelných dolech v Bílině.
Po roce 1945 nalezl zaměstnání u ČSD v železničních dílnách, kde se uplatnil
nejprve jako zahradník, poté jako pracovník kantýny a posléze, po absolvování
kursu a složení předepsaných zkoušek až do odchodu do důchodu jako svářeč
elektrickým obloukem.
Na svoji, původní profesi však nezapomínal a vedle řady rodinných snímků
zachytil i podobu některých mizejících českotřebovských zákoutí. Byl velkým
příznivcem třebovské kopané a nevynechal snad jediné mistrovské či přátelské
utkání na starém škvárovém hřišti na Farářství, kam byl schopen se dostavit v
rekordním čase i z nedělní vycházky s rodinou do lesů na Studené hůře. V
pozdějších letech se stal nadšeným zahrádkářem a na své milované zahrádce v
Hliníkách trávil v sezóně veškerý volný čas.
Se svými blízkými a s naším městem se pan Oldřich Šebela rozloučil dne 22.
prosince 1980 ve věku sedmašedesáti let. M.Š.
Zemřel RSDr. Miloslav Vašina
Den 15. června zemřel ve věku 73 let RSDr. Miloslav Vašina. Původně byl
vychovatelem OUŽ, na očích veřejnosti se objevil v r. 1970 ve funkci dosa-
zeného předsedy MěstNV. Jeho jméno je spojeno s tvrdou normalizací a
uplatňováním “vedoucí úlohy strany” v denním životě města a později i okresu se
vším, co k tomu patřilo. Byl také dlouhou dobu vedoucím tajemníkem OV KSČ, tedy
vlastně nejvyšším funkcionářem okresu, leč v této funkci pro Českou Třebovou
mnoho neudělal . Takto se bohužel ke svému městu chovali za minulého režimu až
na několik výjimek i další Třebováci na vyšších místech. Proto máme nyní tolik
co dohánět. R
130 let založení SDH Česká Třebová: Den mladých požárníků v roce 1955
Vzpomíná Karel Kuchař: “Po úspěchu soutěže v Pardubicích jsem se
rozhodl, že je třeba s činností mládeže pokračovat, a proto jsme se s několika
členy (J. Smejkal, F. Plocek, L. Šec) dohodli, že uskutečníme Den mladých
požárníků. Začalo to velými přípravami…
Odkudsi jsme dostali starý řetízkový kolotoč, který byl již ve velmi zchátralém
stavu. Společně jsme jej dali pracně do provozu a ntřeli pestrými barvami. Při
zajištění opravy jsme získali také strom, který sloužil pro soutěž ve šplhu. Vše
bylo spojeno s příhodou, kterou si pamatuji dones: Do zahájení akce stál kolotoč
na zahradě a o něho byl opřen žebřík po natírání. V tu dobu šla moje manželka
věšet plenky na zahradu. V jedné ruce vědro s plenkami a na druhé ruce malého
Milana. Shodou okolností pobíhající pes zavadil tělem o žebřík a ten spadl na
hlavu mé ženy, dítě bylo od krve, která tryskala matce z rány… Pan Peroutka ji
na motocyklu odvezl na středisko, kde jí ránu ošetřil pan doktor Vařečka asi
pěti sponkami.
Na den Mladých požárníků jsme také společně s paní Škrobovou upekli koláče. V
ranních hodinách jsme na louce v Benátkách postavili strom pro soutěž ve šplhu a
mládež se hned pokoušela , ne s velkým úspěchem, získat zavěšené drobnosti.
Točil se kolotoč, bratrem Šecem instalovaná houpačka a v provozu byla i lanová
dráha. Ve velkém stanu se promítaly filmy s požární tématikou, zaměřené hlavně
pro mládež. V odpoledních hodinách byla možnost si zastřílet ze vzduchovek,
které zapůjčil Svazarm a také provedl paravýcvik. Děti i dospělí si pochutnávali
na párečkách, limonádě, pivečku, koláčcích a kávě. Úspěch byl opravdu veliký…“