Českotřebovské kalendárium na červenec 2005

Akademický malíř a restaurátor docent Jiří JOSEFÍK – nar. 29.7. 1920 – 85 let

Narodil se v České Třebové v rodině dělmistra zdejších železničních opraven. Jeho rodný domek čp. 216 stojí v Chorinově ulici, dnes  má nového majitele. Ve svém rodišti absolvoval reálné gymnázium ( 1940 ) a v nedaleké Chocni abiturientský kurs při obchodní akademii. Po těchto studiích střídal různá zaměstnání až do konce války. Naposledy pracoval v českotřebovských dílnách ČSD. V roce 1945 byl po přijímacích zkouškách přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Zde studoval a absolvoval speciální školu monumentální malby u prof. V. Sychry a v prodlouženém studiu školu malířských a konzervačních technik u prof. B. Slánského. Od roku 1952 do roku 1958, ještě před ukončením studia, byl asistentem u prof. V. Sychry a od roku 1958 do roku 1971 odborným asistentem prof. B. Slánského na téže škole. V roce 1969 byl habilitován na docenta. V letech 1951 až 1964 zastával různé funkce v SČSVU a ČFVU. Na Akademii výtvarných umění byl tajemníkem malířské katedry. Je autorem mnoha odborných článků, které byly publikovány v domácích i zahraničních časopisech. Známý je jeho referát na mezinárodním kongresu ICOM v Amsterodamu ( 1969 ). Napsal také katalog k první restaurátorské výstavě skupiny R 64.

Výtvarná činnost ( výběr ):

Rok 1952 – pro Památník národního písemnictví na Strahově zhotovil kopii z orloje od Jos. Mánesa – BŘEZEN a dvě kopie  z Jenského kodexu.

Rok 1953 až 1955 – s prof. Vl. Sychrou – kartony ve skutečné velikosti pro Památník na Vítkově.

Rok 1954 – s prof. Vl. Sychrou – návrhy výzdoby Betlémské kaple a Týnského chrámu pro filmy O. Vávry JAN HUS a JAN ŽIŽKA.

Rok 1957 – s prof. Vl. Sychrou – karton ve skutečné velikosti na vitráž do olova – Expo 58 Brusel a tři barevné vitráže do olova – vlastní návrh pro kostel v Řetové – realizováno.

       Rok 1959 – kopie gotických fresek ( z Karlštejna a Emaus ) pro výstavu Gotiky v Paříži.

Nesmíme zapomenout ani na jeho spolupráci s M. Ivanovem, spisovatelem na průzkumu Rukopisu Královédvorského a Zelenohorského. Ta se uskutečnila po roce 1967. V pozdějších letech mu moc neprospěla. Přesto, že je dobrým malířem, známější ( hlavně ve světě ) je v oboru restaurování. Opravil nespočet nástěnných obrazů i obrazů závěsných různého stáří a slohů. Většinou nesmírné hodnoty. Ve svém rodném městě České Třebové v děkanském kostele sv. Jakuba opravil oltářní obraz 5 x 10 m a 14 obrazů Křížové cesty – vše od malíře Umlaufa.  Když jej v roce 1971 propustili z Akademie, a to bez udání důvodu, odešel roztrpčen pracovat na Slovensko ( Bratislava, Košice, Levoča ). Od roku 1985 opět působil mezi studenty. Přednášel na VUT v Praze, obor chemie – chemie restaurování u doc. Dr. Zelingra. Po roce 1989 byl plně rehabilitován.

 Výtvarník Pavel LANGHANS  60 let ( narozen 14.7. 1945 )

 

Narodil se v rodině textilního mistra barevny Františka Langhanse v České Třebové – Parníku. Vyučil se nástrojařem v ústeckém Kovostavu, ale tomuto řemeslu se dlouho nevěnoval. Po návratu z vojenské základní služby nastoupil do českotřebovského textilního závodu Perla. Nejprve pracoval ve vodním hospodářství na teplárně. Když zemřel vedoucí propagačního oddělení Vítězslav Soušek ( 1973 ), ani chvíli neváhal a nastoupil na jeho místo. Jeho spolupracovníkem zde byl známý českotřebovský fotograf Karel Aliger. Pavel zde úspěšně působil do roku 1986. Potom přestoupil do propagace OPMP Koventa Česká Třebová ( dnešní Korado ). Od roku 1991 má svou vlastní reklamní agenturu.

     Výtvarný talent pravděpodobně zdědil po otci, známém regionálním kumštýři ( maloval šátky, kapesníky, kravaty, šaty, vyřezával obrazové rámy a loutky, maloval obrazy, byl sběratelem výtvarného umění ). Svůj talent ještě podpořil studiem na LŠU v Ústí nad Orlicí ( 1960 až 1963 ). Do dnešních dnů namaloval nespočet obrazů a obrázků, ilustroval řadu knížek. Je autorem několika vystřihovacích betlémů. V minulosti vydal ve spolupráci s Městským muzeem v České Třebové a vydavatelstvím OFTIS několik malovaných pohledů s českotřebovskou tématikou. Pro významná jubilea či narození dětí vytvořil řadu hezkých gratulací. V poslední době se také věnuje vydávání populárních českotřebovských kalendářů. Na rok 2006 má již připravený barevný kalendář pojednávající o vzniku městského znaku. V čem ale opravdu vyniká? V kresleném humoru. První vtip mu otiskli v Našem vojsku (1980), o devět let později si letěl do Anglie převzít druhou cenu v Mezinárodní soutěži karikaturistů. Jeho vtipné obrázky zveřejňují nejrůznější noviny a časopisy.

Pavel Langhans se též zajímá o veřejné dění ve městě. Jako správný českotřebovský patriot a městský zastupitel delegovaný místními živnostníky a podnikateli, hájí zájmy města České Třebové a jeho občanů.

 

Ing. Otakar RUNA ( 26.7. 1915 – 28.11. 1941 ) – nedožitých 90 let

 

Narodil se v České Třebové, v rodině železničního zaměstnance. Otec mu brzy zemřel. V rodném městě vystudoval reálku, v Praze Vysokou školu strojního a elektrotechnického inženýrství. Ve svých třiadvaceti letech se stal inženýrem a zároveň jako vynikající žák školy, také asistentem svého bývalého profesora Felbera. Po uzavření vysokých škol učil na Druhé průmyslové škole strojnické v Praze a poté byl zaměstnán v pražském ústředí plzeňské Škodovky.

Jeho talent byl všestranný. Hrál na klavír, studoval cizí jazyky, miloval výtvarné umění, sportoval, cestoval … K smrti nenáviděl fašismus. Proto se plně zapojil do odbojové činnosti. Podílel se na organizaci pohřbu medika Opletala, patřil mezi spolupracovníky Oldřicha Štancla, spolupracoval se zpravodajskou skupinou studenta Dědka v České Třebové. V říjnu 1941 přišlo gestapo na stopu Štanclovy skupiny a tím i na ing. Otakara Runu. Stanný soud pracoval rychle. Vyšetřování šlo po linii výroby náloží a budování diverzních skupin. Za několik dní ( 28.11. 1941 ) byli všichni odsouzení v Ruzyni popraveni.

V předvečer 52. výročí mučednické smrti mu byla na jeho rodném domě čp. 20 na Starém náměstí odhalena pamětní deska, věnovaná nadací  J.a M. Hlávkových. Hlavní projev při této příležitosti přednesl ing. František Kord, politický vězeň za německé okupace, jeden z mnoha přátel Otakara Runy z Hlávkovy koleje.

 

Miroslav ŠKRABAL ( 10.7. 1875 – 21.6. 1896 ) – 130 let od narození

 

Narodil se v České Třebové v rodině učitele a hudebníka Ferdinanda Škrabala. Rodný dům čp. 17 se nachází na dnešním  Starém náměstí. Na pražské konzervatoři, kterou navštěvoval v letech 1888 až 1895, patřil k nejlepším žákům prof. Antonína Bennewitze. Po absolvování školy uspořádal několik koncertů ve východních Čechách, vystupoval i v rodné České Třebové. Komponovat začal pravděpodobně v osmnácti letech. Dochovala se tvorba písňová, melodramatická, z okruhu komorní hudby ( klavírní tria a smyčcová kvarteta, skladby pro klavír a drobnější skladby pro housle ). Před odjezdem na umělecké turné do Amerky onemocněl z přepracování zánětem mozkových blan a zemřel ve věku nedožitých 21 let. Pochován je na českotřebovském hřbitově.                                                                

 

Jan Skalický