Českotřebovské kalendárium na srpen 2003
Jaroslav ČADA ( 21.8. 1903 – 31. 8. 1974 ) – 100 let od narození
Narodil se v rodině textilního dělníka v Ústí nad Orlicí. Od dětství měl dvě lásky : přírodu a malování. Po vystudování textilní školy v místě rodiště se stal textilním návrhářem. Začínal v Brně v továrně na koberce, pokračoval u textilní firmy Jandera v rodném městě. Když byl v nedalekém Parníku u České Třebové v komplexu textilní továrny vybudován samostatný závod 07 Textilní tvorba n.p. Praha, nemohl v novém kolektivu chybět ani Jaroslav Čada. V textilním ateliéru působil až do odchodu na zasloužený odpočinek.
Ve volném čase se věnoval výtvarnému umění. Nejraději maloval prosluněná jara s rozkvetlými stromy, Tichou Orlici se svými kouzelnými zákrutami, romantická zákoutí rodného města i krajinu z jeho okolí ( Presy, Klopoty, Kubinčák ….). Inspirovaly jej i slovenské Tatry, Šumava, Krkonoše a Orlické hory. Usilovnou prací a vlastní pílí se propracoval mezi nejlepší krajináře Východočeského kraje. Jeho většinou olejové obrazy měli možnost vidět návštěvníci výstav v Ústí nad Orlicí, Lanškrouně, Praze, Vysokém Mýtě a České Třebové.
Eugenie RYBIČKOVÁ – HEIDLEROVÁ ( 11.8. 1898 – 11.3. 1960 ) – 105 let od narození
Její otec Otto Rybička byl majitelem koloniálního obchodu, kořalny a v letech 1. světové války starostou města České Třebové. Měla ještě dva mladší sourozence. Dětství prožila v rodném domě čp. 74 v Hýblově ulici a v Rybičkově vile Zora čp. 957 na Trávníku. Od dvanácti let pobývala v dívčím pensionátu v Olomouci a ve Sloupnici, jak tehdy bývalo zvykem u dívek z „ lepších“ rodin. V té době ji učaroval klasický balet. V pozdějších letech absolvovala baletní školu Mistra Remislavského a stala se jednou z jeho nejlepších žaček. Když jí bylo 21 let, provdala se za dr. Ferdinanda Heidlera, tehdejšího ministra obchodu mladé Československé republiky. Svatební obřad se konal v kostele sv. Jakuba. Postupem času spolu měli tři děti. Klasickému baletu se paní Heidlerová věnovala i po svatbě. Vystupovala nejen na pražských divadelních prknech, ale i na plesech a dobročinných akcích. Když v roce 1928 dr. Heidler zemřel, za další dva roky se E. Heidlerová provdala za vídeňského žida Arnošta Kaufmanna, obchodníka a provozního ředitele hotelu Esplanade v Praze. Ale ani toto manželství netrvalo dlouho. Za 2. světové války její manžel zahynul v koncentračním táboře.
Paní E. Heidlerová si vždy přála, aby na sklonku života se mohla vrátit do rodné České Třebové. Nikdy k tomu ale nedošlo.
Prof. Jan VOKAS ( 20.1. 1901 – 22.8. 1973 ) – 30 let od úmrtí
Narodil se v Horkách v rolnické rodině. Studoval na gymnáziu ve Vysokém Mýtě a na Filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, kde studoval češtinu a latinu. Postupem let se jeho jazykové znalosti výrazně rozšířily. Vedle slovanských jazyků znal řečtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu, italštinu, španělštinu, švédštinu, hebrejštinu, arabštinu a malajštinu.
Učitelskou praxi započal na gymnáziu ve Dvoře Králové nad Labem, později působil v Prostějově. Definitivu získal na gymnáziu ve slovenské Spišské Nové Vsi. V té době byl vypsán konkurz na místo češtináře a latináře na českotřebovském gymnáziu. V konkurzu Jan Vokas zvítězil i nad slavným spisovatelem Jaroslavem Žákem, jehož kniha Cesta do hlubin študákovy duše byla úspěšně zfilmována. V České Třebové byl pro svoji povahu a osobní vlastnosti velice oblíben. Jeho postavení na škole se zdálo neotřesitelné. Nastupující totalitní moc po únoru 1948 neušetřila ale ani jeho. Na začátku školního roku 1950 – 51 dostal spolu s několika dalšími kolegy hodinovou výpověď s okamžitým zastavením platu. Školský odbor KNV uvedl k propuštění, že by z mládeže nevychoval bojovníky za mír a socialismus. Hlavním důvodem ale bylo jeho kategorické odmítnutí vystoupit z katolické církve.
Po propuštění ze školských služeb pracoval na různých místech jako pomocný dělník. Když si při těžké a vyčerpávající práci zlomil ruku a lékaři mu zjistili vážnou srdeční chorobu a cukrovku, odešel do invalidního důchodu s platem 690 Kč. Ten mu byl nakonec zvýšen o 45 Kč po ochrnutí obou nohou. V těchto nejtěžších chvílích mu byli spolehlivou oporou jeho nejbližší – manželka a syn. Do posledních chvil se zajímal o dění u nás a ve světě, doufajíc v návrat svobody a demokracie.
Tohoto rodáka z Kačic u Slaného od dětství provází hudba. Studovat ji začal na hudební škole ve Slaném, pokračoval na pražské konzervatoři (1939 až 1944 ). Studium ukončil absolutoriem ze skladby a státními zkouškami z klavíru a sborového zpěvu. Potom se stal učitelem. Nejprve v Ostravě, později v České Třebové. V našem městě založil Divadlo hudby ( společně s Fr. Navarou ), řídil pěvecký sbor Bendl i symfonický orchestr Smetana. Po léta vedl na škole pěvecký sbor, dodnes řídí školní orchestr. Od studií se také věnuje hudební tvorbě. Je autorem více než dvou set skladeb ( písně, sborové skladby, kantáty, opery, instrumentální skladby komorní i orchestrální, scénická hudba ). Tato díla uvádějí amatérské i profesionální sbory a orchestry. Nejrozsáhlejším dílem F.K. Zedínka je operní skica Obrázky z Hor, nejznámější je pravděpodobně miniaturní dětská opera Červená Karkulka. Obsáhlý článek o F.K. Zedínkovi se připravuje na měsíc září do letos vytvořené rubriky Galerie elity města. O významu hudebního pedagoga a skladatele F.K. Zedínka pro naše město a region svědčí i to, že Zastupitelstvo města jednomyslně rozhodlo 11.- června 2003 , že při příležitosti osmdesátých narozenin bude Františku Kajetánu Zedínkovi uděleno Čestné občanství města.
Jan Skalický