Českotřebovské kalendárium  na měsíc srpen 2005

Tábor lidu na Horách před 135 lety

V neděli odpoledne 28. srpna 1870 vyšel z vyzdobeného českotřebovského náměstí mohutný průvod ( asi 8000 účastníků ) směrem k Horám. Za zvuku čtyř kapel kráčeli zde členové různých cechů, Sokola, zpěváckých spolků, děti i dospělí v národních krojích i v občanském oděvu. Uvítací řeč na tábořišti pronesl ředitel hlavní školy Jan Orth, dalšími řečníky byli děkan Jan Tupec, MUDr. Matoušek a Josef  Till z Ústí nad Orlicí, dr. Rudolf Thurn – Taxis a nakonec Josef Barták, spisovatel z Prahy, neohrožený bojovník za práva národa. Na ukončení tábora lidu byla přijata rezoluce. Hovořilo se v ní, že tábory jsou důkazem souhlasu lidu s politikou českých poslanců. Součástí byla i žádost o šíření osvěty, založení českých vysokých škol v Praze a v Brně, založení České akademie věd a umění v Praze, založení rolnických a průmyslových škol ve všech okresech, snížení daní, přijímání pouze tuzemských úředníků do státních a zemských úřadů v českých zemích, zrušení stálého vojska a zavedení národní domobrany, zakládání tělocvičných a střeleckých jednot, podpora akciového podnikání, zákaz prodeje velkostatků a selských usedlostí do rukou cizozemců a konečně uskutečnění deklarace o smíru a spolužití českého a německého národa. 

Nedožitých 100 let Oldřicha BITTLA ( 5.8. 1905 – 6.3. 1978 )

Pocházel ze starého hereckého Bittlova rodu. Na jedné ze „ štací ”, v Brandýse nad Orlicí se také Oldřich narodil. V České Třebové v Duškově cukrárně se vyučil cukrářem a tomuto umění se dále věnoval ve vlastní cukrárně pod podloubím domu čp. 42 na náměstí. V cukrárně zůstal i po znárodnění.

Herecká krev Oldřicha Bittla způsobila, že cukrářský mistr vedl i druhý život – divadelního ochotníka. Dnes by již nikdo nespočítal v kolika rolích se během svého života objevil. Připomeňme Dona Carlose, Matku, Maryšu, Na dvoře vévodském, Bílou nemoc nebo Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou. Uplatnil se i jako režisér a maskér. Řadu let také vystupoval po boku Čeňka Hampla na mikulášských pochůzkách v roli čerta, velikonočních vyjížďkách na bričce tažené párem koní za koledou. Spolupracoval s Karlem Tomšem na výzdobě sálů v Dělnickém neb Národním domě před tradičními divadelními plesy. Vystupoval na estrádách, dětských karnevalech v roli kašpárka, v kabaretech, bavil kamarády u táboráků, uváděl večery trampských písní. Nechyběl na Jabkancových poutích, kde vytvořil nezapomenutelnou postavu obecního policajta, podávajícího hlášení purkmistrovi Čeňku Hamplovi. Aktivně pracoval ve fotbalovém oddíle, který spoluzakládal. Na Oldřicha Bittla  dnes vzpomínají nejen jeho nejbližší a přátelé, ale i pamětníci z řad vděčného obecenstva.

Dvojí výročí doc. Ing. Ludvíka SHEJBALA ( 24.8. 1885 – 29.11. 1970 )

Narodil se v České Třebové v rodině strojvůdce Jana Shejbala. Patřil k největším odborníkům na železnici. Odbornost získal na Vysokém učení technickém v Praze, soukromým studiem anglické a americké literatury a mnohaletou praxí na dráze. Za své peníze také podnikl studijní cestu po francouzských a anglických drahách. V roce 1923 byl pověřen vedením správy českotřebovských dílen. Pracoval také v městské samosprávě. Po celá dvě volební období působil ve funkci 1. náměstka starosty a v letech 1927 až 1928 zastával dočasně starostenský úřad za zemřelého starostu Václava Touška. Jako docent přednášel na pražské technice strojní inženýrství ( stavba lokomotiv ). V roce 1942 byl přeřazen do dílen v Lounech. Po druhé světové válce pracoval na ministerstvu železnic a byl členem Mezinárodní železniční unie. Ještě v únoru 1948 se zúčastnil jako vrchní technický rada zasedání této organizace v Amsterodamu. Krátce na to byl vyřazen z aktivní služby a penzionován. Ing. Shejbal se natrvalo přestěhoval do svého rodiště České Třebové, kde okamžitě nastoupil jako externí učitel na Vyšší školu železniční. Na škole byl velice oblíben. Pedagogickou činnost ukončil v roce 1956. V letošním roce si připomeneme, že v srpnu uplyne 120 let od jeho narození a v listopadu 35 let, co zemřel.

Karel VEJRYCH ( 2.2. 1873 – 25.8. 1930 ) – 75 let od úmrtí

Narodil se v Kolíně nad Labem v rodině vozmistra Společnosti rakousko – uherské státní dráhy Rudolfa Vejrycha a jeho ženy Josefy. Měl ještě dva mladší sourozence – sestru Elu a bratra Rudolfa. Po studiích na nižším gymnáziu a varhanické škole absolvoval klavírní oddělení pražské konzervatoře u profesora Josefa Jiránka. Hudební vzdělání si ještě rozšířil na školách ve Výmaru ( prof. Stavenhagen ), Frankfurtu ( prof. Eugen D´ Albert ) a v Paříži. S houslistou Emanuelem Ondříčkem, bratrem slavnějšího houslisty Františka, podnikl ještě jako student, úspěšné turné po Evropě. Po studiích krátce vyučoval na Hudební škole v Litomyšli, pak přijal místo profesora klavírní hry na konzervatoři v Kišiněvě ( Rusko ). Po jedenáct let tam každoročně rodina dojížděla. Žili zde vždy osm měsíců, zbývající čtyři letní měsíce hospodařili v Kozlově. Zakoupili totiž statek od pana Siťaře, řečeného Pecháčka. V době jejich nepřítomnosti vedli hospodářství rodiče Vejrychovi. Měli ovšem od syna podrobné písemné pokyny …. V roce 1911 zanechal Karel profesury a s velkým elánem se dal do práce na přestavbě statku a na vlastních polích v Kozlově. Z téhož roku je také datováno sgrafito Žnečka ve štítě statku ( autor Max Švabinský ). Karel pracoval i veřejně. Byl členem výkonného výboru agrární strany v pražské centrále, jako člen okresního výboru v Litomyšli se zasloužil o stavbu silnice z České Třebové do Kozlova.

Podzim roku 1927 přinesl konec Karlova idilického hospodaření. Při trhání ovoce spadl se stromu. Jeho nejbližší se domnívali, že utrpěl otřes mozku, ale vše bylo mnohem horší. Po několika dnech lékař zjistil, že šlo o záchvat mozkové mrtvice. Nemohl mluvit, číst a psát.Došlo k prodeji poloviny statku a ke koupi domku v Praze 6 Na Pernikářce, kam se oba manželé Běla a Karel uchýlili. Další záchvaty již Karel nepřežil. Pochován je mezi svými nejbližšími na kozlovském hřbitůvku. Jeho žena nejprve žila v Praze u dcery Ičky a dožila u dcery Evy ( Svobodové ).

František Pravoslav VOLÁK ( 19.8. 1829 – 4.8. 1865 ) – 140 let od úmrtí

Narodil se v Lidmani u Pelhřimova. Gymnázium vystudoval v Jihlavě, filozofii v Brně a práva v Praze. Jako horlivý vlastenec bojoval v roce 1848 za svobodu na pražských barikádách. Na podzim téhož roku se zúčastnil coby dobrovolník bojů na Slovensku. Poblíž Myjavy byl dokonce raněn. Nejprve byl soudním adjunktem v Prešpurku , pak auskultantem v Litomyšli a nakonec koncipistou při Zemském výboru v Praze. Volákova literární činnost se projevovala hlavně v překladech z polštiny a ruštiny. Byly to jednak romány, povídky a divadelní hry. Některé své práce podepisoval jménem Bořivoj Kordeš. Jeho chatrné zdraví se na jaře roku 1865 silně zhoršilo, že musel ulehnout na lůžko. Na radu lékaře odejel na léčení do maličkých lázní Hor u České Třebové, kde v kruhu nejbližších příbuzných zemřel. Pochován byl na starém českotřebovském hřbitově. Ovdovělou paní Volákovou si vzal jako starou lásku za manželku ing. Vít Vrba roku 1875.  Jan Skalický

Jaroslav Benátský st. (* 17. 4. 1913  † 3. 7. 1995)  

Loutkářství se stalo Jaroslavu Benátskému celoživotní láskou. V roce 1943, kdy se Jaroslavu Benátskému podařilo dát dohromady kolektiv sedmi lidí stejného nadšení  a začalo se hrát na malém rodinném divadélku, v roce 1945 se začalo hrát loutkové divadlo v malém sále Dělnického domu. Nevyhovující podmínky vedly v roce 1947 k postavení vlastní scény ÚSVIT na  zahradě Vyskočilovy vily čp. 900).  S Jaroslavem Benátským účinkovali na scéně ÚSVITU, byli např. manželé Pařízkovi, Fojtovi, Rédlovi, Štanclovi, Opatřilovi, J. Kunst a také akademický malíř Jiří Josefík.  V roce 1951 přešel soubor pod hlavičku ZK ROH ČSD a začala jeho účast na okresních , krajských i celostátních  přehlídkách a soutěžích.  Neúnavná činnost pana Jaroslava Benátského a celého souboru neupadla ani v šedesátých letech, kdy došlo v rámci výstavby dnešního Nového náměstí k demolici budovy ÚSVITU. Veškeré zařízení bylo uloženo po domácnostech a na dalších, často nevyhovujících místech. V roce 1960 byla v blízkosti bývalého Fialova mlýna v Mlýnské ulici na Trávníku zahájena v tzv. „Akci Z“ stavba budovy Malé scény, jež měla nahradit zmizelý ÚSVIT. Stavba byla dokončena v roce 1966. V červnu roku 1982 získal Jaroslav Benátský medaili ministerstva kultury ČSR „Za rozvoj amatérského loutkářství“.  

Zdeněk Vaňous osmdesátníkem

Celý život patří do velké českotřebovské rodiny železničářů, i když jako gymnazista proseděl tisíce hodin především nad papíry, než přímo v železničním provozu. Přesto s železnicí a Českou Třebovou "srostl" tak jako málokdo.  O svých zážitcích z gymnázia, trampu, z působení na dráze  i zábavě dovede poutavě vyprávět, mnoho zážitků také zapsal do nejrůznějších novinových článků v Českotřebovském zpravodaji, v Orlických novinách, dříve také např. ve Svobodném slově. Je zakládajícím členem postupně se nyní bohužel tenčící redakční rady našeho zpravodaje. Na každé  schůzce jsme čekali na jeho humorné vyprávění předávané s charakteristickým nadhledem. Málokdo ví, že Zdeněk Vaňous je také autorem jednoho ze scénářů povídky, odvysílané českou televizí ve známém cyklu "Bakaláři". V soukromém životě je také (spolu se svou manželkou) velkým sběratelem nejrůznějších zajímavostí,  ctitelem českotřebovského malíře a výtvarníka Bohuslava Víši a samozřejmě velkým českotřebovským patriotem. Je neuvěřitelné, že v červenci t.r. Zdeněk Vaňous dovršil osmdesátku. Do dalších let přeji jménem redakce Českotřebovského zpravodaje především hodně zdraví! -mm-