Českotřebovské kalendárium na září 2002

Před 75 lety zemřel Hynek Beran, starosta Lhotky (1885 - 1927)

Byl starostou obce a Spořitelního a záložního spolku pro Lhotku a Parník, byl vzorným hospodářem. V čele obce Lhotka stál jen několik roků, ale pod jeho vedením se tato obec stala jednou z nejspořádanější a pokročilou obcí okresu Podobný výsledek mělo jeho působení ve Spořitelním a zá- ložním spolku na Lhotce a Parníku, kde byl starostou od roku 1914. Zemřel velmi mlád ve 42 letech. Jeho slavný pohřeb se konal na lhoteckém hřbitově v neděli 11. září 1927. Na památku Hynka Berana byla v tehdejším regionálním tisku napsána řada článků. Obec Lhotka tehdy utrpěla skutečně velkou ztrátu. 

Ing. Jaromír Barták - 90 let
Ing. Jaromíru Bartákovi by stoprocentně devadesátku nikdo ne- hádal Je však skutečností, že 24. srpna toto jubileum oslavil. Nedáv- no jsme si připomněli významné životní jubileum jeho manželky, dětské lékařky MUDr. Bartákové, která byla po celý jeho život jeho neodmyslitelnou družkou. 
Ing. Barták pochází z Nymburka, vystudoval reálku v Nymburce a stavební fakultu ČVUT v Praze, do České Třebové přišel v červnu roku 1950. Byl sem přidělen jako pracovník Železniční stavební správy a pověřen vedením právě rekonstruovaného úseku hlavní trati Česká Třebová - Dlouhá Třebová. V rámci přestavby želez- ničního uzlu zde byla trať rozšiřována na čtyřkolejnou a prováděno rozšiřování zemního zářezu v Tykačově ulici. Stavbu prováděl pod- nik Baraba pod dozorem Železniční stavební správy. Železnice na tomto úseku prochází geologicky složitým terénem - svahy v okolí tratě hrozily sesutím a bylo třeba je zabezpečit. Ing. Barták si i nyní nejvíce cení vybudování střediska průzkumu v České Třebové, které až do roku 1959 vedl a které mělo postupně až 70 lidí. Středisko působilo prakticky v celé železniční síti. Později bylo v roce 1959 přemístěno do Pardubic. 
Poté přešel Ing. Barták do Státního ústavu dopravního projektování, nejdříve pracoval krátce v Hradci Králové a potom v Praze. Byl významným odborníkem ve svém oboru a pouštěl se do řešení těch nejsložitějších úkolů. Pro své velké zkušenosti z projekční činnosti na železnici přešel po několika letech do Metroprojektu, kde pracoval jako hlavní projektant trasy C, z Kačerova do Jižního Města, až do důchodu. Ze svého působení v této instituci si Ing. Barták připomíná situaci, kdy se mu podařilo přes odpor investora, dodavatele i svých nadřízených (i když na to sám finančně doplatil) zkrátit a napřímit trasu do Jižního města. Cení si i toho, že jako bezpartijní dokázal potrestat důtkou předsedu organizace KSČ Viktora Kozla, dělnického dopisovatele Rudého práva, že tehdy falšoval výkazy jako vrtmistr. Oporu našel až na ÚV KSČ.
Přestože dlouhá léta denně dojížděl do Prahy, vždy se rád vracel do České Třebové, kterou považuje za svůj skutečný domov. Účastnil se zde také intenzivně kulturního života. Spolu s manželkou patřili k pravidelným návštěvníkům koncertních cyklů. Dále je třeba připomenout jeho spolupráci s Osvětovou besedou a Městským muzeem, pro které připravil (zdarma) unikátní fotografické albumy, dokládající velký úspěch provedení “českotřebovské opery” F.K. Zedínka Obrázky z Hor , které doplnil i o záznam z akce uspořádané v září 2001 ke 150. výročí pobytu Boženy Němcové v Lázních na Horách a také album fotografií a dokumentů o odhalení pamětní desky F.V. Krejčího na jeho rodném domě. V době svého důchodu se vlastně náhodou dostal k tomu, aby shromáždil veškeré dostupné dokumenty o osudu Ing. Otakara Runy, jednoho z prvních Třebováků popravených nacisty. Jeden z kamarádů Ing.Bartáka ze studentské koleje odsunutý do Říše se zabýval dokumentací popravených spolužáků a požádal Třebováka Jaromíra Bartáka o zajištění materiálů o Třebovákovi Ing. O. Runovi. Tehdy o něm nevěděl vůbec nic. Zašel však za tehdejším správcem Městského muzea Emilem Mikoleckým a získal rukopis vzpomínek paní Runové, Otovy matky. To byl základ jeho dalšího bádání. Podařilo se mu shromáždit všechnu dostupnou pozůstalost a prosadil vznik a instalaci pamětní desky, která je nyní umístěna na Runově rodném domě čp. 20 na Starém náměstí. Pro Městské muzeum pak shromáždil všechny dostupné informace do unikátního albumu dokumentů a připravuje ještě vydání ucelené dokumentace o našem rodákovi na CD. To již vede k jeho další zajímavé aktivitě: ve svých 85 letech - v době, kdy většina současníků jen pasivně sleduje okolní dění - se Ing. Jaromír Barták stal aktivním uživatelem osobního počítače s rozsáhlým příslušenstvím, pomocí kterého nyní třídí a pro další generace zajišťuje veškeré své dokumenty a archívy včetně rozsáhlých souborů fotografií a diapozitivů např. pro Městské muzeum Nymburk z událostí v květnu 1945, pro Severočeské muzeum v Liberci o poměrech v Liberci při obsazování pohraničí, pro archiv Univerzity Karlovy atd. 
Jsem velmi rád, že jsem měl možnost alespoň na některých pracích s Ing. Jaromírem Bartákem spolupracovat. Poznal jsem jej jako velmi pracovitého člověka, kterého si velmi vážím. Do dalších let přeji Ing. Jaromíru Bartákovi hodně zdraví a spokojenosti. Ač není zdejším rodákem, udělal pro naše město tolik, jako málokterý z nás. Milan Mikolecký

Eugenie Zora RYBIČKOVÁ ( 11.11. 1879 - 7.9. 1947 ) - 55 let od úmrtí
Narodila se v Karlovci v Chorvatsku v rodině hudebního skladatele, vojenského kapelníka a ředitele kůru V.V. Hausmana. V roce 1897 se provdala za obchodníka, výrobce lihovin a pozdějšího starostu města České Třebové Otto Rybičku. Spolu měli tři děti - Eugenii, Ottu a Jana. Po sňatku se E.Z. Rybičková stala nejváženější ženou našeho města. Pořádala dobročinné akce, bankety, večírky, byla místostarostkou nově založeného ženského odboru českotřebovského Sokola. Hrála na burze, jezdila po světových lázních, sbírala starožitnosti ( obrazy, plas- tiky, hodiny, sklo, porcelán …).
Otto Rybička měl na Trávníku velký pozemek, na kterém v roce 1911 nechal postavit zděnou jednoposchoďovou vilu čp. 957. Pojmenoval ji po své manželce Zoře. Rybičkovi v tomto reprezentačním příbytku ale nikdy nebydleli. Jejich sídlem byl velký dům čp. 74 u kostela. Ve vile trávila poslední týdny života paní Jiřina Hausmanová, vdova po hudebním skladateli a matka E.Z. Rybičkové. Při návštěvě rodičů zde také pobývala s rodinou Eugenie Heidlerová z Prahy, jediná dcera Rybičkových. V pozdějších letech Rybičkovi o vilu z finančních důvodů přišli. A bylo ještě hůř. Po 2. světové válce byli manželé Rybičkovi obviněni z kolaborace s Němci a dožili v bídě a opuštění.

Josefa VAŇOUSOVÁ ( 1888 - 1977 ) - 25 let od úmrtí
Celý svůj život, všechny své síly a pedagogické schopnosti věnovala škole a lásce k dětem. Desítky let prožila v České Třebové, ale na svoji rodnou obec Přívrat nikdy nezapomněla. Již jako jedenasedmdesátiletá se zasloužila o odhalení pamětní desky řediteli pražské hudební konzervatoře Antonínu Bennewitzovi na jeho rodném domku - hájovně v Přívratu. Stalo se tak 7. června 1959 za spolupráce Osvětových besed z České Třebové a Přívratu. Josefa Vaňousová zemřela 14. září 1977 . V té době byla nejstarší žijící učitelka našeho města. Jan Skalický

Nejstarší českotřebovská výročí roku 2002 
1167 - 835 let. První písemný doklad o použití jména “Třebová” v latinské listině českého krále Vladislava I. Listina se hlásí k roku 1167, ale byla zřejmě vyhotovena až někdy před rokem 1200 v litomyšlském klášteře podle nějakých starších záznamů. Měla sloužit k podpoře vlast- nických práv kláštera na území od Litomyšle na sever a na východ.. Je zde uvedeno, že klášteru byl darován les od potoka Sloupnice až k řece Třebové a odtud dále na hranice Čech. První užití jména tedy platí pro řeku Třebovku, tehdy patrně obklopenou četnými lesy a mnohem vodnatější. Tvar slova umožňuje spekulovat o tom, že pochází od slova “tříbiti”, mýtiti a tedy i o tom, že v uvedené době byl les kolem řeky prosvětlován či mýcen i pro účely osídlení. Pozůstatkem této prvotní etapy osídlení může být i románská rotunda sv. Kateřiny, nejstarší stavební památka  východních Čech, postavená v románském slohu. Někteří historikové však soudí, že ve zdejších odlehlých končinách mohl být. románský stavební styl použit ještě i v polovině XIII století.

1292 - 710 let. Jedna z prvních “definitivních” zmínek o České Třebové v darovací listině krále Václava II. klášteru na Zbraslavi, kde se píše o České Třebové jako o městě (Civitas Tribovia) 

1407 - 595 let. Jan, biskup Litomyšlský, se vzdal ve prospěch České Třebové práva na dědictví statků po bezdětných zemřelých. 

1412 - 590 let. Litomyšlský biskup osvobodil Českou Třebovou, Horní a Dolní Parník a další obce od robot, dříve vykonávaných k hradu Lanšperku (590 - 595 let) V tomto roce 1412 již byla Česká Třebová zřejmě centrem určitého správního okrsku, který byl zván “Discrictus Tribovie Bohemicalis” V té době do něho patřily vsi Ostrov, Skuhrov, Rybník, Kunžvald (Anenská Studánka), Helvíkov, Zhoř, Dlouhá Třebová a později na čas také Třebovice. Vesnice měly sice své rychtáře a v Dlouhé Třebové se konaly dokonce i zahájené soudy, ale v důležitějších záležitostech se bylo nutno obracet do České Třebové, kde pak byl na soudu přítomen i úředník z Lanšperka. Parník tehdy tvořil asi přímou součást České Třebové bez vlastního rychtáře a konšelů. Z Dolního Parníka, r. 1412 ještě jmenovaného, vznikla pak asi Lhotka, která byla také připojena k českotřebovskému okrsku. To všechno se dá vyčíst z městských knih. Jsou zde dokonce i zápisy z obcí mimo uvedený okrsek - ze Sloupnice, z Němčic a také až z Čermné.

1452 - 550 let. Podle archívních dokumentů vznikl nejstarší Cech tkalcovský (550 let). Česká Třebová v té době patřila společně s hradem Lanšperkem Zdeňku Kostkovi z Postupic. Píše se, že v té době byla Česká Třebová městem hrazeným. Skutečné doklady o činnosti cechu a jeho uspořádání jsou však až mnohem pozdějšího data. Cechovní artikule např. získal Cech tkalcovský až v prosinci roku 1722. Roku 1734 byl pak ustaven ještě Mladší cech tkalcovský. Svědčí o tom, že tkalcovství bylo v České Třebové nejrozšířenějším řemeslem.

1567 - 435 let. Vratislav z Pernštejna dal městu právo odúmrti a právo várečné, které pak roku 1588 potvrdil i král Rudolf II.(435 let)
Podle Sborníku Česká Třebová 1278 - 1978

Před 70 lety byly vysvěceny dva nové zvony
Požárem zdejšího děkanského chrámu 28. srpna 1884 byly zničeny také zvony. Hned příští rok byly nahrazeny novými a v pozdním podzimu vysvěceny. Tyto však padly za oběť I. světové válce, musely být odstraněny a zrekvírovány. Díky obětavosti zdejších farníků a zásluhou děkana dp. Františka Bílka byly pak opět nahrazeny novými. Stalo se tak až roku 1932. Jejich slavnostní vysvěcení se uskutečnilo v neděli 4. září 1932. Vysvěcení provedl dp. Kanovník Karel Kreppl z Hradce Králové, rodák z Ústí nad Orlicí, který byl v chrámu sv. Jakuba v České Třebové v letech 1905 - 1908 kaplanem. 
Slavnost byla zahájena o druhé ho- dině odpolední průvodem od osob- ního nádraží. Za hudbou p. Františka Preislera kráčela tělocvičná jednota Orel, duchovenstvo místní i z okol- ních farností i vzácných hostů, mezi kterými byl mimo kanovníka Karla Kreppla i ředitel kněžského semináře Hugo Doskočil a vikářský sekretář Václav Sokol, bývalý zdejší děkan. Následoval ověnčený vůz se čtyřmi ověnčenými zvony a vedle nich i drůžičky představující anděle strážné a čestná stráž Orla. Kmotry nových zvonů se staly paní Eliška Činčerová, choť obchodníka, paní Anna Chládková, choť knihkupce, paní Hedvika Schejbalová, choť vrchního rady státních drah a paní Emilie Frimlová, majitelka   závodu velkouzenářského. Drůžičky Anna Chadimová, Mařenka Marklová, Emilka loučná a Lila Krejčová obdarovaly kmotry velkými kyticemi květů. 
Po celé cestě, ulicí Wilsonovou na náměstí tvořilo špalír nepřehledné množství občanů. Před kostelem byl zahájen obřad promluvou kanovníka K. Kreppla a svěcením zvonů. Nové zvony poklepali světitel K. Kreppl, místní děkan František Bílek, přednosta okresního úřadu v Užhorodě Dr. Bartoš, kmotři zvonů, zúčastnění kněží a zástupci korporací. Obřad byl zakončen chorálem svatováclavským, národními hymnami a pak požehnáním a chvalozpěvem Te Deum. Zvony byly mezitím vytaženy na věž za napjaté pozornosti početných občanů. - byla to velmi zajímavá podívaná. V několika dnech po umístění zvonů a připojení elektrického pohonu byly zvony uvedeny do provozu. Podle Antonína Müllera, foto Růžena Sobotková, archiv M. Šebely)

Pomník padlým v I. světové válce u Gymnázia byl odhalen před 65 lety
Rada města Česká Třebová rozhodla na své schůzi 17. března 1937 prakticky jednomyslně, že dává výboru pro postavení pomníku padlým ve světové válce 1914 - 18 k dispozici dvě místa, a to v rohu parku u reálného gymnázia na křižovatce Litomyšlské a Ústecké ulice a druhé v rohu parčíku Jana Žižky před domem sociální péče. Výbor dal zhotovit dřevěný model pomníku, který postupně na obou místech umístil, aby mohla být vhodnost nejlépe posouzena. Ačkoliv se názory na vhodnost míst dříve značně různily, po shlédnutí situace s modelem pomníku v terénu vyzněl posudek jednomyslně ve prospěch místa u reálného gymnázia. Byl to úsudek nejen členů výboru, ale i celé veřej- nosti a náhodných chodců, kteří demonstraci přihlíželi. Toto rozhodnutí pak znamena- lo, že zdejší památník spolu- občanům, kteří položili své ži- voty za svobodné Českoslo- vensko byl následně rychle po- staven a veřejnosti slavnostně předán a odhalen již v neděli 4. července 1937 při oslavách 20. výročí bitvy u Zborova. Oslavy tohoto výročí byly v České Třebové dokonce dvoudenní a zúčastnil se jich i významný českotřebovský rodák spisovatel F.V. Krejčí, bývalý předseda čsl. Vládní delegace u vojska na Sibiři. Ten přednesl v sobotu 3. července před divadelním představením divadelních ochotníků “Hýbl” hru “Jízdní hlídka” od Fratiška Langra. Druhý den dopoledne při slavnostním odhalení památníku účinkoval zpěvácký spolek Bendl za řízení Jindřicha Pravečka. Hlavní projev přednesl českotřebovský rodák, senátor Jiří Pichl. Z této slavnosti přinášíme i fotografii Růženy Sobotkové (z archivu M. Šebely).
Současně byla provedena parková úpravě okolí památníku. Na toto nové definitivně zvolené místo byl také přemístěn základní kámen pomníku, který byl několik let předtím položen v ulici Habrmanově (nyní Masarykově). -mm-

Hrob F.V. Krejčího potřebuje opravu
Na fotografii ukazujeme současný stav hrobu našeho významného rodáka, spisovatele a literárního kritika F.V. Krejčího, od jehož narození v říjnu uplyně 135 let. Stojí v první řadě hrobů na místním hřbitově vedle hrobů dalších významných osobností města a proto bych si představoval, že by měl být v dobře upraveném stavu. Přimlouvám se o to, aby toto pietní místo bylo do zmíněného výročí nebo do Památky zesnulých opět upraveno. Myslím, že k tomu není žádný velký finanční obnos třeba. -mm-