Českotřebovský deník 160/2013 (7.7.)

Sára Serbousková úspěšná na Zlaté tretře V Ostravě Přidruženým závodem Zlaté tretry je tretra Čokoládová,určená mladším závodníkům. Pouze vítězové jednotlivých závodů pak mají možnost,utkat se ve finále přímo v Ostravě. Devítiletá běžkyně se tedy zúčastnila nejprve v Olomouci kvalifikačního závodu Čokoládové tretry 2013, který vyhrála. Tím si vybojovala a z rukou Romana Šebrleho obdržela postup na finálový závod, konaný na Zlaté tretře v Ostravě 27.6. 2013. Dostala tak šanci,zažít atmosféru velkých závodů a stát po boku největších hvězd české i světové atletiky. Už to samotné bylo pro sportovkyni mimořádným zážitkem. Na nově zrekonstruovaný stadión se Sára postavila na start 200m nejmladších žákyň s nejlepším nominačním časem. Od prvních metrů nenechala nikoho na pochybách a roli favoritky potvrdila absolutním vítězstvím. Dobře psychicky i fyzicky naladěná se dokázala poprat s nelehkým úkolem a obstát ve velké konkurenci atletických oddílů a v neposlední řadě především vzorně reprezentovat naše město. Předat čokoládovou tretru  a gratulovat k 1. místu jí přišla legenda československé atletiky Jarmila Kratochvílová, držitelka světového rekordu v běhu na 800m. Popřejme tedy mnoho dalších sportovních úspěchů.  L.B.      V tunelech je nejhorší silnice v okolí  Jezdím pravidelně Česká Třebová směr Semanín, je zde nedaleko silnice vybudován velmi pěkný komplex překladiště, možná nejlepší ve střední Evropě. Ovšem vozovka v dvojitém tunelu a okolí je opravdu kvalitou nejhorší v okolí, čas od času se díry zalátují jakousi záplatou, která vydrží maximálně 1 měsíc. Můj děda to komentoval, na jedné straně hogo fogo a silnice jako bordel, opravy stejné jak před padesáti lety, cestáři lopatou trochu kamení a hlíny, nyní je vylepšeno asfaltem, životnost omezená. Na množství kamionů které projedou, by odpovědný ouředníci mohli na uvedenou terénní vložku reagovat a nechat provést řádnou opravu, neb umístit poutač, máme nejlepší překladiště a neopravenou vozovku, řidiči mějte trpělivost automechanici potřebují také dostatek zakázek.   Poznámka - vyřešení problému se rychle blíží  Výše uvedené řádky popisují situaci jistě velmi přesně, to je třeba napsat.  Na druhé straně  jde v případě logistického terminálu Metrans o investici soukromé firmy byť s dotací EU a  stav silnice je v gesci Pardubického kraje.  Krajské i místní komunikace  nyní navíc zatěžují těžká  velká vozidla směřující na a z kontejnerového překladiště v počtu cca 500 vozidel týdně.  Pardubický kraj si je vědom odpovědnosti za stav silnic a proto připravil investiční záměr n rekonstrukci silnice od křižovatky u Korada  až kus za Semanín a to s dotací EU.  Rozpočtovací období 2007 - 2013  pomalu končí a tak není času nazbyt, proto se výše uvedený záměr dostává  rychle do realizace. Po nezbytné projektové přípravě a dalších přípravných krocích by se mělo nejpozději v červnu 2012 začít s celkovou rekonstrukcí uvedeného úseku. Více jsem o tom již napsal např. na dále zvedeném odkazu ZDE   Polské děti přijely do České Třebové i v roce 2013 V pátek odpoledne očekávaly děti z AMIKECA  přátele z Polska. Mikrobusem přijelo 12 dětí se dvěma učitelkami –Teresou a Elou. Pro nesnáze s dopravou nemohli naši hosté bydlet v Opatovci. Šest si jich rozebraly dívky z České Třebové a okolí, šest s Elou spalo na faře. Na kamarádku Zuzku z Rybnika se nejvíc těšila Andrejka. Aby měla radost ještě větší, dostala dokonce Zuzky dvě. Nakonec se s nimi ani nesetkala, protože zrovna pobývala v nemocnici a Zuzky se musely spokojit s její starší sestrou Katkou. V sobotu jsme jeli vlakem na Dětský esperantský den do Svitav. Od Brna na něj přijeli naši známí z Ratíškovic  - Jana Melichárková se 4 dětmi. Cestou z nádraží  k Muzeu Esperanta jsme se zastavili u obou esperantských stromů a esperantského kamene. V muzeu bylo na co se dívat. Před týdnem byla zahájena výstava ESPERANTO A MÚZY. Jsou tam shromážděna výtvarná a literární díla, různé výrobky i fotografie esperantistů a věci k esperantu se vztahující. Vitríny a zdi na vše nestačí , návštěvník může listovat v sešitech, prohlížet obrázky a číst básně či prózu. Museli jsme pospíchat do školy naproti plaveckému bazénu, děti tam čekal bohatý program. Opatovecké děti na něj přivezla jedna obětavá maminka, která se „utrhla“ od sušení sena. Žák školy nejrychlejší v překonávání překážek připravených pro výcvik vojáků ukázal dětem, jak překážky zdolávat. Vyzkoušeli si to všichni a soutěžili – co nezdolali, to vynechali. Vítězka republiky ve střelbě zase děti provedla výstavou zbraní a ukázala, jak střílet. Střílení vleže z laserové pušky na terč si zkusili všichni. Po obědě v restauraci Astra ještě následovala prohlídka školy, zvlášť výstavky s výrobky členů kroužku Ferda Mravenec. Když výrobky děti zkoušely, raději jsme s Katinkou odešly, hodně výrobků bylo z okruhu řehtaček a píšťalek. Děti si pak ještě zahrály vybíjenou, florbal…Soutěžily, získaly odměny. Jen na soutěže v esperantu a na občerstvení už nezbylo mnoho času. Děti by rády ještě zůstaly v parku u školy, který je otevřen veřejnosti a má pro děti mnoho lákadel, ale vlak nečeká… V neděli dopoledne se naši hosté účastnili mše svaté a prvního svatého přijímání deseti dětí ze zdejší farnosti. Velmi se jim slavnost líbila. Asi v jedenáct hodin jsme navštívili Městské muzeum. I to se jim líbilo a zvlášť je okouzlil oddíl vlakové dopravy v době počátku železnice a jezdící vláček. Trochu náročné bylo srovnat v jednom pokoji na oběd 12 dětí a 3 dospělé, ale Teresa je dobrá kuchařka i organizátor./ Dosud jsem ovšem „nedohledala“ všechno  nádobí a některé potraviny/. V 15 hodin jsme už byli u krytého bazénu. Tam nás už čekala naše děvčata. Polské děti při své návštěvě nikdy nevynechají bazén. Je u nich v oblibě pro tobogán. Myslím, že tobogán využívaly celé tři hodiny. Cestou od bazénu jsme „vyzkoušely“ hřiště pod Jelenicí i v Javorce. Tam jsme nakoukli také k našemu esperantskému stromu a kameni. Přišel poslední den návštěvy- pondělí. Do Opatovce se dopoledne dostaneme jen autobusem jedoucím do Svitav před devátou hodinou. Každý vleče zavazadlo, ale počítáme s tím, že autobus bývá skoro prázdný. Prostor uprostřed docela zaplníme zavazadly. Tentokrát cestou přibudou dva kočárky a hned je postaráno o vzpěračské výkony. Konečně jsme v Opatovci. Ve škole čeká osvěžení, děti z opatovecké školy a polské děti si navzájem ukazují, co umějí. Do programu je zařazena i Kati, dostává rozkazy od „svých“ opatoveckých velitelů a pak zkoušejí povely i polské děti. Postupně jdou děti k obědu a ještě se po něm dávají do společné hry. Nikomu se moc se hrou končit nechce, když se před školu ukázal polský mikrobus. Teresa všechny zve na příští rok k nim, loučíme se, máváme. Děti, kdo máte zájem se učit esperanto, zavolejte na telefon 465534237