Vernisáž výstavy Stavitelé terminálu byla plná projevů a trochu odtažitě se velká část pozornosti věnovala  výročí olomoucko-pražské dráhy, jejímu staviteli Janu Pernerovi a také umělecké kvalitě pomníku Sbratření a sochy Jana Pernera. Proto se v rozhovoru s autorem výstavy Jaroslavem Plockem věnujme podrobněji vlastní výstavě, její přípravě a také spolupráci s brněnským básníkem Miroslavem Fišmeisterem, který vystavené fotografie obohatil  básnickými texty, byť ve srovnání s vystavenými velkoplošnými barevnými fotografiemi dost nenápadnými.  Byl jsem při rychlé prohlídce výstavy na vernisáži ten, který je nestíhal zaregistrovat, natož pročíst. Miroslav Fišmeister, amatérský přírodovědec a básník, který příliš neopouští svůj byt, byl totiž na českotřebovské vernisáži "Stavitelů terminálu" přítomen. Díky hlasitému telefonnímu spojení byl vytvořen  "audiomost", díky kterému na výstavě jako poslední řečník promluvil také Miroslav Fišmeister, byť ze svého brněnského bytu, a pozdravil návštěvníky vernisáže.

Fotografie z výstavby terminálu jste sbíral po dobu dvaceti měsíců. Kdy u vás vzniklo přesvědčení že z nich bude jednou výstavní soubor? Už v průběhu výstavby mě při fotografování napadlo, že bych tyto fotky mohl dříve nebo později zveřejnit, ale ještě jsem nevěděl jak a kdy.

Snímků jste vytvořil  neuvěřitelné množství, potom jste vybíral a vybíral.  Jaké hledisko pro výběr těch správných bylo na prvním místě?  Nejdříve jsem v prvním kole vybral fotografie, na které se dalo alespoň trochu podívat. V dalších kolech jsem už bral na zřetel asi hlavně dojem a atmosféru, i když ta se podařila jen zřídkakdy. No a v poslední fázi jsem musel zkompletovat vybrané fotografie tak, aby byly správně časově zařazeny a aby se k sobě ve dvojicích hodily do jednoho rámu.

Zajímavá je spolupráce s vaším přítelem Miroslavem Fišmeisterem, ověřená  před časem na vydané publikaci "Šel jsem tím městem". Básník se svým způsobem vyjadřuje k vybraným fotografiím. Jak vzniklo toto obohacení výstavy, vlastně o rozšíření záměru vystavovat?  Už v knížce se ukázalo, že básně mohou fotografie ozvláštnit. I proto jsem se opět rozhodl oslovit Mirka Fišmeistera, aby mi napsal krátké básně k této kolekci. A on je velmi rád stvořil. Mile mě také překvapil konstatováním, že jej fotografie skutečně inspirovaly a psaní mu šlo neobvykle snadno. Chápu, že ne každý je schopen básně vstřebat. Ale pro mě a věřím, že i pro mnohé čtenáře a diváky jsou zajímavou inspirací. Když si Mirkovy básně čtu, pokaždé v nich najdu něco nového.

Byl Miroslav Fišmeister také tím, kdo Vám pomáhal při selekci? Řekl někdy třeba tuhle fotku tam nedávej, vyber jinou? Ne, ne. On dostal fotografie již vybrané a v konečné podobě. Do výběru si nenechám od nikoho zasahovat. Naštěstí jsem měl vše připraveno již koncem zimy, a tak měl Mirek relativně dost času na básně.

Jsou snímky vyloženě dojmové, některé srovnávací, jiné zase oficiální, zejména z předání stavby. Lze vybrat snímky, které si nejvíc  považujete? Když mám být upřímný tak si myslím, že všechny fotografie, které jsem pořídil jsou normální, a že je mohl podobně vyfotografovat kdokoliv. Přesto mám velmi rád stojícího svářeče v červené mikině.

Vernisáž byla vlastně po pěti letech od dokončení stavby. Bylo to právě včas, nebo to už mělo být dříve?   Já většinou nikam nespěchám. Proto si myslím, že i tato výstava přišla v pravou chvíli. Původně jsem fotografie nabídnul Městskému muzeu, ale to mělo plán výstav na letošní rok plný. Myslel jsem, že by to byla připomínka k pátému výročí otevření Terminálu Jana Pernera. Náhodou jsem se o fotografiích zmínil před pracovnicí KC paní Simonou Podzimkovou a ta mě zkontaktovala s panem ředitelem Kopeckým. Dohodli jsme se, že by výstava zapadala do koncepce oslav významného výročí Jana Pernera a tak se také stalo.

Jaký dojem jste měl z vlastní vernisáže výstavy?  Já byl s vernisáží spokojen. Na to, kolik bylo ve městě a okolí jiných souběžně probíhajících akcí, přišlo na vernisáž dost návštěvníků. Přijeli i přátelé z Lanškrouna, Rožnova pod Radhoštěm a dokonce i italský podpis se objevil v návštěvní knize. Jen mě trošku překvapilo, že se o výstavě ve svém projevu nezmínil ani pan hejtman Netolický ani paní místostarostka Žáčková. Tak třeba až to bude v tom Senátu...

Na rozdíl od reálných fotografií a objektů na výstavě měl na závěr vernisáže úplně jiný mystický rozměr audiovstup básníka Miroslava Fišmeistera (na vedlejší fotografii), který se podařilo zachytit v nahrávce. Tvořil zajímavou tečku za slavnostním uvedením "Stavitelů terminálu" do výstavního života:

"Dámy a pánové,  kdo přijímá tento svět, staví si v něm dům. Někdo staví domek z naplaveného dříví, který připomíná loď, na pláži v Halikarnassu, někdo staví plážový domek v brněnském lese, já stavím vzdušné zámky; a i když staří krotitelé vajec popírají, že by vzduch byl žebřík, já vím svoje. Dámy a pánové, slovo terminál je pro mne, starého milovníka vědeckofantastické literatury, slovem dobrodružným. Půjdete-li dnes v noci domů po rukou, budete mít Měsíc u nohou – a s ním, v Moři dešťů, Platóna, velebitele šílení od Mús. Dámy a pánové, přeji vám ze srdce, aby vám skvělé fotografie Jardy Plocka přinesly mnoho radosti a krásy, výstavě přeji úspěch a konečně bych rád poděkoval Jardovi Plockovi za pozvání ke spolupráci, Stanislavu Vosykovi za kompliment a své milované Zuzaně za inspiraci. Děkuji vám.

Související článek: Výstava Stavitelé terminálu plná diskuzí nejen o  "bronzovém" Pernerovi