AD: Po stopách jedné stížnosti -reakce Mgr. Jaromíra Charamzy |
|
Vážený čtenáři Česko-Třebovského zpravodaje: Nikdy by mne nenapadlo, že budu nucen na stránkách tohoto periodika reagovat na impertinence, jejichž důvod si nedovedu sám sobě vysvětlit, ale týkají se mé osoby. Opravdu by mne nikdy nenapadlo, že budu nucen ještě po létech a ten termín je skutečně na místě, reagovat na zveřejnění a vlastě použití mého jména. Pokud by laskavý čtenář měl zájem o časové upřesnění, tak byla proti mé osobě použita bez jakýchkoli vysvětlujících souvislostí, událost od níž uplynulo téměř čtvrt století. Ano čtete skutečně správně, čtvrt století. V České Třebové, se takto vzdálenými událostmi, ještě je někdo ochoten se zabývat. Smutný na celé věci, je snad nejvíce ten fakt, že se jedná o osobu, která byla v posledních volbách Vámi zvolena, aby Vás, ano Vás voliče zastupovala v orgánech lidosprávy. Nedělal jsem si nikdy žádné iluze o tom, zda bylo mé předchozí působení ve, dnes již Vašem městě hodnoceno tak či onak. Ostatně hodnocení patří pamětníkům a těch, jak jsem již uvedl, po čtvrt století mnoho není. Ne nebojte se, nebudu se tázat na názory veřejnosti, ale mám poněkud smutek v duši, pokud jsou v dnešní době v souvislosti s mou osobou pronášena jakási srovnání, která mají za účel jaksi retrospektivně hodnotit a srovnávat minulost se současnou situací. Krom toho ve Vašem městě dosud žijí lidé, kteří jsou mé osobě blízcí a drazí. Jsem poněkud zaskočen tím, co jsem si přečetl na stránkách Česko-Třebovského zpravodaje a dočkal jsem se jakéhosi srovnávání současné, situace ve městě s tím, co dle Vašeho zastupitele bylo před mnoha lety. Nehodlám se vyjadřovat k tomu, co paní Vážkovou vedlo k její stížnosti, dokonce nehodlám ani hodnotit argumenty, které ve svém vysvětlení na stránkách zpravodaje uvádí. To se mne skutečně netýká. Zda je to celé pravda, nebo jen část, je věcí Vás občanů města. Vy musíte vyhodnotit, nebo by to bylo asi potřeba vyhodnotit, do jaké míry, jsou výtky Paní Vážkové oprávněné, či nikoli. Nicméně nemám důvod paní Vážkové nevěřit, že při jednání skutečně padlo mé jméno. Dokonce bych v tom jakousi souvislost spatřoval i já. Problém je v tom, že situace v té vzdálené době byla zcela odlišná a pokud by se někdo skutečně zabýval souvislostmi, zjistil by, že to co jsem v té době řešil z pozice svého funkčního zařazení u Policie České Republiky, bylo řešeno v zájmu většiny v místě žijících obyvatel. Ne nehodlám se k tomu vracet, ostatně, pokud by kdokoli měl zájem se ve věci podrobněji orientovat, jistě najde v archivu Městského zpravodaje dobové dokumenty. Ono v té době došlo k jakémusi střetu a přestřelce dvou názorů, právě na stránkách zmíněného periodika, přičemž jeden byl názorem pořadatele nezákonné akce. Ano troufám si ještě po létech tuto akci označit jako nezákonnou. A názorem orgánu, který měl za povinnost nezákonnost řešit a vyřešit. Jak jsem již uvedl, nehodlám se k věci vracet a nikdy by mne nenapadlo, že bude znovu použita proti mé osobě. Teprve na tomto místě položím dotaz panu zastupiteli Lubomíru VAŠINOVI: - Co Vás vedlo k tomu, že jste na jednání pravděpodobně příslušné komise, bez jakékoli souvislosti užil mé jméno? Pane Vašino, já jsem ze služebního poměru příslušníka Policie ČR odešel na vlastní žádost po sedmnácti letech odsloužených v této ozbrojené složce. Před nástupem do služby jsem odsloužil, jako voják v zahraničí tři roky. Mám tedy v ozbrojených složkách odslouženo více jak dvacet let. Nikdo mne ze služby od policie nevyhodil a odešel jsem se všemi služebními náležitostmi, včetně zachování vojenské hodnosti nadporučíka ozbrojeného sboru. Odešel jsem v roce 1993, jak jsem již uvedl na vlastní žádost, která byla mými nadřízenými akceptována. Pane Vašino, na svou příslušnost k policejnímu sboru, jsem náležitě hrdý a Vaše impertinentní vystupování, pokládám do jisté míry za porušení zákona na ochranu osobnosti. Po odchodu do výsluhy, mi byla ponechána vojenská hodnost a bylo mi umožněno nadále užívat stejnokroj policisty ve výslužbě. V současné době zastávám funkci Krajského koordinátora společenství Veteránů Policie Č.R. v Pardubickém kraji. Z titulu své funkce jsem v soustavném pracovním a společenském styku s činnými funkcionáři Policie ČR, jakož i s vrcholnými představiteli pardubického kraje. Vaše vystoupení a to, že jste si mé jméno vzal do úst, mne uráží. Žádám Vás touto cestou o omluvu. Pokud k tomu z Vaší strany nedojde, budu nucen zvážit užití příslušných ustanovení zákona na Ochranu osobnosti. Všem čtenářům zpravodaje se omlouvám, že jsem je svým problémem zatížil. Nicméně se jednáním zastupitele města České Třebové i po tolika letech cítím být ponížen a nechám na Vašem uvážení, vážený čtenáři, zda mne odsoudíte, nebo mi dáte za pravdu.
Jde o reakci na tento článek "Po stopách jedné stížnosti", který najdete na tomto odkazu ZDE
|