František Vrbický a odboj                   


Volné pokračování textu zveřejněného v srpnu 2018 ZDE k 80. výročí mobilizace v roce 1938 ve vzpomínkách Františka Vrbického, který byl otištěn v Českotřebovském zpravodaji - září 2018.  Článek byl připraven podle unikátních archiválií Vojenského historického ústavu Praha, získaných Ing. Jiřím Kadlecem v roce 2018. Obsahuje informace z původních dokumentů, které nebyly dosud nikde publikovány.

Dne 15. března 1939 byl zbytek Česko-Slovenska obsazen Německem a 16. března 1939 byl  vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Slovensko se odtrhlo již 14. března a vyhlásilo Slovenskou republiku.  Bývalá československá armáda byla rozpuštěna a veškerá výzbroj připadla Wermachtu.

Krátce na to - již v druhé polovině března 1939 byla založena ilegální organizace Obrana národa(ON), tvořená z bývalých aktivních i záložních důstojníků a části generality, legionářů, četníků a dalších příslušníků československých ozbrojených složek. ON zajišťovala přechody odbojářů a vojáků do zahraničí, udržovala spojení s londýnským centrem, byla vyvíjena intenzivní činnost zpravodajská, získávaly se a ukrývaly zbraně. OB spolupracovala se sokolským odbojem  a od roku 1940 byla součástí Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). Toto vedení bylo gestapem rozbito v roce 1942.

V obraně národa působil i nenápadný českotřebovský učitel  František Vrbický. Sportoval, byl členem Klubu českých turistů, členem botanické, entomologické a ornitologické společnosti. Jeho herbář byl vysoce ceněn. Rovněž byl členem ilegální pobočky Svazu čsl. důstojnictva na Českotřebovsku a Ústeckoorlicku.

O ilegální činnosti se písemné záznamy nevedou, ta byla svědecky prokázána až po válce. Vrbický obdržel junácký kříž "Za vlast 1939 - 1945", stříbrný stupeň, který mu udělil 28. října 1946 náčelník Junáka Dr. Rudolf Plajner. V té době byl okresním vedením Svazu brannosti  navržen ministrovi národní obrany za ilegální činnost na československé vyznamenání.

Na jaře roku 1940 vstoupil do odbojové skupiny profesora Oldřicha Marka, poštmistra Karla Votroubka a řídícího učitele Františka Prokopce a spojil se se svým bývalým velitelem z hranic podplukovníkem Bohuslavem Navarou. Činnost skupiny byla řízena dle pokynů Obrany národa a to až do zatčení většiny členů gestapem. Byli to např. učitel Šonka, strojvedoucí Ladislav Silbrník, železniční úředník Josef Mlejnek.

Na to se spojil s místní sokolskou skupinou (nadporučík Dostál, Karel Hýbl a druhové). Činnost byla řízena dle pokynů plukovníka Svatoně. Jeho úkolem bylo pracovat v místním hasičském sboru, kde byl náčelníkem. Probíhala i drobná nevědomá činnost bývalých podřízených vojáků zaměstnaných na železnici.

V červnu 1944  převzal Vrbický významnou funkci pobočníka svého velitele z mobilizace Navary a podléhal generálu Bláhovi. Ten byl za mobilizace velitelem 4. divize. Zatčen byl v listopadu 1944 a zemřel ve věku 59 let v Terezíně při epidemii tyfu. Generál Bláha organizaci řídil  dle pokynů vlády v Londýně. Činnost skupiny skončila koncem listopadu 1944 zatčením většiny odbojářů v Čechách.

Vrbický hledal spojení s jinými odbojovými skupinami a přímo spolupracoval se sabotážní skupinou SOS v Ústí nad Orlicí.  Cílem činnosti byla hlavně zpravodajská služby - hlášení o pohybech německých vojenských transportů umístění skladů a zásob, vyhledání vhodných míst pro přistání zahraničních výsadků. Dále byla zajišťována vozidla zbraně a pozdější organizace a příprava protiněmeckého povstání. (Všechny tyto údaje jsou převzaty z hodnocení z 10. září 1947).

Jednou byl Vrbický prošetřován na gestapu a  byla u něho učiněna domovní prohlídka a to za činnost v Junáku.

Jako záložní důstojník pomáhal již 5. května 1945 s organizací vojenské jednotky, ze které vznikl I. strážní prapor a od 8. května 1945 byl pobočníkem velitele pohraničního úseku "Svitavy" a to až do 23. června, kdy byl demobilizován.

Spolupracovníci z odboje Oldřich Marek, Karel Votroubek (+ 15.9.1943), František Dostál (+ 20.9.1944) a Karel Hýbl (20.9.1944) byli popraveni a jen díky jejich osobní statečnosti a mlčenlivosti  u výslechu byli zachráněni desítky dalších odbojářů. CV ilegalitě pracoval František Vrbický od roku 1940 s podplukovníkem Navarou a to na čelném místě. Přezkoumací  komise klasifikuje jeho činnost v květnu a červnu 1945 stupněm "1".

Podplukovník Navara  (zatčen v listopadu 1944 a propuštěn 8.5. 1945) místopřísežně potvrdil, že František Vrbický přechovával po celou dobu války pistoli ráže 6,35 a brokovnici dvojku ráže 16 s dostatečnou zásobou střeliva. S těmito zbraněmi bylo ve vojenském zázemí počítáno.

Jako pobočník velitele pohraničního úseku měl účinný morální vliv na různorodé revoluční jednotky a měl nespornou zásluhu na poměrně klidném průběhu revolučních bojů v tomto prostoru. Navara se vrátil z vězení 8.5. 1945. Činnost za okupace potvrdila i pobočka Svazu národní revoluce v Ústí nad Orlicí. Vzhledem k vysoké funkci v ilegalitě mohl provádět přímé akce v terénu - sabotáže apod. Ústřední prověřovací  komise Svazu národní revoluce doporučila Vrbického přednostní právo na ocenění dle zákona č. 255/46 Sb a nařízení za ilegální činnost.

Písemná svědecká prohlášení a potvrzení odbojářů prokazují, že poručík  čsl. armády v záloze a učitel František Vrbický se od dubna 1940 do června 1945 více než významnou měrou podílel na odbojové činnosti a zasloužil se o opětovnou svobodu Československé republiky. Nesmíme zapomenout na jeho zásluhy a přínos,musíme je připomínat i dalším generacím. Dnešní osmdesátníci jsou již posledními pamětníky hlavně konce 2. světové války a osvobození a také si ještě pamatují na svého oblíbeného učitele.  František  Vrbický zemřel 7. října 1983.

Oldřich Gregar