Stosedmdesát let trati Česká Třebová - Brno            


Dne 1. ledna uplyne již 170 let od zahájení provozu na trati z České Třebové do Brna. Její stavba byla započata v roce 1843 u Obřan jako výsledek jednání českých stavů o přímé spojení Prahy s Brnem. Trať byla tehdy nazvaná jako spojovací trať. V prvních měsících stavby u Obřan se teprve vypracovávaly detailní projekty k jednotlivým úsekům trati. Stavba celé trati v délce 90 km byla zadána na základě veřejné soutěže dvěma podnikatelům. Stavebně náročnější úsek byl svěřen Felicemu Talachinimu. Jednalo se o úsek z Maloměřic do Blanska a zde musela armáda dělníků prorazit celkem 10 tunelů, z nichž nejstarší tzv. Novohradský měří 494 m. Dále zde musely být postaveny mosty přes Svitavu a několik kilometrů opěrných zdí okolo skal. Práce na tomto úseku byla nebezpečná a při trhání skal a prorážení tunelů zde našla řada dělníků svoji smrt. Druhý, delší úsek trati z Blanska do České Třebové byl svěřen firmě bratří Kleinů. Zde se začalo se stavbou v květnu 1845. I když se jednalo o méně náročnější úsek i zde bylo nutno provést rozsáhlé stavební práce a úpravu terénu. U Březové byl proražen další tunel a stavebně náročnější úsek byl právě mezi Březovou a Svitavami, kde bylo nutno vést trať po vysokém náspu vzhledem k častému rozvodnění řeky Svitavy. Také zde bylo nutno postavit celou řadu mostů, propustí a opěrných zdí.
Stavba celé trati byla pojata velkoryse, stavělo se již s výhledem na budoucí rozšíření o druhou kolej. Projektantem celé dráhy byl benátčan ing. Hermenegild Francesconi. Stavbu všech budov po celé trati řídil vrchní inženýr Antonín Jüngling. Budovy stavěly firmy bratří Kleinů, Antonín Kunert a Theodor Dietrich. Např. postaveno bylo po celé trati 78 strážních domků a vodárny byly v Blansku, Skalici, Letovicích, Březové a na rozvodí nad Svitavami, kam se však musela voda dovážet. Trať byla stavěna se stejnými parametry jako Olomoucko-pražská dráha a maximální stoupání je 6,7 promile a nejmenší oblouk 380 metrů. Pokládka kolejí se uskutečnila v roce 1848 a místy byly problémy s místním obyvatelstvem, které se cítilo být nově postavenou tratí poškozováno. Zdržení celé stavby přinesl také rok 1848, ve kterém měla být trať otevřena.Vzhledem k politické situaci revolučního roku byla trať bez jakýchkoliv oslav otevřena 1. ledna 1849. Brzy nabyla takového významu, že zastínila svým provozem úsek trati z České Třebové do Olomouce.
Zprvu byl provoz na této trati svěřen, stejně jako u ostatních tratí Severní státní dráhy, společnosti Severní dráze císaře Ferdinanda. Stát pak provoz na Severní dráze převzal v roce 1850 do své režie. Špatná finanční situace donutila Rakousko k odprodeji Severní státní dráhy francouzskému kapitálu a tak se i trať Česká Třebová - Brno stala majetkem nové společnosti - Společnosti státní dráhy /StEG/. Nový vlastník postupem doby modernizoval svoji síť, nasazoval nové typy lokomotiv a vozů a zavedl do provozu pořádek a řád. V roce 1861 byl na trati z České Třebové do Brna zaveden Morseův telegraf a o rok později byly zavedeny první rychlíky, i když o skutečné rychlíkové dopravě můžeme hovořit až začátkem 80 let minulého století. V roce 1869 se také začalo s pokládkou druhé koleje a rozšíření některých stanic. Význam trati stoupl po roce 1870, kdy byla postavena trať z Brna do Vídně přes Střelice a tím společnost StEG získala souvislou spojnici s Vídní a propojení skrze celou monarchii do Děčína přes Vídeň a Budapešť až k tehdejším rumunským hranicím. S vzrůstajícím významem trati, vzrostl význam také železničního uzlu v České Třebové.
V roce 1909 došlo k zestátnění společnosti StEG a tím také celé trati z České Třebové do Brna. Po roce 1909 bylo vybudováno nové staniční a traťové zabezpečovací zařízení po celé trati, dokončené v roce 1911. Ani po roce 1918 neklesl význam trati, neboť celá trať začala spojovat Prahu s Bratislavou. Také z mezinárodního hlediska byla tato trať důležitou spojnicí. V dobách První republiky zde jezdila celá řada mezinárodních expresů zvučných jmen, důležitá zde byla také mezinárodní nákladní doprava.
Smutné události podzimu 1938 přinesly rozdělení trati. V tzv. Sudetech uvízl úsek mezi Semanínem a Moravskou Chrastovou. Od listopadu 1938 až do roku 1945 zde byla vedena oboustranná peážní doprava. Po válečných událostech jara 1945 byl nejvíce poškozen úsek Brno - Adamov, kde bylo zničeno sedm mostů. V poválečném období odlehčila trati z České Třebové do Brna nově postavená trať z Brna do Havlíčkova Brodu, která byla v roce 1966 elektrifikována a během dalších let na ni přešla většina tranzitní dopravy, včetně expresů. Změnila se také nádraží na obou koncích trati. V Brně Maloměřicích i v České Třebové vyrostly moderní seřaďovací stanice doplněné dalšími provozními zařízeními. Některé části trati byly modernizovány. Z České Třebové do Opatova a první traťová kolej do km 223 nad Svitavy byla elektrifikována pro potřeby postrkové služby. V úseku Brno - Adamov byl začátkem sedmdesátých let spuštěn automatický blok. Postupně byly také jednotlivé stanice na trati vybaveny světelnými návěstidly a poslední mechanická návěstidla byla snesena v Rájci Jestřebí v polovině sedmdesátých let a na hradlech Dlouhá a Svitavy-Lány vydržela až do roku 1997.
Mnoho let se také opravovaly tunely mezi Brnem a Adamovem. Sneseny byly tunely č. 5 a 6 a koncem osmdesátých let byl vedle tunelu č. 8 vyražen druhý tunel. Po opravě tunelu č. 8 byla trať rozdělena tak, že každý tunel slouží pro jednu traťovou kolej. Velké změny, v té době, trať malého významu přineslo rozhodnutí ze začátku devadesátých let, kdy bylo rozhodnuto o napojení naší železnice na Evropskou železniční expresní síť vybudováním železničních koridorů. Trať Česká Třebová - Brno byla zahrnuta do rekonstrukce I. koridoru a práce zde začaly v roce 1996. První úsek trati z Brna do Blanska byl budován v letech 1996 - 97, byl kompletně uzavřen a doprava osob probíhala náhradní autobusovou dopravou. Stejně tak docházelo k uzavírání dalších úseků a jejich kompletnímu přestavění. Opravovaly se všechny mosty, vyměněn byl spodek ii kolejový svršek včetně kolejí. Všechna nádraží byla přestavěna a vybavena modernějším zabezpečovacím zařízením řízeným počítačem. Postupně byly úseky opět otvírány, ale práce probíhaly dále za plného provozu. Nad celou tratí se rozprostřela měděná pavučina elektrifikace. Styk obou napájecích soustav 3000 V stejnosměrných a 25 kV a 50 Hz střídavých je zvolen na trati nedaleko Svitav. První vlak v elektrické trakci do Svitav dojel 10.9.1998 z České Třebové a poslední práce na elektrifikaci byly dokončeny okolo Skalice nad Svitavou. Dne 9.12.1998 byla celá rekonstruovaná trať v rámci I. koridoru za účasti tehdejšího ministra dopravy A. Peltráma slavnostně u zastávky Svitávka otevřena. Tehdy se jednalo o zatím nejdelší úsek I. koridoru a nejmodernější trať v celé síti Českých drah. První elektrické vlaky se rozjely mezi Brnem a Českou Třebovou koncem ledna 1999 a do roku 2000 by sem byla převedena většina expresních mezinárodních vlaků. Rozšíření dopravy po této trati přinese také zvýšení nákladní dopravy a tím se také zvýší větší podíl seřaďovacího nádraží v České Třebové.
Podle Pavla Stejskala (1999)
Text k obrázkům:
1) Tunel č. 4  (starý stav, jižní strana)
2) Tunel č. 2 u Blanska  (severní výjezd)
3) Salonní parní vlak v čele s lokomotivou 498.106 dorazil dne 9.12.1998 do České Třebové, kdy byla slavnostně uvedena do provozu celá trať Č.Třebová - Brno v rámci I. koridoru. Ministr dopravy však do České Třebové nedojel, ve Svitavách byl pro celý jeho doprovod uspořádán slavnostní oběd v hotelu Slávia. Tak se vlastně slavilo 150 let trati a její kompletní elektrifikace.
V roce 1999 se na trať vrátil rychlík Brněnský drak, v roce 2000 Hungaria a v roce 2001 Slovenská strela. Dne 20. října 2005 po trati poprvé projela vlaková souprava řady 680 Pendolino, která projížděla do poslední změny grafikonu v prosinci 2011. Od 14. prosince 2008 začaly být některé vlaky vyšší kvality taženy rakouskými lokomotivami Taurus.

Letos jsme slavili 170 let trati v předstihu v rámci českotřebovského Dne železnice 15. září 2018



 Oslavovali jsme také pomocí vzpomínkové jízdy parního vlaku, Místo ohlášeného vlaku taženého lokomotivou Albatros však vlak přivezla "náhradní"  lokomotiva, jištěná přípřeží. Přijela až z Rakouska a dostala "naše" číslo řady 375.007 a byla skutečnou raritou letošních oslav. Taková mašina tady ještě nejezdila. Byla to proto velká událost, Den železnice navštívil rekordní počet lidí. Na fotografiích příjezd a odjezd. Celý článek a fotografie o Dnu železnice 2018 najdete ZDE