-
Neřešitelný spor o pravost první zmínky o České Třebové?
-
Stále jen spekulace a nic víc
než spekulace
-
Díky za příspěvky pana Renčína
k první zmínce o České Třebové, stejně tak díky panu Musilovi a panu
Šmeralovi! Rád se prostřednictvím jejich textů dozvídám nové věci,
nebo polemizuji.
-
Pro méně zasvěcené jen ve zkratce
uvedu, že jde mimo jiné o patrně nerozřešitelný spor, zda udávaná první
zmínka o České Třebové, je opravdu o České Třebové, nebo o Moravské
Třebové. V dotyčné listině si litomyšlský opat Oldřich stěžuje
olomouckému biskupovi Brunovi na loupeže lidí jakéhosi pana Ctibora
někdy kolem roku 1280. Jako místo loupeže je jmenovaná „Třebová“ bez
upřesňujícího přívlastku.
-
 Pokud
by tedy opat Oldřich mluvil o loupeži v České Třebové, opravdu se
nabízí, že lupiči pocházeli z některého z blízkých moravských hradů
(hrádků či tvrzí - v tu dobu byly běžně hrady malé a dřevěné, tedy
snadno dobytné - vypalitelné, vždyť trestná výprava Záviše z Falkenštejna
jich dle Zbraslavské kroniky s pomocí vrhacích strojů tesařských mistrů
z Kutnohorských dolů stihla během jediného léta zlikvidovat několik).
-
Nedaleká moravská država tehdy
patřila Boreši z Rýzmburka. Ten je s panem Ctiborem z popisované
listiny někdy spojován pro podobu jména Ctibor – Boreš (v latinských
originálech Stiborius –Borsso, Borso, skloňováno Bursonis apod.) Výchozí
úvahou je, že dnes už nikdo nedokáže říci, jaká byla „oficiální“
předloha pro patrně původně domácké a česky znějící oslovení „Boreš“.
Mohlo to být jméno Ctibor? Ano, ale nabízí se minimálně i Bořislav,
Borislav aj., takže jednoznačná odpověď neexistuje. Otázkou totiž hlavně
je, jak by takové domácké české jméno přepisoval Němec opat Oldřich do
oficiálního latinsky psaného listu.
-
Připusťme, že původcem loupeže byl
Boreš. Důvod by měl, chodil by loupit (jeho čeládka) na území svého
nepřítele – na panství českého krále, ke kterému Česká Třebová klidně
kolem roku 1280 patřit mohla. Mohla ovšem v té době patřit ještě
klášteru v Litomyšli, vlastnictví města v té době není prokazatelné. Že
by se občas jistě bezprizorní a zdivočelá Borešova čeládka „přechmátla“
a loupila místo na královském i na sousedním klášterním, je také možné.
Litomyšlské klášterní pozemky sousedili s královskými i s Borešovými
pozemky. Pak je ale třeba říci, že Boreš měl k dispozici více hradů,
než panem Renčínem zmiňovaný Krotenful. Opevňováním (nejen) kopců byl
totiž Boreš téměř posedlý. Vždyť mohl hypoteticky (s jistotou to ovšem
nevíme o žádném z nich, ani zda existovali souběžně, nebo se časově
„míjely“) spravovat hrady od Hoštejna, přes řečený Krotenful u
Žichlínka (spíše vodní tvrz, než hrad?), hradiště na Mladějově, tvrz v Udánkách,
možná i hrádek na Hřebči, hrad v Dlouhé Loučce, hrad na Dubovině nad
Moravskou Třebovou, hrad přímo v moravské Třebové – dnešní zámek, hrad
či opevněné městečko Radkov a potenciálně i Cimburk. V celku je
zřejmé, že si prostě své panství v Moravskotřebovské tabuli hlídal
zejména proti Čechám a měl proč – na život a na smrt si rozhněval krále
Přemysla Otakara II., a ten ho také záhy ze světa sprovodil.
-
Takže jako východisko k loupeži v
České Třebové mohl ještě lépe, než Krotenful, sloužit hrad Mladějov. Byl
oproti Krotenfulu ještě blíž, na koni odhadem tak tři čtyři hodinky
cesty. Stejně tak snadno by bylo možné lupiče vypátrat – nejen pro malou
vzdálenost, ale, a to možná pan Renčín nevzal v úvahu, už jen proto, že
lupiči nejspíše odjeli na koních. Ti byli jistě okutí (jinak by jim to
nepochybně „klouzalo“, a to si profesionální voják nemůže dovolit). A
když jede skupina okutých koní, určitě se mezi nimi vyskytne jedinec,
který má otisk podkovy do měkké půdy natolik specifický, že ho vystopuje
i kluk, pěšky a klidně až po rozednění, jestli lupiči utíkali za tmy.
-
Co se však dále nabízí při promýšlení
této „pracovní hypotézy“ (kterých je samozřejmě kvůli nedostatku
přesných informací mnoho a jinak to v daném tématu nemůže být), je
existence Opatova. Je k Mladějovu ještě blíž – tak hodina až dvě jízdy
na koni. Už pan Musil ve svých dřívějších textech k tomuto tématu na
Opatov, jako klášterní ves s kostelem již před rokem 1270 upozornil.
Totiž o blíže neoznačené „naší vsi“ píše opat Oldřich v námi sledované
listině jako o místu předešlé Ctiborovy loupeži s poničením kostela. A
my se můžeme ptát, jak by opat Oldřich Opatov ve své listině tenkrát
nazval? První známé pojmenování Opatova je až o století později a vypadá
v latině takto: Abbatis villa. O něco později je známé i německé
pojmenování: Abtsdorf. Obojí znamená doslovně Opatova ves. Jak by ji
tedy opat Oldřich nazval? Podotkněme, že jde ještě o dobu, než byla
spisovná forma jména Opatova ustálena, neboť šlo o název používaný
nejspíše brzy po založení vsi, což bylo patrně kolem roku 1250. Nejspíš
by ji nazval, neboť ji sám vlastnil, prostě „naše ves“ , nostra villa, -
a tak je také neznámá ves v listině nazvaná.
-
A teď už jen krátce – pan Renčín se
pozastavil ve své úvaze i nad tím, jak tenkrát prostí lidé poznali, že
pan Ctibor má na svém hradě Rakušany? Že Boreš (ať už byl zmiňovaným
Ctiborem, nebo ne), na svých hradech mohl přechovávat oddíly rakouského
krále Rudolfa, již bylo dříve řečeno, Moravu totiž Rudolf více méně
okupoval, Boreš byl jeho spojenec a nutně potřeboval posílit obranu své
vlastní kůže před českým králem. Že to však nebyli místní Němci
(kolonizátorské obyvatelstvo Moravskotřebovska), by muselo být jistě
zřejmé na první pohled: nikoliv jazykem, jak uvažuje pan Renčín, ani
tím, že by říkali, že pocházejí z Rakouska (to ani nemuseli), nýbrž byli
označeni Oldřichem za Rakušany proto, že byli ve službách rakouského
krále, který jim platil žold. Teoreticky mohli být najmuti i z Čech,
nebo třeba z Maďarska atd. Národnost se tehdy neposuzovala jako dnes –
etnicky, jakou řečí mluvím, nýbrž komu sloužím. Prakticky se to jistě na
dálku poznalo tak, že oproti místním měli cizozemští vojáci nejspíše
jiné postroje na koních, jiné součásti svého oblečení, odlišné zbraně
apod. Pokud někdo takovou skupinku cizozemců na Borešově hradě i
z dálky viděl, už ji mohl označit za Rakušáky.
-
Moc ale nerozumím tomu, proč by opat
Oldřich zdůrazňoval olomouckému biskupovi Brunovi, že se Ctibor na svém
hradě paktuje s Rakušany, když loupež údajně provedli Ctiborovi lidé,
patrně tedy místní – nikoliv Rakušani.
-
David
Smyčka 2008
|