- Ptačí zpěv, bledulky,
posílené sluníčko a zejména výstava maxmiliánek u nás v České Třebové
už léta neklamně signalizuje, že jaro je tady!
- Celoroční pravidelné pondělní schůzky těchto tvořivých žen v maxmiliánské
kreslírně českotřebovské gymnaziální budovy vydaly také o letošním
jaru – jako i v letech minulých – své dobré plody. V poslední době,
jak patrno, se naše výtvarnice soustředily na téma lidských staveb a
také jejich obyvatel, na portréty. Lidí, ale také architektur…
-
Portréty.
Žánr, který vznikl ve starém Římě, v prostředí společnosti, která
měla smysl pro zvláštnosti a specifika lidské tváře, a to včetně
nedostatků i nepravidelností. Krásná podobizna pro Římany byla ta,
která pravdivě odrážela skutečnou podobu, třeba nehezkou. Jenže
v tomto smyslu portrét v našem západním výtvarném umění brzy mizí.
Poté, co barbaři rozsápali obrovské římské impérium a středověk těžce
a pracně skládal novou Evropu, se dlouhá století nikdo nepokusí
portrétovat živou bytost věrně, realisticky. Podobizny sice vznikaly,
ale silně idealizované. Zájem o konkrétní tváře přišel až s renesancí.
A od té doby už docela nezmizel. Ba naopak, ještě se prohloubil, když
někteří portrétisté začali usilovat o psychologizaci svých maleb, tedy
vyjádření povah skrze rysy tváří příslušných osob. Konečně moderna
dvacátého století začala do podobizen vnášet ještě další hodnoty a
rozměry, které s portrétními rysy souvisely jen volně.
- Všechny tyto portrétní polohy najdeme v letošním maxmiliánském
vzorku, dokonce v tuplované míře, protože se vztahují nejen ke
zpodobení lidských tváří, ale i tváří staveb.
- Realistický přístup k lidské tváři lze pozorovat u Marty
Heptnerové, Ivany Jiskrové i Natálie Pilgrové. Obličeje, které chtějí
vyzradit i něco z povahy portrétovaného nacházím v kolekci Pavly
Klimešové a Soni Popelkové. Jinak, lyricky a náladově laděné jsou
dívčí postavy Marie Hladilové. Hlavy rozmanitě, různou měrou
deformované, tváře silného výrazu vytvořila Alice Formánková. Konečně
ke stylizaci tak silné, že se blíží abstrakci, se dopracovala Ludmila
Pražáková svými akčními dvojicemi.
- Výrazově ještě rozmanitější jsou stavby, které už jmenované
výtvarnice zportrétovaly. Ty Alice Formánkové mají tvary pádné, jasné
i výrazné. Chrámy Pavly Klimešové jsou expresivní, ostré a bodavé.
Marie Hladilová zachytila stavby téměř intimního rázu, zatímco Ludmila
Pražáková pořídila podoby staveb objemných a vážných a Natálie
Pilgrová zase budovy neposedné a rozpohybované. Marta Heptnerová vidí
architekturu křehce, Soňa Popelková jako nehmotné pohádkové výtvory,
Ivana Jiskrová zase prozrazuje citlivost pro stavby melancholické a
opuštěné.
- Portréty staveb i tváře lidí jsou zároveň jistými podobiznami
svých tvůrkyň. Nemůže tomu být jinak. A tak i z letošní prezentované
kolekce poznáváme maxmiliánky jako osobité bytosti různorodého
výtvarného i životního pohledu, jako autorky maleb a kreseb, které
mají potenciál potěšit oko diváka.
-
- Ludmila
Kesselgruberová
-
