Zemřel Zbyněk Šlechta

Voják, který četl bibli                                                              

Politický vězeň Miroslav Šlechta loni oslavil 90 let, pro Třebováky napsal svoje vzpomínky z mládí   

Miroslavu Šlechtovi (*2.8.1928 v Přestavlkách na Chrudimsku) bylo loni 90 let. Žije v Pardubicích, ale prvních 20 let svého dobrodružného života prožil v České Třebové. Svůj obsáhlý šedesátistránkový životopis s Názvem "Vzpomínky"dal k dispozici také redakci Českotřebovského zpravodaje. Část z něho jsem již zveřejnil. Je v něm také kus historie České Třebové. 
"Česká Třebová mi skutečně uvázla pod kůží," píše Miroslav Šlechta. "Napadlo mne tedy, že by mohl můj životopis některé Třebováky  mým vzpomínáním na minulost města zaujmout...." V mém životopise narazíte na vzpomínku na setkání s třebovskými židy. Nejspíš jich bylo  í víc. Opisuji  dvě věty z časpisu "Roš chodeš : "Během září pokračovalo pokládání Kamenů zmizelých Stolpersteine v českých a moravských městech. Kameny  mají podobu kovové dlažební kostky a připomínají zmizelé obyvatele, zavražděné v holokaustu". Třebas by to mohlo  mohlo být zajímavé i pro dnešní děti na třebovských školách a třebas i pro zastupitele města. To mohou vědět jen oni sami."
Vzpomínky Miroslava Šlechty jsem skutečně začal pomalu studovat a našel jsem i to, co by zaujalo Českotřebováky. Byla to především  první část vzpomínek na léta do roku 1949. Je obdivuhodně napsaný dvacetistránkový text. Připomenu ještě to, že život Miroslava Šlechty je spojen s působením v Církvi adventistů s.d. Je to člověk velmi sečtělý a do dneška stále velmi aktivní také na internetu.

Nyní Miroslav Šlechta napsal smutnou zprávu. Ve věku 88 let zemřel jeho bratr Zbyněk, který bydlel v domě s pečovatelskou službou čp. 2100.

Hledal jsem v jeho vzpomínkách nějakou vzpomínku na bratra a našel jen malou připomínku, jak s bratrem pracovali po válce v tatínkově dílně na opravu pneumatik...

Konec války znamenal automobilový boom a s tím možnost rozvoje tatínkovy dílny na opravy pneumatik. Pracovali jsme u něho s bratrem Zbyňkem. Tatínek byl podnikavý. Aby se zvýšila výkonnost dílny,  rozšířil  plochu výrobních prostor a naplnil ji novými výkonnými stroji.  Mohli jsme se domnívat, že se stáváme zámožnými.

Celou válku jsme se dívali přes ulici  na rozestavěné a zakonzervované základy  vily, kterou majitel nestihl do války dostavět.  Když se naskytla možnost odkoupení, tatínek ten pozemek koupil. Měl v plánu základy dostavět, nastěhovat se do   nového a celý starý dům ponechat jen pro podnikatelskou činnost.  S bratrem jsme tatínka přesvědčili, že by v novostavbě měla být modlitebna. V přízemí by byla velká místnost pro shromažďování a v prvním patře byl by byt  pro naši rodinu. Tatínek nic nenamítal, takže jsme známému architektovi zadali požadavek na vypracování plánu stavby podle našich představ.  Plán se nám sice líbil, ale k jeho realizaci už nedošlo. Politické změny náš rozlet  trvale uzemnily. O nějaké zámožnosti jsme si mohli nechat zdát. Dokončení stavby se ujala až po  padesáti letech generace vnuků pro své potřeby. Později jsem se i jinde setkával s podobným fenoménem  -  výstavbou soukromé modlitebny....


Celé vzpomínky Miroslava Šlechty na Českou Třebovou a na svoji rodinu (v rozsahu cca 20 stran) najdete ZDE