-
Politický vězeň Miroslav Šlechta loni oslavil 90 let, pro Třebováky
napsal svoje vzpomínky z mládí
-
 Miroslavu
Šlechtovi (*2.8.1928 v Přestavlkách na Chrudimsku) bylo loni 90 let.
Žije v Pardubicích, ale prvních 20 let svého dobrodružného života
prožil v České Třebové. Svůj obsáhlý šedesátistránkový životopis s
Názvem "Vzpomínky"dal k dispozici také redakci Českotřebovského
zpravodaje. Část z něho jsem již zveřejnil. Je v něm také kus
historie České Třebové.
- "Česká Třebová mi
skutečně uvázla pod kůží," píše Miroslav Šlechta. "Napadlo
mne tedy, že by mohl můj životopis některé Třebováky mým
vzpomínáním na minulost města zaujmout...." V mém životopise
narazíte na vzpomínku na setkání s třebovskými židy. Nejspíš jich
bylo í víc. Opisuji dvě věty z časpisu "Roš chodeš : "Během září
pokračovalo pokládání Kamenů zmizelých Stolpersteine
v českých a moravských městech. Kameny mají podobu kovové dlažební
kostky a připomínají zmizelé obyvatele, zavražděné v holokaustu".
Třebas by to mohlo mohlo být zajímavé i pro dnešní děti na
třebovských školách a třebas i pro zastupitele města. To mohou vědět
jen oni sami."
-
 Vzpomínky
Miroslava Šlechty jsem skutečně začal pomalu studovat a našel jsem i
to, co by zaujalo Českotřebováky. Byla to především první část
vzpomínek na léta do roku 1949. Je obdivuhodně napsaný
dvacetistránkový text. Připomenu ještě to, že život Miroslava
Šlechty je spojen s působením v Církvi adventistů s.d. Je to člověk
velmi sečtělý a do dneška stále velmi aktivní také na internetu.
Nyní Miroslav Šlechta napsal smutnou zprávu. Ve
věku 88 let zemřel jeho bratr Zbyněk, který bydlel v domě s
pečovatelskou službou čp. 2100.
Hledal jsem v jeho vzpomínkách nějakou vzpomínku na bratra a našel jen
malou připomínku, jak s bratrem pracovali po válce v tatínkově dílně
na opravu pneumatik...
Konec války znamenal automobilový boom a s tím možnost rozvoje
tatínkovy dílny na opravy pneumatik. Pracovali jsme u něho s bratrem
Zbyňkem. Tatínek byl podnikavý. Aby se zvýšila výkonnost dílny,
rozšířil plochu výrobních prostor a naplnil ji novými výkonnými
stroji. Mohli jsme se domnívat, že se stáváme zámožnými.
Celou válku jsme se dívali přes ulici na rozestavěné a zakonzervované
základy vily, kterou majitel nestihl do války dostavět. Když se
naskytla možnost odkoupení, tatínek ten pozemek koupil. Měl v plánu
základy dostavět, nastěhovat se do nového a celý starý dům ponechat
jen pro podnikatelskou činnost. S bratrem jsme tatínka přesvědčili,
že by v novostavbě měla být modlitebna. V přízemí by byla velká
místnost pro shromažďování a v prvním patře byl by byt pro naši
rodinu. Tatínek nic nenamítal, takže jsme známému architektovi zadali
požadavek na vypracování plánu stavby podle našich představ. Plán se
nám sice líbil, ale k jeho realizaci už nedošlo. Politické změny náš
rozlet trvale uzemnily. O nějaké zámožnosti jsme si mohli nechat
zdát. Dokončení stavby se ujala až po padesáti letech generace vnuků
pro své potřeby. Později jsem se i jinde setkával s podobným
fenoménem - výstavbou soukromé modlitebny....
Celé vzpomínky
Miroslava Šlechty na Českou Třebovou a na svoji rodinu (v rozsahu cca
20 stran)
najdete ZDE |