Českotřebovský deník 305

Českotřebovský deník 305/2021(31/10)

Domov pro seniory směřuje ke stavbě nového pavilonu
Domov pro seniory potřebuje řešení.
Zdravotní stav staré budovy domova za Třebovkou je několikrát přistavovanou historickou budovou postavenou v roce 1913. Tehdy bylo záměrem zřídit místní nemocnice, ale pro tento účel budova nikdy nesloužila. Pamětníci ji znají pod názvem "chudobinec", což vystihuje její využití pro sociální účely.
Podmínky pro život se postupně vylepšovaly úpravami a přístavbami, ale stále šlo o zařízení se ztíženými podmínkami pro personál i pro samotné klienty. Jsou zde také umístěné některé technické provozy a pracují za také ve špatných podmínkách a bojují s nedostatkem místa. Když k tomu přičtete léta zanedbanou stavební údržbu, kdy do budovy v minulých letech zatékalo a bez řešení se projevovala stále více zemní vlhkost, tak jsme se dostali do situace, ve které je potřeba najít nějaké nové řešení.
Je však skutečností, že se o těchto špatných podmínkách nahlas příliš nemluvilo a i když se o životě v Domově pro seniory nemálo psalo, tak vždy vlastně o tom, že to je zařízení bezproblémové a jak se zde střídá jedna návštěva za druhou a všem je potřeba poděkovat. Vodily se sem i delegace. Ovšem jen do té nové části, do budovy A.
V loňském a letošním roce se to již začalo řešit, začaly nutné opravy a nebudou levné. A navíc nastal čas na další nutné opravy do té nové budovy A, je to dobře vidět na stavu balkonů, kam dlouhodobě zatéká. Nakonec jsem na to nejednou upozorňoval. To mně vede k tomu, že tato oblast zde byla dlouhodobě podfinancována. Asi bylo investování do nových sportovišť atraktivnější. Ani po provedení oprav však nezískáme z budovy B solidní zařízení pro 21. století a tak vznikl návrh tuto budovu pro ubytování klientů nahradit nově postavenou přístavbou ve formátu celého pavilonu "C". Ve staré problémové části Domova pro seniory je nyní 35 ubytovaných klientů (nebo uživatelů), jak se zde domově všude říká. Navíc nyní vzniká možnost využít sousední prostor dosud určený pro průmyslové využití, který společnost Böhm plast-technik opouští a buduje celou svou firmu v průmyslové oblasti v Borku. Díky tomu vznikla letos v I. polovině roku architektonická studie, která může tuto výše popsanou situaci vyřešit. Jejím autorem je městský architekt Ing. Martin Hájek, která dne 10. listopadu přijde do badatelny Městského muzea tento nový záměr představit. Více z této studie je představeno ZDE
Česko-polský parní express velmi úspěšný
Mimořádná jízda parního expresu z Ústí nad Orlicí do polské Slezské Javořiny se těšila obrovskému zájmu jak českých, tak polských železničních nadšenců. Jízdu uspořádal Pardubický kraj ve spolupráci s Muzeem starých strojů a technologií v Žamberku. Právě to by se mělo stát provozovatelem železničního muzea v Dolní Lipce, na které by rád kraj získal prostředky z evropských fondů. Z toho důvodu podepsal hejtman Martin Netolický dohodu o spolupráci s městem Dzierzionow, muzeem ve Slezské Javořině a muzeem v Žamberku. „Přeměna železničního depa v Dolní Lipce na železniční muzeum je pro nás v tuto chvíli jednou z priorit pro čerpání evropských fondů v rámci Česko-polského programu Interreg. V Dzierzionowě je parametrově obdobné depo, které by se také přeměnilo v železniční muzeum. Jsme tak přesvědčeni, že máme šanci vytvořit novou turistickou atrakci," uvedl hejtman Martin Netolický. „K tomu bychom chtěli na pravidelné bázi provozovat parní jízdy z Čech do Polska, protože se i na základě mimořádné sobotní jízdy ukázalo, že jak na české, tak polské straně je o parní vlaky velký zájem. Nejen, že byl vlak z Ústí nad Orlicí zcela naplněný, ale dokonce jsme na polské straně přidávali další tři vagony. Po celé trase pak vlak doprovázely stovky železničních nadšenců," řekl hejtman Martin Netolický. Fotoreportáž ZDE


Replika sousoší Sbratření na gymnáziu
Nevzpomenete si někdo, jaký byl osud této sádrové repliky umístěné v šedesátých (ale možná i pozdějších) letech významném místě interiéru českotřebovského gymnázia? Sbratření byl symbol, ke kterému se hrdě hlásí českotřebovští železničáři, z jejichž iniciativy vznikla sbírka na jeho pořízení, oslovili pozdějšího autora akademického sochaře Karla Pokorného. Myšlenka byla nakonec pozměněna a tako se na sousoší neobjímá sovětský voják s českým železničářem, ale partyzánem.... Nic se na tom tehdy nemohlo změnit. Právě před 70 lety bylo sousoší odhaleno na náměstí za přítomnosti československého ministra zdravotnictví Josefa Plojhara (viz foto pod článkem). Z českotřebovského Sbratření se následně stal symbol československo-sovětského přátelství, který tehdejší režim dostal díky naším železničářům vlastně zadarmo. Sbratření se objevovalo všude v různých miniaturách, replikách, poštovních známkách a také třeba na padesátikoruně z roku 1953. Těžko říci, zda to odpovídalo smlouvě o použití tohoto díla. Také lze snadno předpovědět, jak by asi dopadly stížnosti na porušení práv. Největší replika se pak objevila v roce 1960 u pražského hlavního nádraží, i zde byla pak přemísťována, nyní je Vrchlického sadech.
Repliky byly také v České Třebové jistě i na gymnáziu na prestižním místě v blízkosti schodiště před ředitelnou. Chodili jsme tam mnohokrát a asi jsme to ani nevnímali. Tato replika ovšem dnes existuje a to dokonce na gymnáziu!. Byla nalezena doslova na školní půdě, tak jak ukazuje autentická fotografie (fotografa Luboše Kozla). Nebude to nijak lehké takovou sochu přemístit. Co s ní bude, nedovedu odhadnout, dala by se určitě dobře vydražit. V muzeu máme od Karla Pokorného ještě dostatečně ceněný sádrový model sochy Boženy Němcové, tato kopie je z dílny stejného autora....
O osud repliky Sbratření na gymnáziu se zajímá i Ústav pro výzkum totalitních režimů a zatím nemám nikoho, kdo by mohl říci zcela přesně, jak byla do školy umístěna a hlavně odstraněna. Podle nepřímých svědectví byla odstraněna dokonce dvakrát. Poprvé zřejmě v neblahém roce 1968, kdy po okupaci brzo došlo k obratu ve všem (a zvláště u ředitelů škol), a tak se replika sochy z ústraní rychle vrátila nazpět .... aby pak byla ovšem opět někdy (podruhé) odstraněna. Kdy - nevíme. Přímé "podepsané" svědectví zatím nemáme, ale bylo jej správné zjistit. Žádný postih za to přece nyní nehrozí a byl by to další kamínek do historické skládačky dění našem městě....
Sbratření jako symbol a velmi kvalitní sochařská práce v našem městě zůstává, je symbolem doby, kterou jsme mnozí prožili a škoda všeho co tento symbol zničilo. Jako kulturní památka je socha chráněna od roku 1958, na nové místo nad náměstím Jana Pernera byla instalována po 45 letech v roce 1996 (viz fotografie). Je zde na důstojném místě, lepším, než bylo na Starém náměstí.

VŠUDYBYL - obnovená premiéra 8 mm filmu po 58 letech
Nově zveřejněný film je obnovenou premiéra amatérského studentského filmu po 58 letech , natočeného ve školním roce 1962/63 žáky 9. třídy devítiletky na Nádražní (tehdy Stalinově) ulici Ivanem Danešem a Milanem Mikoleckým. Popisuje vznik a výrobu tehdy vydávaného školního časopisu Všudybyl. Mohl vzniknout jen díky spolupráci s vynikajícími učiteli té doby Františkem Redlem (ředitelem školy), Antonínem Markem (zástupcem ředitele), Bohuslavem Lánou, Stanislavem Štěpánem, Boženou Musilovou, Marií Potštejnskou (Petrovou), Aničkou Hynkovou a dalšími. Byl to časopis cyklostylovaný, který byl však tehdejšími žáky od A do Z vyroben vlastními silami za dostatečné důvěry svých vyučujících.
Lze říci, že to byl jeden z prvních filmů popisujících školní dění na této škole, na který dále navázala nová, rozvinutější série na které se již podílel širší kolektiv tzv. "Amatérského filmového studia" z jehož dílny již byly filmy posílány také na soutěže amatérského filmu po celé republice. A nebyly to jen dokumenty, ale také filmy hrané. Občas také přivezly nějakou cenu. Jednou z nich je např. ocenění z Mekky "osmičkářů" z Rychnova nad Kněžnou, kde na Rychnovské osmičcce 1966 získal hraný film "Pršelo" dvojice Milan Mikolecký - Josef Částka. Řada z těch filmů se zachovala, některé jsou však v soukromém držení mých spolupracovníků (a spolužáků) mimo Českou Třebovou. Pokud to bude možné, chtěl bych filmy získat a zařídit jejich digitalizaci, protože projektor na 8mm film dnes opravdu doma nemá každý.
Jako zajímavost bych chtěl ještě uvést, že právě tato "studentská společnost" dokázala na jaře 1966 uspořádat v tehdy právě dokončené českotřebovské Malé scéně uspořádat ve spolupráci s Okresním kulturním střediskem "Okresní přehlídku amatérského filmu", na kterou tehdy přihlásilo 8 filmů. Ne všechny byly dokonalé, ale všechny již měly zvukovou stopu, některé pak byly odmítnuty v porotě přítomným cenzorem (bývalým holičem ze Žamberka). Po maturitě se však tato společnost rozutekla do různých škol a cílů, všichni měli jiné priority. Tím toto českotřebovské "AFS" své působení skončilo. Sám jsem se pak věnoval jen natáčení rodinných filmů. Mám jich dodnes spoustu cívek a spolu s nimi nacházím i filmy natočení i před 70 lety mým otcem Emilem Mikoleckým. Alespoň některé se pokusím zpřístupnit, zvláště když zachycují některé události města. Zajímavý je třeba právě krátký snímek o odhalení Sbratření na českotřebovském, náměstí z 10. června 1951, starý právě 70 let. Ale jsou i další...
Proč se nyní zabývám děním před tolika lety? Prostě zatím na to nebyl čas. Díky (Českotřebovákovi) Jaroslavu Lopurovi z Národního filmového archivu jsem zjistil, že zájem je i o takto amatérsky natočené události, a tak se pokouším (postupně) "oprášit" a představit, i když vím, že těch které to bude zajímat nebude mnoho. Díky němu bude mít Česká Třebová svou filmovou historii kompletně zpracovánu tak, jako jiná města určitě nemají.
Jsme již zvyklí na jinou techniku než bývala před lety. Nakonec je vlastně raritou, že klasickou 35mm filmovou promítačku zatím v promítací kabině v Kulturním centru stále máme, i když již jen v jednom provedení, ale jsme schopní ještě přece jen (i když vlastně s přestávkami) promítat i klasický film (mm)
Video najdete zde: https://youtu.be/LKXCOZsGSbM