-
Domov pro
seniory směřuje ke stavbě nového pavilonu
-
Domov pro seniory potřebuje řešení.
- Zdravotní stav staré budovy domova za
Třebovkou je několikrát přistavovanou historickou budovou
postavenou v roce 1913. Tehdy bylo záměrem zřídit místní nemocnice, ale
pro tento účel budova nikdy nesloužila. Pamětníci ji znají pod názvem
"chudobinec", což vystihuje její využití pro sociální účely.
- Podmínky pro život se postupně vylepšovaly
úpravami a přístavbami, ale stále šlo o zařízení se ztíženými
podmínkami pro personál i pro samotné klienty. Jsou zde také umístěné
některé technické provozy a pracují za také ve špatných podmínkách a
bojují s nedostatkem místa. Když k tomu přičtete léta zanedbanou
stavební údržbu, kdy do budovy v minulých letech zatékalo a bez řešení
se projevovala stále více zemní vlhkost, tak jsme se dostali do situace,
ve které je potřeba najít nějaké nové řešení.
- Je však skutečností, že se o těchto
špatných podmínkách nahlas příliš nemluvilo a i když se o životě v
Domově pro seniory nemálo psalo, tak vždy vlastně o tom, že to je
zařízení bezproblémové a jak se zde střídá jedna návštěva za druhou a
všem je potřeba poděkovat. Vodily se sem i delegace. Ovšem jen do té
nové části, do budovy A.
- V loňském a letošním roce se to již
začalo řešit, začaly nutné opravy a nebudou levné. A navíc nastal čas na
další nutné opravy do té nové budovy A, je to dobře vidět na stavu
balkonů, kam dlouhodobě zatéká. Nakonec jsem na to nejednou upozorňoval.
To mně vede k tomu, že tato oblast zde byla dlouhodobě podfinancována.
Asi bylo investování do nových sportovišť atraktivnější. Ani po
provedení oprav však nezískáme z budovy B solidní zařízení pro 21.
století a tak vznikl návrh tuto budovu pro ubytování klientů nahradit
nově postavenou přístavbou ve formátu celého pavilonu "C". Ve staré
problémové části Domova pro seniory je nyní 35 ubytovaných klientů (nebo
uživatelů), jak se zde domově všude říká. Navíc nyní vzniká možnost
využít sousední prostor dosud určený pro průmyslové využití, který
společnost Böhm plast-technik opouští a buduje celou svou firmu v
průmyslové oblasti v Borku. Díky tomu vznikla letos v I. polovině
roku architektonická studie, která může tuto výše popsanou situaci
vyřešit. Jejím autorem je městský architekt Ing. Martin Hájek, která dne
10. listopadu přijde do badatelny Městského muzea tento nový záměr
představit.
Více z této studie je představeno
ZDE
-
Česko-polský
parní express velmi úspěšný
-
Mimořádná
jízda parního expresu z Ústí nad Orlicí do polské Slezské Javořiny se
těšila obrovskému zájmu jak českých, tak polských železničních nadšenců.
Jízdu uspořádal Pardubický kraj ve spolupráci s Muzeem starých strojů a
technologií v Žamberku. Právě to by se mělo stát provozovatelem
železničního muzea v Dolní Lipce, na které by rád kraj získal prostředky
z evropských fondů. Z toho důvodu podepsal hejtman Martin Netolický
dohodu o spolupráci s městem Dzierzionow, muzeem ve Slezské Javořině a
muzeem v Žamberku.
„Přeměna železničního depa v Dolní Lipce na železniční muzeum je pro nás
v tuto chvíli jednou z priorit pro čerpání evropských fondů v rámci
Česko-polského programu Interreg. V Dzierzionowě je parametrově obdobné
depo, které by se také přeměnilo v železniční muzeum. Jsme tak
přesvědčeni, že máme šanci vytvořit novou turistickou atrakci," uvedl
hejtman Martin Netolický. „K tomu bychom chtěli na pravidelné bázi
provozovat parní jízdy z Čech do Polska, protože se i na základě
mimořádné sobotní jízdy ukázalo, že jak na české, tak polské straně je o
parní vlaky velký zájem. Nejen, že byl vlak z Ústí nad Orlicí zcela
naplněný, ale dokonce jsme na polské straně přidávali další tři vagony.
Po celé trase pak vlak doprovázely stovky železničních nadšenců," řekl
hejtman Martin Netolický.
Fotoreportáž ZDE
-
-
Setkalo se
vedení českotřebovské a ústecké radnice
- Ve středu 20. října se konalo setkání vedení našeho města, v čele
se starostou Petrem Hájkem, a vedení sousední České Třebové v čele se
starostkou Magdalénou Peterkovou. Setkání se uskutečnilo na radnici,
kde se zástupci obou měst bavili o řadě společných témat. Diskutovali
například přípravu rozpočtů měst pro rok 2022, připravované investiční
akce v příštím roce nebo plán odpadového hospodářství a nakládání
s odpady. Vedení českotřebovské radnice také přivítalo možnost
prohlédnout si novou budovu Domu dětí a mládeže Duha.
-
-
Replika
sousoší Sbratření na gymnáziu
-
Nevzpomenete si někdo, jaký byl osud této sádrové repliky umístěné v
šedesátých (ale možná i pozdějších) letech významném místě
interiéru českotřebovského gymnázia? Sbratření byl symbol, ke
kterému se hrdě hlásí českotřebovští železničáři, z jejichž iniciativy
vznikla sbírka na jeho pořízení, oslovili pozdějšího autora akademického
sochaře Karla Pokorného. Myšlenka byla nakonec pozměněna a tako se na
sousoší neobjímá sovětský voják s českým železničářem, ale
partyzánem.... Nic se na tom tehdy nemohlo změnit. Právě před 70 lety
bylo sousoší odhaleno na náměstí za přítomnosti československého ministra
zdravotnictví Josefa Plojhara (viz foto pod článkem). Z českotřebovského Sbratření se následně
stal symbol československo-sovětského přátelství, který tehdejší režim
dostal díky naším železničářům vlastně zadarmo. Sbratření se
objevovalo všude v různých miniaturách, replikách, poštovních známkách a také třeba na
padesátikoruně z roku 1953. Těžko říci, zda to odpovídalo smlouvě o
použití tohoto díla. Také lze snadno předpovědět, jak by asi dopadly
stížnosti na porušení práv. Největší replika se pak objevila v roce 1960 u pražského hlavního nádraží,
i zde byla pak přemísťována, nyní je Vrchlického sadech.
- Repliky byly také v České Třebové jistě i na gymnáziu na prestižním
místě v blízkosti schodiště před ředitelnou. Chodili jsme tam
mnohokrát a asi jsme to ani nevnímali. Tato replika ovšem dnes existuje
a to dokonce na gymnáziu!. Byla nalezena doslova na
školní půdě, tak jak ukazuje autentická fotografie (fotografa
Luboše Kozla). Nebude to nijak lehké takovou sochu
přemístit. Co s ní bude, nedovedu odhadnout, dala by se určitě dobře
vydražit. V muzeu máme od Karla Pokorného ještě dostatečně ceněný
sádrový model sochy Boženy Němcové, tato kopie je z dílny stejného
autora....
- O
osud repliky Sbratření na gymnáziu se zajímá i Ústav pro výzkum totalitních režimů a zatím nemám
nikoho, kdo by mohl říci zcela přesně, jak byla do školy umístěna a
hlavně odstraněna. Podle nepřímých svědectví byla odstraněna dokonce
dvakrát. Poprvé zřejmě v neblahém roce 1968, kdy po okupaci brzo došlo k obratu
ve všem (a zvláště u ředitelů škol), a tak se replika sochy z ústraní rychle vrátila nazpět ....
aby pak byla ovšem opět někdy (podruhé) odstraněna. Kdy - nevíme. Přímé "podepsané" svědectví zatím
nemáme, ale bylo jej správné zjistit. Žádný postih za to přece nyní
nehrozí a byl by to další kamínek do historické skládačky dění
našem městě....
- Sbratření jako symbol a velmi kvalitní sochařská práce v našem městě
zůstává, je symbolem doby, kterou jsme mnozí prožili a škoda všeho co
tento symbol zničilo. Jako kulturní památka je socha chráněna od roku
1958, na nové místo nad náměstím Jana Pernera byla instalována po 45
letech v roce 1996 (viz fotografie). Je zde na důstojném
místě, lepším, než bylo na Starém náměstí.
-
-
VŠUDYBYL -
obnovená premiéra 8 mm filmu po 58 letech
-
Nově zveřejněný film je obnovenou
premiéra amatérského studentského filmu po 58 letech , natočeného ve
školním roce 1962/63 žáky 9. třídy devítiletky na Nádražní
(tehdy Stalinově) ulici Ivanem Danešem a Milanem Mikoleckým.
Popisuje vznik a výrobu tehdy vydávaného školního časopisu Všudybyl.
Mohl vzniknout jen díky spolupráci s vynikajícími učiteli té doby
Františkem Redlem (ředitelem školy), Antonínem Markem (zástupcem
ředitele), Bohuslavem Lánou, Stanislavem Štěpánem, Boženou Musilovou,
Marií Potštejnskou (Petrovou), Aničkou Hynkovou a dalšími. Byl to
časopis cyklostylovaný, který byl však tehdejšími žáky od A do Z
vyroben vlastními silami za dostatečné důvěry svých vyučujících.
- Lze říci, že to byl jeden z prvních filmů
popisujících školní dění na této škole, na který dále navázala nová,
rozvinutější série na které se již podílel širší kolektiv tzv.
"Amatérského filmového studia" z jehož dílny již byly filmy posílány
také na soutěže amatérského filmu po celé republice. A nebyly to jen
dokumenty, ale také filmy hrané. Občas také přivezly nějakou cenu.
Jednou z nich je např. ocenění z Mekky "osmičkářů" z Rychnova nad
Kněžnou, kde na Rychnovské osmičcce 1966 získal hraný film "Pršelo" dvojice
Milan Mikolecký - Josef Částka. Řada z těch filmů se zachovala,
některé jsou však v soukromém držení mých spolupracovníků (a
spolužáků) mimo Českou
Třebovou. Pokud to bude možné, chtěl bych filmy získat a zařídit
jejich digitalizaci, protože projektor na 8mm film dnes opravdu doma
nemá každý.
- Jako zajímavost bych chtěl ještě uvést, že právě tato
"studentská společnost" dokázala na jaře 1966 uspořádat v
tehdy právě dokončené českotřebovské Malé scéně uspořádat ve
spolupráci s Okresním kulturním střediskem "Okresní
přehlídku amatérského filmu", na kterou tehdy přihlásilo 8 filmů.
Ne všechny byly dokonalé, ale všechny již měly zvukovou stopu, některé
pak byly odmítnuty v porotě přítomným cenzorem (bývalým holičem ze
Žamberka). Po maturitě se však
tato společnost rozutekla do různých škol a cílů, všichni měli jiné
priority. Tím toto českotřebovské "AFS" své působení skončilo. Sám
jsem se pak věnoval jen natáčení rodinných filmů. Mám jich dodnes
spoustu cívek a spolu s nimi nacházím i filmy natočení i před 70 lety
mým otcem Emilem Mikoleckým. Alespoň některé se pokusím zpřístupnit,
zvláště když zachycují některé události města. Zajímavý je třeba právě
krátký snímek o odhalení Sbratření na českotřebovském, náměstí z 10.
června 1951, starý právě 70 let. Ale jsou i další...
- Proč se nyní zabývám děním před tolika
lety? Prostě zatím na to nebyl čas. Díky (Českotřebovákovi) Jaroslavu
Lopurovi z Národního filmového archivu jsem zjistil, že zájem je i o
takto amatérsky natočené události, a tak se pokouším (postupně)
"oprášit" a představit, i když vím, že těch které to bude zajímat
nebude mnoho. Díky němu bude mít Česká Třebová svou filmovou historii
kompletně zpracovánu tak, jako jiná města určitě nemají.
- Jsme již zvyklí na jinou techniku než
bývala před lety. Nakonec je vlastně raritou, že klasickou 35mm
filmovou promítačku zatím v promítací kabině v Kulturním centru stále
máme, i když již jen v jednom provedení, ale jsme schopní ještě přece
jen (i když vlastně s přestávkami) promítat i klasický film (mm)
-
Video najdete zde:
https://youtu.be/LKXCOZsGSbM
|