Max Švabinský, celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský 17. září 1873, Kroměříž – 10. února 1962,

Praha český malíř a rytec. Prožil významné tzv. "Kozlovské období" v našem regionu a jsme právěm pyšni na jeho odkaz a práce, které v našem kraji vznikly. Díky jeho působení v Kozlově máme ve vlastnictví města kulturní památku navždy spojenou s jeho působením v Kozlově.

Rudolf Vejrych *18.1. 1882 Podmokly +18.2. 1939 Praha.

Jsme šťastni, že Vejrychovo umění vyrostlo v našem kraji, jemuž věnoval mnoho ze svých plodů a písní, a není divu, že si Rudolfa Vejrycha přivlastňujeme. Ticho, romantická krajina a umělecké cítění přivedly rodinu Vejrychovu do Kozlova, jejž proslavili po českých vlastech: matka slovesně, Rudolf výtvarně a vzpomínáme i virtuosa Karla a ostatních, z nichž babička Dapeciová, otec a matka, oba bratří Karel a Rudolf odpočívají na kozlovském hřbitůvku, šikmém a hrubě kamenitém, v básnicky proslaveném kozlovském „dolci“. Rudolf Vejrych oslavil Litomyšl velkým celkovým pohledem, zdobícím zasedací síň radnice, a také máme r. 1937 velký obraz horního náměstí, malovaný pro ministerstvo školství, a četné jiné, jež zůstanou po mnoho věků krásnou upomínkou na Rudolfa Vejrycha....

Třicetiminutové video  jednak letmo ukáže některé zajímavé obrazy zmíněných autorů, aby pak přišla řada na komentátory, kterými jsou JUDr. Martin Netolický, hejtman Pardubického kraje, PhDr. Ludmila Kesselgruberová, kurátorka výstavy, Mgr. Jana Voleská, ředitelka městského muzea a Stanislav Vosyka, který je znalce nejen historikem, ale také uměleckým komentátorem  zastupujícím městskou galerii Litomyšl. Je třeba totiž přiznat, po léta patřil Kozlov po umělecké stránce na Litomyšlsko, která se k němu a dílům zde vytvořeným hrdě hlásila jako vyrobeným na Litomyšlsku. Z Kozlova je ovšem jen pár kroků do České Třebové, dnes je dokonce součástí našeho města.  Právě v delším vystoupení Stanislava Vosyky   se dozvíme o poměrech v Kozlově daleko více, než je v běžných knihách či propagačních publikacích.....  (mm)

MAS Orlicko pomáhá školám na Českotřebovsku

---

Podporovali jsme také spolupráci českotřebovské Střední školy technické a dopravní G. Habrmana s tamními základními školami – realizovali jsme celkem 12 workshopů zaměřených na různé obory, dále zde probíhal kroužek pro děti zaměřený na robotiku, podařilo se nám uspořádat 3 víkendové Maratony s roboty a příměstský tábor. U Klubu Rébus v České Třebové, se v rámci dalšího dílčího projektu podařilo vybudovat komunitní zahradu a dále o ni pečovat – celkem proběhlo 18 workshopů (od péče o zahradu, přes sadbu, sklizeň, výrobu keramiky, návštěvy muzea či vaření), 2 exkurze do zahradnictví, 1 příměstský tábor a 4 on-line soutěže uspořádané v době epidemie COVIDu. Zapojené mateřské školy zrealizovaly úpravy svých zahrad, které pak mohli zájemci z řad veřejnosti vidět na zahradních slavnostech, které byly pořádány 2x ročně. Operativně jsme zareagovali v době covidové pandemie na potřeby škol z terénu a nabídli jim projekt Sdílený ICT odborník. Zapojeným školám bylo v jeho rámci poskytnuto 390 hodin přímé IT podpory.  Více najdete v celém článku ZDE

---

Josef SLAVÍK, by oslavil 90 let

Středoškolského profesora na českotřebovské průmyslovce a dlouholetý kulturní pracovník

---

Mládí prožil ve svém rodišti v Pěčíně u Rychnova nad Kněžnou. Gymnázium vystudoval v Králíkách, Filozofickou fakultu Palackého univerzity v Olomouci. Studoval zde český a ruský jazyk, později si na této škole dálkově rozšířil aprobaci o jazyk německý. Po studiích se stal pedagogem. Působil na středních školách v Jičíně, Hostinném nad Labem a od roku 1960 v České Třebové. Učil na Střední průmyslové škole železniční a to až do svého odchodu do důchodu.

Ihned po svém příchodu do České Třebové se zapojil do kulturního dění ve městě. Stal se vedoucím redaktorem studia rozhlasu po drátě, externě spolupracoval s Československým rozhlasem v Hradci Králové. Byl platným členem redakce Českotřebovského zpravodaje, pravidelně přispíval do Jiskry Orlicka, Pochodně, Železničáře, Orlických novin a dalších listů. Pro tyto noviny napsal celou řadu medailonků, věnovaných významným českotřebovským občanům – F.M. Klácelovi, Martinu Broulíkovi, Miroslavu Škrabalovi, Josefě Kšírové, Anděle Kučerové, Olze Markové, F.K. Zedínkovi, Jaroslavu Hosnedlovi, Janu Žáčkovi a dalším. Je také autorem řady obsáhlejších studií, např. o dějinách ochotnického divadla v České Třebové, o tradici sborového zpěvu, nebo o slavnosti Putování za studánkami ve Vlčkově. Spolupracoval na sborníku Česká Třebová 1278 – 1978 a také na prvních dvou svazcích edice věnované historii a osobnostem města Česká Třebová pro Muzejní spolek. První knížka vyšla koncem roku 2007, druhá o rok později. V prvních svobodných volbách v roce 1990 byl zvolen do městského zastupitelstva. Jako člen městské rady se spolupodílel na organizaci malé privatizace. Naše město též zastupoval v okresní školské radě.  Jan Skalický

---

Heranova violoncellová soutěž  2022 bude po sedmadvacáté 

---

V Ústí nad Orlicí, rodišti violoncellového virtuosa a pedagoga Bohuše Herana, se bude ve dnech 21. až 23. dubna konat 27. ročník Heranovy violoncellové soutěže pro děti a mládež do 16 let. "Hertanka" je vedle "Kociánky" druhou ústeckou soutěží hudebních nadějí, pořádá se jednou za dva roky.

Do uzávěrky přišlo více než třicet přihlášek mladých violoncellistů od nás i ze zahraničí, například Německa, Estonska nebo Mongolska. Výkony soutěžících, kteří budou rozděleni do čtyř kategorií podle věku, bude hodnotit mezinárodní pětičlenná odborná porota. Mladí hudebníci soutěží o 1. až 3. cenu, dále porota uděluje čestná uznání. Soutěžící s absolutně nejvyšším počtem získaných bodů získá titul Laureát Heranovy violoncellové soutěže a s ním i atraktivní ceny, např. finanční odměnu, studiovou nahrávku natočenou v Českém rozhlasu či příslušenství k violoncellu. Drtivá většina violoncellistů, kteří prošli touto soutěží, se v budoucnu stala profesionálními hudebníky a virtuosy. Novinkou letošního ročníku „Heranky“ je dětská porota, ve které zasednou vybrané děti z ústeckých základních škol a gymnázia. Všechna soutěžní vystoupení budou přenášena ON-LINE a sledovat je budete moci ZDE: https://www.youtube.com/mestouo/live

V rámci 27. ročníku Heranovy violoncellové soutěže se uskuteční i koncert, 21. dubna od 19.30 hodin vystoupí v Hernychově vile violoncellista Václav Petr a klavíristka Alena Grešlová.

---

Kultura podporu dostane, náklady na energie přes léto instituce zvládnou

---

Pardubice – Zastupitelé Pardubického kraje schválili také řadu dotací v oblasti kultury. Projednal je předtím výbor pro kulturu a památkovou péči, a i když ještě nedosahují plné výše jako před covidem, postupně znovu pomáhají nastartovat kulturní život a péči o památky.

„Letos se vracejí téměř všechny velké kulturní a sportovní akce zapsané v dokumentu Tvář kraje, pro které je určena částka přes 5 milionů korun.  Jedná se o velké hudební festivaly i další tradiční akce,“ konstatuje Roman Línek, náměstek hejtman pro kulturu, a pokračuje: „Kromě toho jsme schvalovali programové dotace v kultuře a památkové péči. Přijali jsme celkem 352 žádostí, z nichž bylo 66 zamítnuto. Mezi schválené žadatele jsme rozdělili téměř 30 milionů korun.“

Mezi významně podpořenými památkami jsou například Pražská brána ve Vysokém Mýtě, vstup do klášterního areálu na Hoře Matky Boží u Králík nebo statické zajištění zříceniny hradu Starý Cimburk u Městečka Trnávka.

Růst energií platí organizace ze svého rozpočtu

Růst cen energií postihl také krajské kulturní instituce. „V současné době pokryly naše kulturní organizace růst energií ze svého rozpočtu. Předpokládáme, že přes teplé měsíce bude situace lepší a uvidíme, jak se ceny budou vyvíjet na podzim a jaká případná opatření budeme muset přijmout,“ sdělil Línek.

Název Gočárovy galerie stvrdili zastupitelé

Zastupitelé také rozhodli, že dosavadní Východočeská galerie se bude od 1. ledna 2023 jmenovat Gočárova galerie. „Plánovanou změnu názvu bylo potřeba potvrdit už nyní, než zahájíme soutěž na novou vizuální identitu.  Prostřednictvím profesionálů oslovených agenturou Czech Design budeme soutěžit nové logo i celou novou grafickou prezentaci, se kterou galerie vstoupí do svého nového sídla v Automatických mlýnech. Jejich historická budova je sama o sobě výtvarným exponátem, který vznikl podle návrhu architekta Josefa Gočára na počátku jeho umělecké dráhy,“ uvedl Roman Línek.

Josef Gočár se narodil a nedalekém Semíně a na Pardubicku prožil své mládí. Jeho manželka byla dcerou sládka zámeckého pivovaru v Pardubicích. Nový název galerie podpořila i rodina potomků tohoto architekta.

---