Českotřebovské kalendárium na květen 2005

 Dvojí letošní výročí – 95 let od narození

a 15 let od úmrtí Čeňka HAMPLA

( 15.12. 1910 – 1.5. 1990 )

 

V divadelním almanachu, který byl vydán u příležitosti 100. výročí založení souboru Hýbl se o Čeňku Hamplovi píše : „ Letitý divadelník, herec a operetní zpěvák, který stál vždy po boku Karla Tomše a Oldřicha Bittla. V poválečné době hrával tu menší, tu větší role, především v režiích O. Bittla. Společenské povinnosti jej ale od divadla neustále odváděly. V první polovině šedesátých let převzal křeslo předsedy spolku po J. Uvízlovi. Předsedou byl zvolen, aby svým vždy otevřeným a přímým jednáním a snahou dobré věci pomoci, vyvedl rozklížený soubor ze slepé uličky ”. Po několika letech úkol splnil a divadelní soubor mohl předat do rukou mladého J. Jireše… Jako předseda občanského výboru U Kostelíčka se mj. zasloužil o záchranu dnešní spolkové chalupy Spolku od sv. Kateřiny. Byl i duší mnoha dalších zvelebovacích akcí. Založil a následně organizoval novodobé Jabkancové poutě, aktivně pracoval v Hudebním sdružení železničních zaměstnanců.

K sedmdesátinám Čeňka Hampla nacvičil režisér a herec Karel Tomeš Tylovu Paní Marjánku, matku pluku ( 1980 ). Jubilant si zde zahrál roli Sekáčka. K nedožitým osmdesátým narozeninám mu Spolek od sv. Kateřiny spolu s rodinou uspořádal výstavu ve své chalupě U Kostelíčka. Tuto populární a oblíbenou osobnost jsme si zde mohli připomenout na velkém množství fotografií a na dalších dokumentech.

 

 Akademický malíř Jan MEHL ( 19.5. 1912 – 22.5. 1990 ) – 15 let od úmrtí

 

Narodil se v Nádražní ulici čp. 464 v neúplné rodině. V rodné České Třebové absolvoval čtyři ročníky měšťanské školy a pokračoval na školách uměleckých. Nejprve na škole uměleckých řemesel v Brně, následovala Akademie výtvarných umění v Praze ( profesoři Vratislav Nechleba,Willi Nowak ). Studia zakončil čestným rokem u Františka Kupky v Paříži ( 1935 až 1936 ). Potom se usadil v rodném městě, kde pilně maloval a také se zde v roce 1940 oženil s Vlastou Šotkovou. Krátce po sňatku se spolu odstěhovali do Prahy.

Byl výborným portrétistou, maloval obrazy s figurálními motivy a také krajiny. Později se věnoval abstraktní malbě, grafice a restaurování nástěnných maleb. Spolupracoval s hudebním nakladatelstvím PANTON ( obálky, frontispice, vazby a ilustrace ), s loutkovou scénou ÚDA v Praze a Národním divadlem ( návrhy kostýmů pro Verdiho operu Don Carlos). Od roku 1935 byl organizován ve Skupině výtvarných umělců v Brně, od roku 1939 působil ve SVU Aleš v Brně a Praze. S těmito organizacemi se zúčastňoval pravidelných členských a celostátních výstav   (  Zlínský salon, Jízdárna v Praze, Výtvarná úroda …). Obrazy Jana Mehla vlastní Národní galerie, řada oblastních galerií, ministerstvo kultury, Vojenský historický ústav a další instituce. Mnoho jeho děl je v držení soukromých sběratelů. Řada olejových obrazů a také grafické listy jsou v depozitáři Městského muzea v České Třebové.

 

Jan RYBIČKA ( 16.8. 1909 – 5.5. 1980 ) – 25 let od úmrtí

 

Narodil se v České Třebové v domě čp. 74 v Hýblově ulici. Měl ještě dva starší sourozence. Sestra Eugenie se později stala manželkou ministra obchodu dr, Ferdinanda Heidlera, bratr Otto zemřel v sedmi letech na záškrt. Jeho otec Otto Rybička byl majitelem koloniálního obchodu a výrobny likérů. Janova matka Eugenie Zora Rybičková byla dcerou hudebního skladatele V.V. Hausmanna.

Jan hovořil několika světovými jazyky, od mládí byl veden k hudbě. Vedle klavíru ovládal hru na harmoniku, klarinet a altsaxofon. Hrával s Preislerovým jazzovým orchestrem, který pravidelně vystupoval v sokolovně Na Skále. Spolupracoval také s Kyralovým jazzovým orchestrem, vedeným Oldřichem Řehákem z Parníka.

Jan Rybička byl společníkem svého otce při výrobě lihovin. Po zániku živností v padesátých letech vystřídal postupně několik nekvalifikovaných zaměstnání. Pracoval např. jako dozorce výměn u ČSD, nebo dělník v Armaturce, kde dostával nejpodřadnější práci. Nebylo mu ani dopřáno dožít v rodném domě. Po nuceném vystěhování nalezl útočiště v zadním traktu sousedního domu čp. 75. Stáhl se do ústraní, zatrpknul …Poslední roky života prožil u své dávné lásky, Mařenky Pirklové, která pocházela z českotřebovské čtvrti Vinohrady. V té době byla již několik let vdovou a žila v Praze. Na své rodné město tak zanevřel, že ani po smrti se nechtěl vrátit domů. Pochován byl v Praze.

 

Jan Skalický

     

Další jubilea v květnu 2005

 

5 let od úmrtí Marty Valterové - ZDE (článek Martina Šebely)

Mgr. Milan Michalski - 60 let - ZDE (rozhovor s jubilantem)

Eugenie Houdková oslavila 100. narozeniny (Mgr. Milan Mikolecký)