2. července uplyne 106 let od bitvy u Zborova

V bitvě padl učitel Jaroslav Hýbl z České Třebové

Letos 2. července 2023 si připomínáme 106 let od největší bitvy čs. legií za první světové války - bitvy u Zborova. Do této bitvy se zapojilo několik českotřebovských legionářů, kteří přinesli svědectví o našem padlém hrdinovi od Zborova Jaroslavu Hýblovi.

Jaroslav Hýbl se narodil 25. února 1891 v rodině řezníka Emanuela Hýbla v České Třebové čp. 50. Po vystudování učitelského ústavu v Poličce pracoval jako učitel na Lhotce, Parníku, Čermné a České Třebové. Ihned po vypuknutí první světové války v roce 1914 narukoval k 98. pěšímu pluku do Vysokého Mýta. Pro své protirakouské smýšlení byl poslán místo do důstojnické školy přímo na ruskou frontu. V bojích v Karpatech padl do zajetí a byl odvezen do Kyjeva. Zde 10. července 1916 vstoupil do československého vojska a byl zařazen do záložní roty, určené pro nové dobrovolníky. Po skončení základního výcviku byl 20. srpna 1916 převelen do 1. střeleckého pluku Mistra Jana Husi, 5. roty, 3. čety a 26. srpna 1916 byl povýšen do hodnosti svobodník.

Když Rumunsko vypovědělo koncem srpna 1916 válku Rakousku, byla 5. rota 1. střeleckého pluku společně s bratrskými ruskými vojsky vyslaná bránit část rumunského území pod velením starých chrabrých bojovníků České družiny, podporučíkem Karlem Müllerem a mladšími důstojníky podporučíkem Faltou a praporčíkem Fialou. Při této příležitosti byl 29. září 1916 Jaroslav Hýbl povýšen do hodnosti desátník.

Dne 2. listopadu 1916 vykonala 5. rota v Remčicích za vsí u větrných mlýnů válečnou přísahu. Místo přísahy bylo pečlivě upraveno bílým pískem. Přísaha „báťuškovi caru“ zanechala na všechny nezapomenutelný dojem. Přísahou se všichni přeměnili na ruské vojáky. Od té doby už na sobě nenosili nic rakouského. Všichni byli hrdí, že jsou ruští vojáci a že mohou bojovat proti nepřátelům všeho slovanského – Němcům a Rakušákům. S největší úctou všichni líbali prapor, první prapor českého vojska a byli hrdí, že jsou Češi. Mezi nimi byl také učitel Jaroslav Hýbl.

Hned druhý den začal 44denní pochod ke štábu II. ruského armádního sboru. Po příchodu 18. prosince se třemi proudy rozcházejí dobrovolníci 5. roty na stráž rumunské hranice. Třetí četa pod velením praporčíka Fialy, ve které působil Jaroslav Hýbl, byla přidělena k 84. pěší divizi, kde byla umístěna u 334. pěšího Irbitského pluku. Po úpravě zemljanek začaly bojové úkoly a výzvědná činnost. Vše probíhalo v nepříjemných zimních podmínkách karpatských hor. Přestože československá brigáda nebyla ve výzvědné činnosti školena ani vycvičena, dosahovali vojáci skvělých výsledků. Sami si vypracovali taktiku a techniku boje a ve svém volnu ji společně dolaďovali. Každý mohl přednést svůj vlastní návrh. Prováděli vlastní výcvik, který byl založen na vytrvalosti, rozhodnosti a samostatné činnosti jednotlivců i celku. Všichni cítili, že padne-li při akci důstojník, a ještě deset jeho zástupců, jedenáctý povede rotu a povede ji dobře. Nezmýlí si cestu, ničemu se nevyhne, a přece ztráty budou v daných poměrech nejmenší. Takovýto bojový duch panoval u všech rot československé brigády.

Těžce získané informace rozvědkou 3. čety, byly vysoce ceněny štábem 84. divize. Celou zimu 1916–1917 rota pracovala s velkým úspěchem a způsobila Rakušanům citelné ztráty, aniž by sama byla obětovala v boji s nepřítelem jediného muže. Bylo pouze několik raněných. Mnoho dobrovolníků bylo také za tuto činnost vyznamenáno. Mezi nimi byl také Jaroslav Hýbl, který byl 25. dubna 1917 vyznamenán za chrabrost v boji v noci z 22. na 23. března 1917 křížem sv. Jiří 4. stupně.

Když se schylovalo k bitvě u Zborova, přišla 5. rota 1. střeleckého pluku na bojiště v Jezerné jako jedna z posledních, teprve 24. června. Rota se zpozdila při pěším pochodu z dalekých Karpat. Den před vlastní zborovskou bitvou probíhaly horečné přípravy na zítřejší boj. Připravovaly se ruční granáty, kulomety, pušky, náboje, bodáky a zákopnické náčiní. Kontroloval se terén nepřítele a připravovaly se mapy. Vše probíhalo do pozdních večerních hodin, kdy všichni postupně ulehli ke spánku.

Protivník byl důkladně opevněn. Nelenil a využil každé příhodné chvíle, aby svou, již dobrou pozici, ještě zlepšil. Tři až čtyři řady drátěných překážek, hustě upletených, se táhly kolem jeho zákopů. Dne 2. července 1917 v 9.00 hod. ráno zaútočilo tři a půl tisíce našich dobrovolníků České družiny z prostoru Zborova, městečka ležícího 75 km východně od Lvova, na postavení rakousko-uherských a říšsko-německých jednotek. Do ohlušujícího hřmotu děl a šrapnelů vyběhli jako první granátníci údernické čety, kteří se jako lavina valili dopředu bez pušek s bombami v rukou. Mezi nimi byl Jaroslav Hýbl. Bylo to 60 dobrovolníků, kteří se přihlásili po 15 z každé roty 1. praporu. Tito dobrovolníci obsadili tzv. paralely, místa vysunutá hodně dopředu před zákopy, určená pro polní stráž. K nepříteli to měli sotva 600 kroků. Každý z granátníků měl 10 granátů a dvě velké bomby určené pro ničení drátěných překážek a každý druhý měl pušku a 200 nábojů. Za nimi běželi dobrovolníci s nůžkami určeni ke stříhání drátěných překážek. Jejich úkol byl ten nejtěžší – připravit ostatním cestu. Padají první mrtví, klesají ranění, ale nikdo se nezastavuje, nikdo si jich nevšímá. Všichni se snažili dostat co nejdříve k nepříteli. Za nimi se valily první skupiny úderných půlrot o šesti až dvanácti mužích, kteří obratně využívali nerovností terénu tak, jak to znali z předchozích průzkumných akcí v Karpatech. Na rezavých drátech rozervaných drátěných překážek visí zkrvavená těla s křečovitě zaťatými pěstmi, které ještě po smrti pevně drží nevybuchlý granát nebo pušku. Mezi těžce raněnými z první vlny útoku byl také českotřebovský hrdina, desátník Jaroslav Hýbl, který byl při útoku zasažen ručním granátem, který mu utrhl pravý bok a kyčli, ale stále žil. Po bitvě byl nalezen s kulkou v srdci, kdy mu dal pravděpodobně „ránu z milosti“ některý ze spolubojovníků, protože musel hodně trpět bolestí.

Jaroslav Hýbl odpočívá se svými „bratry“ spolubojovníky v Bratrské mohyle v Cecové u Zborova v Haliči (dnes Kalinivka) v Polsku. Za odvahu a chrabrost v boji s nepřítelem byl 17. října 1917 vyznamenán křížem sv. Jiří 3. stupně a 25. listopadu 1917 byl rozkazem 1. pluku č. 1184 §8 povýšen in memoriam do hodnosti praporčík. Dne 8. března 1920 byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1914–1918 in memoriam. V roce 1923 byl povýšen do hodnosti nadporučík in memoriam.

Jaroslav Hýbl jako člověk vysoce vzdělaný, který prokázal svoji chrabrost a odvahu v nejednom boji, se jistě také prosadil při vytváření bojové taktiky československé brigády. Tato taktika, která začala vznikat v době bojů v Karpatech, byla základem bojové taktiky nově vznikající Československé armády po roce 1918. Při příležitosti legionářského sjezdu v Č. Třebové v roce 1927 byla Jaroslavu Hýblovi odhalena pamětní deska od akademického sochaře Františka Formánka a vydán pamětní odznak. Pamětní desku najdeme ve vestibulu školy v Nádražní ulici.

Bitva u Zborova se stala symbolem příkladného hrdinství československých vojáků.

Vladimír Hampl ml.

K bitvě u Zborova se váže odhalení památníku obětem války u gymnázia.
Rada města Česká Třebová rozhodla na své schůzi 17. března 1937 prakticky jednomyslně, že dává výboru pro postavení pomníku padlým ve světové válce 1914 - 18 k dispozici dvě místa, a to v rohu parku u reálného gymnázia na křižovatce Litomyšlské a Ústecké ulice a druhé v rohu parčíku Jana Žižky před domem sociální péče. Výbor dal zhotovit dřevěný model pomníku, který postupně na obou místech umístil, aby mohla být vhodnost nejlépe posouzena. Ačkoliv se názory na vhodnost míst dříve značně různily, po shlédnutí situace s modelem pomníku v terénu vyzněl posudek jednomyslně ve prospěch místa u reálného gymnázia. Byl to úsudek nejen členů výboru, ale i celé veřejnosti a náhodných chodců, kteří demonstraci přihlíželi. Toto rozhodnutí pak znamenalo, že zdejší památník spoluobčanům, kteří položili své životy za svobodné Československo byl následně rychle postaven a veřejnosti slavnostně předán a odhalen již v neděli 4. července 1937 při oslavách 20. výročí bitvy u Zborova. Oslavy tohoto výročí byly v České Třebové dokonce dvoudenní a zúčastnil se jich i významný českotřebovský rodák spisovatel F.V. Krejčí, bývalý předseda čsl. vládní delegace u vojska na Sibiři. Ten přednesl v sobotu 3. července před divadelním představením divadelních ochotníků “Hýbl” hru “Jízdní hlídka” od Fratiška Langra. Druhý den dopoledne při slavnostním odhalení památníku účinkoval zpěvácký spolek Bendl za řízení Jindřicha Pravečka. Hlavní projev přednesl českotřebovský rodák, senátor Jiří Pichl. Z této slavnosti přinášíme i fotografii Růženy Sobotkové (z archivu M. Šebely). Současně byla provedena parková úprava okolí památníku. Na toto nové definitivně zvolené místo byl také přemístěn základní kámen pomníku, který byl několik let předtím položen v ulici Habrmanově (nyní Masarykově).