Letos 2. července 2023 si
připomínáme 106 let od největší bitvy čs. legií za první světové války -
bitvy u Zborova. Do této bitvy se zapojilo několik českotřebovských
legionářů, kteří přinesli svědectví o našem padlém hrdinovi od Zborova
Jaroslavu Hýblovi.
Jaroslav
Hýbl se narodil 25. února 1891 v rodině řezníka Emanuela Hýbla v České
Třebové čp. 50. Po vystudování učitelského ústavu v Poličce pracoval jako
učitel na Lhotce, Parníku, Čermné a České Třebové. Ihned po vypuknutí
první světové války v roce 1914 narukoval k 98. pěšímu pluku do Vysokého
Mýta. Pro své protirakouské smýšlení byl poslán místo do důstojnické školy
přímo na ruskou frontu. V bojích v Karpatech padl do zajetí a byl odvezen
do Kyjeva. Zde 10. července 1916 vstoupil do československého vojska a byl
zařazen do záložní roty, určené pro nové dobrovolníky. Po skončení
základního výcviku byl 20. srpna 1916 převelen do 1. střeleckého pluku
Mistra Jana Husi, 5. roty, 3. čety a 26. srpna 1916 byl povýšen do
hodnosti svobodník.
Když Rumunsko vypovědělo koncem srpna 1916 válku
Rakousku, byla 5. rota 1. střeleckého pluku společně s bratrskými ruskými
vojsky vyslaná bránit část rumunského území pod velením starých chrabrých
bojovníků České družiny, podporučíkem Karlem Müllerem a mladšími
důstojníky podporučíkem Faltou a praporčíkem Fialou. Při této příležitosti
byl 29. září 1916 Jaroslav Hýbl povýšen do hodnosti desátník.
Dne 2. listopadu 1916 vykonala 5. rota v Remčicích
za vsí u větrných mlýnů válečnou přísahu. Místo přísahy bylo pečlivě
upraveno bílým pískem. Přísaha „báťuškovi caru“ zanechala na všechny
nezapomenutelný dojem. Přísahou se všichni přeměnili na ruské vojáky. Od
té doby už na sobě nenosili nic rakouského. Všichni byli hrdí, že jsou
ruští vojáci a že mohou bojovat proti nepřátelům všeho slovanského –
Němcům a Rakušákům. S největší úctou všichni líbali prapor, první prapor
českého vojska a byli hrdí, že jsou Češi. Mezi nimi byl také učitel
Jaroslav Hýbl.
Hned
druhý den začal 44denní pochod ke štábu II. ruského armádního sboru. Po
příchodu 18. prosince se třemi proudy rozcházejí dobrovolníci 5. roty na
stráž rumunské hranice. Třetí četa pod velením praporčíka Fialy, ve které
působil Jaroslav Hýbl, byla přidělena k 84. pěší divizi, kde byla umístěna
u 334. pěšího Irbitského pluku. Po úpravě zemljanek začaly bojové úkoly a
výzvědná činnost. Vše probíhalo v nepříjemných zimních podmínkách
karpatských hor. Přestože československá brigáda nebyla ve výzvědné
činnosti školena ani vycvičena, dosahovali vojáci skvělých výsledků. Sami
si vypracovali taktiku a techniku boje a ve svém volnu ji společně
dolaďovali. Každý mohl přednést svůj vlastní návrh. Prováděli vlastní
výcvik, který byl založen na vytrvalosti, rozhodnosti a samostatné
činnosti jednotlivců i celku. Všichni cítili, že padne-li při akci
důstojník, a ještě deset jeho zástupců, jedenáctý povede rotu a povede ji
dobře. Nezmýlí si cestu, ničemu se nevyhne, a přece ztráty budou v daných
poměrech nejmenší. Takovýto bojový duch panoval u všech rot československé
brigády.
Těžce získané informace rozvědkou 3. čety, byly
vysoce ceněny štábem 84. divize. Celou zimu 1916–1917 rota pracovala s
velkým úspěchem a způsobila Rakušanům citelné ztráty, aniž by sama byla
obětovala v boji s nepřítelem jediného muže. Bylo pouze několik raněných.
Mnoho dobrovolníků bylo také za tuto činnost vyznamenáno. Mezi nimi byl
také Jaroslav Hýbl, který byl 25. dubna 1917 vyznamenán za chrabrost v
boji v noci z 22. na 23. března 1917 křížem sv. Jiří 4. stupně.
Když se schylovalo k bitvě u Zborova, přišla 5.
rota 1. střeleckého pluku na bojiště v Jezerné jako jedna z posledních,
teprve 24. června. Rota se zpozdila při pěším pochodu z dalekých Karpat.
Den před vlastní zborovskou bitvou probíhaly horečné přípravy na zítřejší
boj. Připravovaly se ruční granáty, kulomety, pušky, náboje, bodáky a
zákopnické náčiní. Kontroloval se terén nepřítele a připravovaly se mapy.
Vše probíhalo do pozdních večerních hodin, kdy všichni postupně ulehli ke
spánku.
![](6Z_23images/spolecny_HROB.jpg)
Protivník byl důkladně opevněn. Nelenil a využil
každé příhodné chvíle, aby svou, již dobrou pozici, ještě zlepšil. Tři až
čtyři řady drátěných překážek, hustě upletených, se táhly kolem jeho
zákopů. Dne 2. července 1917 v 9.00 hod. ráno zaútočilo tři a půl tisíce
našich dobrovolníků České družiny z prostoru Zborova, městečka ležícího 75
km východně od Lvova, na postavení rakousko- uherských
a říšsko-německých jednotek. Do ohlušujícího hřmotu děl a šrapnelů vyběhli
jako první granátníci údernické čety, kteří se jako lavina valili dopředu
bez pušek s bombami v rukou. Mezi nimi byl Jaroslav Hýbl. Bylo to 60
dobrovolníků, kteří se přihlásili po 15 z každé roty 1. praporu. Tito
dobrovolníci obsadili tzv. paralely, místa vysunutá hodně dopředu před
zákopy, určená pro polní stráž. K nepříteli to měli sotva 600 kroků. Každý
z granátníků měl 10 granátů a dvě velké bomby určené pro ničení drátěných
překážek a každý druhý měl pušku a 200 nábojů. Za nimi běželi dobrovolníci
s nůžkami určeni ke stříhání drátěných překážek. Jejich úkol byl ten
nejtěžší – připravit ostatním cestu. Padají první mrtví, klesají ranění,
ale nikdo se nezastavuje, nikdo si jich nevšímá. Všichni se snažili dostat
co nejdříve k nepříteli. Za nimi se valily první skupiny úderných půlrot o
šesti až dvanácti mužích, kteří obratně využívali nerovností terénu tak,
jak to znali z předchozích průzkumných akcí v Karpatech. Na rezavých
drátech rozervaných drátěných překážek visí zkrvavená těla s křečovitě
zaťatými pěstmi, které ještě po smrti pevně drží nevybuchlý granát nebo
pušku. Mezi těžce raněnými z první vlny útoku byl také českotřebovský
hrdina, desátník Jaroslav Hýbl, který byl při útoku zasažen ručním
granátem, který mu utrhl pravý bok a kyčli, ale stále žil. Po bitvě byl
nalezen s kulkou v srdci, kdy mu dal pravděpodobně „ránu z milosti“
některý ze spolubojovníků, protože musel hodně trpět bolestí.
![](6Z_23images/Mohyla.jpg)
Jaroslav Hýbl odpočívá se svými „bratry“
spolubojovníky v Bratrské mohyle v Cecové u Zborova v Haliči (dnes
Kalinivka) v Polsku. Za odvahu a chrabrost v boji s nepřítelem byl 17.
října 1917 vyznamenán křížem sv. Jiří 3. stupně a 25. listopadu 1917 byl
rozkazem
1.
pluku č. 1184 §8 povýšen in memoriam do hodnosti praporčík. Dne 8. března
1920 byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1914–1918 in memoriam. V roce 1923
byl povýšen do hodnosti nadporučík in memoriam.
Jaroslav Hýbl jako člověk vysoce vzdělaný, který
prokázal svoji chrabrost a odvahu v nejednom boji, se jistě také prosadil
při vytváření bojové taktiky československé brigády. Tato taktika, která
začala vznikat v době bojů v Karpatech, byla základem bojové taktiky nově
vznikající Československé armády po roce 1918. Při příležitosti
legionářského sjezdu v Č. Třebové v roce 1927 byla Jaroslavu Hýblovi
odhalena pamětní deska od akademického sochaře Františka Formánka a vydán
pamětní odznak. Pamětní desku najdeme ve vestibulu školy v Nádražní ulici.
Bitva u Zborova se stala symbolem příkladného
hrdinství československých vojáků.
Vladimír Hampl ml.
-
K bitvě u Zborova se váže
odhalení památníku obětem války u gymnázia.
-
Rada
města Česká Třebová rozhodla na své schůzi 17. března 1937 prakticky
jednomyslně, že dává výboru pro postavení pomníku padlým ve světové
válce 1914 - 18 k dispozici dvě místa, a to v rohu parku u reálného
gymnázia na křižovatce Litomyšlské a Ústecké ulice a druhé v rohu
parčíku Jana Žižky před domem sociální péče. Výbor dal zhotovit dřevěný
model pomníku, který postupně na obou místech umístil, aby mohla být
vhodnost nejlépe posouzena. Ačkoliv se názory na vhodnost míst dříve
značně různily, po shlédnutí situace s modelem pomníku v terénu vyzněl
posudek jednomyslně ve prospěch místa u reálného gymnázia. Byl to úsudek
nejen členů výboru, ale i celé veřejnosti a náhodných chodců, kteří
demonstraci přihlíželi. Toto rozhodnutí pak znamenalo, že zdejší
památník spoluobčanům, kteří položili své životy za svobodné
Československo byl následně rychle postaven a veřejnosti slavnostně
předán a odhalen již v neděli 4. července 1937 při oslavách 20. výročí
bitvy u Zborova. Oslavy tohoto výročí byly v České Třebové dokonce
dvoudenní a zúčastnil se jich i významný českotřebovský rodák spisovatel
F.V. Krejčí, bývalý předseda čsl. vládní delegace u vojska na Sibiři.
Ten přednesl v sobotu 3. července před divadelním představením
divadelních ochotníků “Hýbl” hru “Jízdní hlídka” od Fratiška Langra.
Druhý den dopoledne při slavnostním odhalení památníku účinkoval
zpěvácký spolek Bendl za řízení Jindřicha Pravečka. Hlavní projev
přednesl českotřebovský rodák, senátor Jiří Pichl. Z této slavnosti
přinášíme i fotografii Růženy Sobotkové (z archivu M. Šebely). Současně
byla provedena parková úprava okolí památníku. Na toto nové definitivně
zvolené místo byl také přemístěn základní kámen pomníku, který byl
několik let předtím položen v ulici Habrmanově (nyní Masarykově).
Poznámka:
Na tomto památníku pak byla 17. září 1993 v 11 hodin (po přeletu tří
stíhaček, salvách čety vojáků a projevech starosty Ing. Zdeňka Langa a
generálmajora Karla Mrázka) odhalena další pamětní deska a trnová
koruna připomínající památku šesti českotřebovských pilotů RAF (Royal
air force), kteří padli během II. světové války a těsně po ní. Stalo se
tak na návrh Klubu plastikových modelářů, kteří udržovali dobré
kontakty s žijícími letci RAF. K odhalení desky v r. 1993 vyšla i
brožura připomínající osudy uvedených letců. Nová deska ovšem pozměnila
význam i výtvarné řešení dlouho a pečlivě připravovaného památníku,
který bez újmy přežil s českým lvem i II. světovou válku. Jeho autoři
by s dalším "vylepšováním" podoby a rozšířením účelu pomníku těžko
souhlasili. Představme si, že by se nyní na návrh určité skupiny
doplnil nějaký památník, aby připomínal ještě jinou událost. Podle
současného názoru byla úprava provedená v roce 1993 necitlivá, poněkud
snížila úctu k jiným Třebovákům, hrdinům padlým v předcházející
světové válce a také legionářům, kteří se zasloužili o samostatné
Československo. Ti zůstali na svém s velkým úsilím připraveném pomníku
bezejmenní, zatímco šestice letců František Kráčmer, František Sixta,
Antonín Plocek, Vlastimil Macháček, Miroslav Štusák a František Doležal
zde má svá jména uvedena (všichni až na Františka Doležala, tragicky
zahynuvšího až po válce v říjnu 1945, jsou uvedeni na památníku v
Habrmanově ulici). Dnes má tedy památník na Tyršově náměstí, kolem
kterého denně chodíme, dva významy. Na podstavci je to označeno po
úpravě dvojicí letopočtů: vlevo 1914 - 1918 a vpravo ještě 1939 -
1945. Oba významy pomníku se často společně neuvádí, mnoho lidí to ani
nevnímá a účel zřízení pomníku je jim záhadou. Věnce se ale k pomníku
kladou jak v rámci květnového termínu osvobození Československa od
fašismu a ještě také před 28. říjnem. Letos můžeme vzpomenout na
začátku prázdnin (4. července) 96. výročí bitvy u Zborova. Tento
termín pro Českou Třebovou znamená současně 76. výročí postavení
tohoto pomníku padlým hrdinům na jednom z nejfrekventovanějších míst
našeho města.
-
(Dodatek Milan Mikolecký).
-
Zborov - připomínka 100.
výročí bitvy byla s účastí našich studentů
- Poslední zastávkou studentů
středních škol Pardubického kraje byl v neděli 2. července ukrajinský
Zborov, respektive obec Kalynivka, ve které se nachází mohyla
připomínající jednu z nejdůležitějších bitev první světové války z
pohledu našich dějin. Právě zde se uskutečnil pietní akt a doprovodný
program vztahující se k výročí 100 let od této bitvy.
-
„Bitva
u Zborova je jednoznačně zlomem ve vnímání československých legií,
protože 3 500 našich vojáků zde prokázalo, že to myslíme se
samostatnou republikou vážně a chceme o svůj stát bojovat,“ uvedl
hejtman Martin Netolický. „Jsem moc rád, že delegace našeho kraje,
složená ze studentů středních škol a pedagogů byla u Zborova největší
ze všech krajů a ze všech organizací s výjimkou legionářů,“ sdělil
Netolický, který také zhodnotil celý pobyt studentů na Ukrajině. „Máme
spolupráci se Zakarpatskou oblasti a chtěli jsme tuto příležitost
využít i pro naše studenty gymnázií, kteří postupně navštívili nejen
tuto oblast, ale také volyňské Čechy a další důležitá místa včetně
Českého Malína. Myslím, že se pro všechny jednalo o velmi intenzivní
zážitek, který budou moci celý život prožívat a vnímat jiným způsobem
nejen československé legie, ale také život našich krajanů na
Ukrajině,“ řekl hejtman.
Celý
článek o této akce najdete ZDE
a
druhý článek ZDE
|