- Jak vybrali pro náš dopravní terminál sochu Jana Pernera
- Veřejnost sochu odmítla již ve formě návrhu, přesto byla prosazena
- Příští rok si připomeneme 200 let od narození Ing. Jana Pernera. Přineseme k jeho soše květiny?
-
Zadání
výtvarné soutěže na výběr sochy Jana Pernera bylo realizováno v roce 2009,
tedy před 5 lety Bylo tehdy veřejně kritizováno
českou komorou architektů a důsledkem toho se většina přihlášených
účastníků soutěže odhlásila. Z původních 16 zůstali nakonec jen čtyři.
Z jejich návrhů odborná komise vybrala vítězný návrh. Byli to tito
autoři (podle abecedy): Ing. Jaromír Gargulák, prof. Jan Hendrych,
akademický sochař Stefan Milkov, akdemický sochař Ladislav Sorokáč.
Výstava návrhů výběru sochy předcházela, návrhy byly označeny čísly 1 - 4
a bez znalosti autorů měli občané možnost vyjádřit se k vlastnímu
výběru. Ze 194 odevzdaných anketních lístků získal nejvyšší počet
hlasů (104 hlasů, t.j. 53,6%) návrh Ladislava Sorokáče, návrh Jaromíra Garguláka
podpořilo 61 občanů, t.j. 31,4%. Přestože občané, kteří sami
chodí kolem vybrané sochy, chtěli v nadpolovičním skóre variantu "Sorokáč",
tedy tehdy označenou č.2, tak výběrová komise (která však znala autory
jmenovitě) doporučila radě města Gargulákův návh. Ten pak následně posvětila rada města.
Zastupitelský sbor jako celek byl z výběru vyšachován, vedení města
nestálo o názor zastupitelů. (Dnes občané totiž výběr sochy dávají za vinu
zastupitelům). Sám se domnívám, že ve věci výběru primárně rozhodovali lidé, kteří
byli v té době nadáni jakousi autoritou a tedy i výtvarným vzděláním a o
názory obyčejných lidí se nezajímali. Zřejmě žili v domnění, že
kolem sochy budou chodit pouze občané s moderním výtvarným cítěním nebo
kunsthistorici. Členem komise byl
i orlickoústecký starosta Richard Pešek, který vybraného autora nejen
velmi hájil a současně od něho vybral (zakoupil) další 3 artrefakty pro tehdy se
rodící Kociánku, v domnění, že je zaplatí dotace z EU. Bylo to ale jinak,
výtvarná díla byla z projektu vyňata a muselo je město Ústí n.O. zaplatit ze
svého. Jaromíru Gargulákovi se tedy
v roce 2010 v České Třebové a Ústí nad Orlicí náramně dařilo
(myslím že právě především především díky Richardu Peškovi, který byl považován v oblasti sochařství
za velkou autoritu). - Následně byl ovšem výběr komise i rady města dostatečně hlasitě kritizován, ale nejen v našem městě, ale o výběru varianty se hlasovalo i na jiných webových serverech. Nelze tedy naspat, že by proti vyzáblé variantě kostlivce, v návrhu vypadajícím ještě hůře než později ve skutečnosti byli jen "zapšklí" Třebováci. Máme tedy to co vybrala rada města. Po instalaci sochy na samém začátku září 2010 se vzedmula ještě další vlna protestu formou petice, ale to už byli Třebováci zřejmě unaveni a na druhé straně zase přece jen také ohromeni nově otevřeným Terminálem Jana Pernerta, takže počet podpisů v petici organizované Martinem Felgrem nebyl tak velký, jak se původně čekalo. Nicméně důsledkem protestů jistě bylo i to, že si vedení města nedovolilo v tehdejší citlivé předvolební době zorganizovat oficiální slavnostní odhalení toho údajně vysoce cenného uměleckého díla, které městský rozpočet ochudilo o dva miliony korun. Dovedu si představit, že by se našla řada jednotlivců, kteří by přišli tuto slavnost minimálně narušit.
- Byly diskuze i o umístění a o správném natočeni sochy. Bronzový Perner se totiž točí ke své železnici, kterou postavil zády. Jediné co se podařilo byla změna umístění z kruhového objezdu na vyšší plošinu, díky čemu tak Perner vstoupil na svoje náměstí. Nálada se s časem ustálila a nová vlna problémů nastala až s postupující korozí bronzového povrchu. Ukazuje se, že materiál sochy nemá dostatečnou a ani stejnou kvalitu a co nejhorší, je to poznat již nyní 4 roky po instalaci. Nevím, jaká ke záruka za provedené dílo, ale podle informace vedoucího odboru rozvoje města a investic Ing. K. Švercla je ve smlouvě zaručena pravidelná údržba povrchu sochy Jana Pernera každé dva roky. Tak se také stalo nyní 7. srpna 2014. Uvidíme, jak současná oprava dlouho vydrží.
- Více o Janu Pernerovi v dalších odkazech, je toho docela dost na čtení, dokumentuji tím, že úsilí o to, aby se práce Jaromíra Garguláka nevybrala a neobjednala bylo veliké, snažili jsme se o několika způsoby, ale marně. Vybrali hluší a slepí, kdy nevěděli jak, měli dát na hlas lidu. (mm)
- Přečtěte si také:
- Soutěžní podmínky výtvarné soutěže na sochu Jana Pernera (2009, pdf)
- Výstava návrhu na sochu Jana Pernera (2009)
- Kterou sochu vybere soutěžní komise? (Pavel Stejskal, 2009)
- Otevřený dopis výběrové komisi na výběr sochy Jana Pernera (2010)
- Tisková zpráva výběrové komise pro výběr návrhu sochy Jana Pernera (2010)
- Anketa názorů na instalovanou sochu Jana Pernera (výpis diskuzního fóra 2010)
- Petice za odstranění sochy Jana Pernera (Ludmila Kesselgruberová 2010)
- Petice - článek z Orlického deníku
- Petice - článek z MF DNES
- Petice za odstranění sochy Jana Pernera - odpověď rady města (2011)
- Italský vzor připomíná "našeho" Jana Pernera
- Jan Perner - názor Jany Hicklové
- Vítězný návrh na úpravu sochy Jana Pernera (Oldřich Gregar, 2011)
- Gargulákův Perner (na výstavě modelů) a montáž dalších návrhů L. Sorokáče a Prof. Hendrycha do pozdější skutečnosti
- Pernerova socha zajímala také autory televizního pořadu Ta naše povaha česká - foto z natáčení:
Podobu Ing. Jana Pernera lze odvodit z dalších sochařských prací na M?asarykově nádraží v Praze a z pamětrní desky na nádraží v Pardubicích, Gargulákův Perner je jako z jiné planety.
